Straight Outta Compton

Motivační snímek o chlapcích z násilného prostředí, kterým se povedlo se z tohoto prostředí dostat prostřednictvím zpívaných (spíše říkaných) násilnických písní. Lehce romantizující, zejména ke konci, kdy všichni už nechali nelegální činnosti, stali se řádnými umělci a našli si věrnou lásku. Zatímco dříve fetovali a souložili jak o život. Tak tenhle bod je v rozporu se skutečnými životopisy skupinky zpívajících psanců. Stejně jako je malinko legrační to jejich bouření se proti zlé a nenávistné společnosti plné rasismu, když většina z nich v reálu - dle Wikipedie - studovala na uměleckých školách. Takže jim ta odporná měšťácká společnost dala vzdělání, které jim pomohlo bouřit se proti ní. No, nic nového pod sluncem. (03.03.2016)

Niet najmenších pochybností, že vo svojom veku nie som cieľovou skupinou divákov takýchto filmov a takej hudby. Ale snažil som sa nezaujate sledovať príbeh ľudí, ku ktorým mám nulovú empatiu. Je pravda, že majú v krvi rytmus, ale posolstvo, ktoré vykrikujú divákom iba podnecuje negatívne vášne. Tento film radím do skupiny škodlivých filmov, ktoré vtĺkajú divákom do hláv, že nie je potrebné vzdelávať sa, nie je potrebné pracovať, je treba mať iba šťastie, nejaký nápad a príde život po akom túžia. Život ohraničený drogami, chľastom, babami a materiálnymi pôžitkami od výmyslu sveta. A to, že im diváci toto všetko zaplatia svedčí o tom, že ich takéto príklady priťahujú. (07.03.2020)

Pánové si o sobě vyprodukovali tenhle nekonečně dlouhý film, to je roztomilé! Nenapadlo by mě, že hláškami jako "Dre, jseš dobrej DJ, ale jseš moc velkej rebel!" a "Na ulici nás nečeká šťastnej konec" se bude ve filmech pohazovat ještě v jednadvacátym století... Kýč a patos hip hopu jede na maximum. Poslouchat beaty multimilionářů, který prodávaj svoje zážitky z mládí, čímž dělají z autenticity komoditu, se mi tu protiví. Ne že bych měl něco proti rapu, občas i něco poslechnu, mám ale problém s celou tou omáčkou okolo, a právě z ní je tenhle film. Sledovat tuhle zcela očividnou sebepropagaci a součást velmi dobře ošetřené mainstreamové obchodní strategie jako něco opravdového a tvrdého mi každopádně přijde legrační. (13.10.2015)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)

Dr. Dre, či Ice Cube, je mi známy pojem, počúval som ich - voľakedy dávno, dnes už minimum, biografický film, sa venuje ich začiatkom v skupine N.W.A , spolu s ďalšími členmi - Eazy-E, ktorý zomrel mladý na AIDS, alebo DJ Yella, MC Ren. Potešil som sa, keď som videl i Tupaca Shakura, či Snoop Doga. Najprv spoločne prerazia na poli hip - hopovej hudby, aby sa neskôr - ROZKMOTRILI, a potom sa opäť vrátili do starej - dobrej nálady, kedy zažívali najlepšie časy - života... Mňa vôbec nezaujíma, aký majú súkromný život, samé párty, drogy, skôr som obdivoval, aký zápal po nahrávaní pesničiek - majú, zvuk, texty, celkový šmrnc, je fenomenálny. Skrátka, černosi sú priekopníci tejto drzej hudby, ktorá im zo začiatku prinášala - extrémnu nenávisť zo strany polície, ustavičná buzerácia, zatýkanie, jednoducho, aj keď nič neurobili, policajti z L.A.P.D. , si našla vždy zámienku, ako ich ponižovať, rapperi si ale našli východisko, ako sa im pomstiť, tak zložili SONG, za ktorý sa im vyhrážali - Fuck the Police... Čo vyzdvihujem, je výborný casting, ale fakt perfektný, neznámi herci, ktorí sa ale podobajú na svoje skutočne predobrazy, a to je na tom najlepšie, prepožičanie tvári týmito hercami, má správny potenciál. Naopak, čo sa mi nepozdáva, je prepálená dĺžka, kde mali viac strihať. Dá sa to zvládnuť, ale s tým, že sa k tomu - niekedy znovu vrátiť - nehrozí ? Samotné TEMPO - réžia, scenár, to je upravené - podľa samotných PRODUCENTOV - Dr. Dre, či Ice Cube, ktorí tomu šéfujú podľa, čo najspoľahlivejších postupov, ako zaujať diváka, nevravím, že všetko je prikrášlené, ale väčšina je upravená tak, ako im vyhovuje. Kamera - M. Libatiquea, je pozitívna. Samotné spracovanie si servítku pred ústa nedáva, brutalita je na dennodennom poriadku. Je to autentické, realistické, že mám dojem, že sa pozerám na DOKUMENT. Možno som mal trochu zvýšiť hodnotenie, ale kvôli častým excesom + samotnej dĺžke filmu, mi svedomie to skrátka - nedovolí... (08.01.2016)