Straight Outta Compton

Hip-hopovú hudbu síce primárne nevyhľadávam, aj keď Eminema si vypočujem rád a viem aj kto je Dr. Dre alebo Ice Cube vystupujúci v tomto filme, no je to zapríčinené skôr než samotnou hudbou tým, že celá táto „kultúra“ nejako neladí s mojim životným štýlom a tak ani ma Straight Outta Compton svojou tematikou ktovie ako nelákal. Očakával som zbytočne hlučný, nadmieru vulgárny a prehnane agresívny film. Pustil som si to viac menej iba kvôli pozitívnym zámorským ohlaso a musím im dať za pravdu, Straight Outta Compton je rozhodne veľmi vydareným filmom bez ohľadu na to ako ma kto vzťah k rapu a hip-hopovej hudbe. Skôr než filmom o rape je totiž drsnou videoklipovou drámou, takmer až pripomínajúcou akčný film. Keby sa niekto niekedy rozhodol sfilmovať herné GTA, presne takto si predstavujem, že by to malo vyzerať. Samozrejme s o niečo viac akčnými pasážami, ale „feeling“ by mohol byť úplne totožný. Straight Outta Compton je tak skôr, než klasickou biografiou, ktorá povie príbeh jednej kapely a pár základnej info o nej strhujúcou, drsnou, údernou videoklipovou jazdou o pár černochoch z ghetta, ktorí sa nebáli otvoriť hubu a vtedajší ešte pomerne kontroverzný hudobný priemysel posunúť niekam inam. Než príbehom o vzostupe kapely N.W.A. je tak súborom jednotlivých príbehov o Ice Cubovi, Dr. Dre a Eazy-Eovi. O tom ako rovnaká cesta k sláve a peniazom dokáže každého jedného jedinca posunúť na úplne odlišnú životnú cestu. S výbornými hercami, ktorí dokázali, nebojím sa povedať, takmer dokonale stvárniť mladšie verzie známych raperov (bodaj by nie, keď takého Ice Cube stvárňuje jeho vlastný syn) a nebyť to podobná látka, tak pár nominácii na ceny by tu padli zaslúžene. Režisér F. Gary Gray neustále ženie film dopredu a v jeho podaní je Straight Outta Compton ani nie tak životopisom, ale drsným thrillerom, v ktorom pár postáv vymenilo drsný svet ulice za často ešte drsnejší svet showbiznisu. Aj na vyše dvoch a pol hodinách (videl som Director's Cut) tak film ani raz nepoľavuje a danú tému využíva na maximum. A napodiv funguje aj tá hudba, ktorá dokáže i nefanúšika hip-hopu patrične strhnúť, nakoľko koncerty majú takú energiu, že minimálne ten (kontroverzný) hit Fuck the Police si pôjde po filme vypočuť väčšina (aj keď v tomto prípade je vyslovene potrebná veľmi dobrá angličtina, pretože rapové texty piesní priamo narážajú na dianie vo filme a bez nich nie je úplne možné pochopiť, čím boli N.W.A. vo svoje dobe tak kontroverzní, prečo sa kvôli nim búrili davy). Možno je to v niektorých momentoch mierne prikrášlené, nakoľko Dr. Dre, aj Ice Cube sú stále nažive a tvoriví, takže na seba určite veľa špiny hádzať nechceli, ale čert to ber! Zábavnejší a zaujímavejší film, v ktorom hrá hlavnú úlohu hip-hopová skupina asi nikto nenatočí! CELKOVO: 4* (8/10) (22.01.2016)

Namlsal jsem se novou Dreho deskou a tady od filmu si rozhodně sliboval víc než tak průměrnou podívanou. Sterilně natočený, herecky stejně snaživý jako nezajímavý, nevzrušivý, podivně prázdný film. Četnost slova n*gga už i mně lezla krkem, český titulky byly v kině totál tragický. Nečekal jsem prostě dvě hodiny nudy, osobně bych si tam někam strčil Kevina Harta :D Jdu hold dál užívat Kendricka, navíc nám zrovna vylejzá The Documentary 2... (05.10.2015)

„Eazy is his name and the boy is comin... straight outta Compton is a brotha that'll smother yo' mother and make ya sister think I love her. Dangerous motherfucker raises hell and if I ever get caught I make bail. See, I don't give a fuck, that's the problem. I see a motherfuckin cop I don't dodge him. But I'm smart, lay low, creep a while and when I see a punk pass, I smile...“ Pokud ve vás tenhle kousek pouličního umění rezonuje stejně jako ve mně, pak si Straight Outta Compton užijete dosyta. Pokud ne, pusťte si zase Jiřího Zmožka a dejte si odchod. (27.01.2016)

