Divoké historky

Po skúsenosti so Szifrónovým filmom by som mal zrejme prehodnotiť poznámku pri Jarmuschovom Coffee and cigarettes v zmysle, že jednotný režisér poviedkového filmu dáva istotu udržania akej-takej latky. Nájsť podobne nevyrovnaný film by znamenalo vyhlásiť medzinárodné pátranie. Úvodný "Pasternak" (90%) funguje ako skvelá ironická anekdota s takmer do dokonalosti obrúseným finále a intertextuálnym vtipom pre znalcov literatúry. Už nasledujúce "Las Ratas" (Potkany, 40%) však skĺzava do umelej kŕčovitej repetície a dostavuje sa neblahý dojem sledovania prostoduchej telenovely, oboznámenej s termínom "spoločenskej kritiky" len z veľkej diaľky. S tretím "El más fuerte" (Najsilnejší, 100%) sa však film ešte mohutnejšie navracia do brázdy dômyselnej satiry a dokáže presvedčiť o reálnosti situácie, ktorú dynamicky vyhrotí do brilantnej pointy a privodí tak predčasný vrchol, ku ktorému sa už