Kdyby mi někdo řekl, že skoro tříhodinový film o vzniku gangsta rapu mě bude bavit, aniž bych o tomto žánru cokoli věděl, nevěřil bych mu. Jenže Straight Outta Compton je opravdu hodně povedená biografie, která je i ve své režisérské verzi strhující a má jen minimum hluchých míst. F. Gary Gray je hodně schopný režisér a od začátku zaujme svižným tempem, invencí a dobovou atmosférou, kterou film má. Velmi vyváženě střídá scény dialogové s těmi hudebními, žádné z nich nepřevažují a především všechny baví, mají potřebný náboj a vše důležité z nich pochopí i člověk, který o této hudební subkultuře neví vůbec nic. Vzhledem k tomu, že žijící členové N.W.A. si film také produkovali, je jasné, že se obrousí hrany a některé kontroverznější momenty se nezmíní, přesto to tolik nevadí, ačkoli je film logicky jednostranný. Grayovi se daří vystihnout náladu společnosti a komunity, které se vlastně kapela stala mluvčími a naprosto se dá pochopit její úspěch. Hudební stránka je tedy výborná a to rap opravdu nevyhledávám a atmosféra koncertů je ohromující. Herecké výkony jsou naprosto bravurní, zejména O'Shea Jackson Jr. svého otce zahrál famózně, ani ostatní (včetně jediné známější tváře - Paula Giamattiho) příliš nezaostávají a dodávají také pocit autentičnosti. Vytkl bych snad jen to, že tu chybí vysloveně silná scéna a někdy filmu chybí spád, možná, že kinoverze by v tomhle byla lepší. Každopádně smekám před F. Garym Grayem, jak si s tématem poradil a dokázal ho přenést i mimo hranice USA, kde asi rap a kapela N.W.A. nejsou úplně tím nejznámějším. 80% (23.10.2016)

(1001) Řekněme, že by mi nevadilo, že film předkládá v podstatě fiktivní verzi kapely, kdyby byl upřímný ve svém poselství a pevný ve filmařských kramflecích. A to on není. Prolog byl extrémně navnazující, ale poměrně brzy se ta iluze nekompromisnosti začala bortit. Celý film svírá podivná schizofrenie a projevuje se to na více úrovních. Na té nejširší nebo všeobjímající mi není jasné, o čem film vlastně chce vyprávět. Protože chvílemi (zhruba tak první polovinu) vypadá jako zajímavý a potřebný sociálně-politický příspěvek do debaty, která je v Americe horká dodnes a pořád přihořívá, protože když dělali svou hudbu a bojovali za právo ji dělat, byla jsem za film i za ně nejšťastnější. Potom tenhle aspekt úplně vymizí a zůstane jenom ten nejstandardnější biopic včetně obvyklých atributů jako je manipulace historie a libovolné vynechávání lidí přítomných reálným událostem, zapojení portrétovaných do výroby a s tím související pofidérní výběr zobrazovaného (smrt Dreho bratra nemá žádnou funkci vzhledem k vyprávěnému příběhu, ale přesto je jí dán prominentní prostor, kdežto například jeho mlácení partnerek je "cesta, kterou se filmaři rozhodli nejít") a mix pietní úcty a zuboženého zeslaboštění zesnulého člena, který se sám nemůže vyjádřit a za kterého jedná vdova. A přitom právě Eazy-E udává tempo celému výtvoru, je představen jako první a jeho životní oblouk supluje dramatický oblouk filmu. (A Jason Mitchell také podle mého předvedl zdaleka nejlepší výkon. Co si budeme nalhávat, když jel autem a koukal na bilboardy, tak mi i slzička ukápla, jak byl krásně smutný, ale zase skutečný Eazy-E byl prý spíš "fuck you" než že by ronil slzy, ach jo.) Na ten jeho oblouk jsou podivně roubovaná křišťálově vyčištěná promo videa pro Ice Cubea a Dr. Dreho, kulminující v doslovu a v tom, jaká videa se rozhodli o sobě na konec zařadit - je to až trošku legrační. O filmovém řemesle toho potom nemám moc co říct, protože film se formálně nijak nesnaží najít a vynalézt a ničím se nevymyká ze zažitých zvyklostí a obvyklostí. Konec se rozpadá, protože o hudbu už nejde a ústřední trio je od sebe izolované. Film ztrácí půdu pod nohama a tempo jde do kytek (viděla jsem jenom kratší kinoverzi a nedovedu si představit, že by dvacet minut navíc dokázalo všemu tomu potácení dodat řád, spíš bych řekla, že se to musí táhnout ještě víc, ale kdo ví), ačkoliv tvůrci měli šanci alespoň naznačit, že zpomalování a rozpad děje zrcadlí rozpad kapely a ochlazování vztahů. A právě jakákoliv absence sebereflexe a nadhledu znamená, že film si možná dobře vede jako produkt zábavního průmyslu, ale nemůže se prosadit v tom uměleckém. (04.09.2017)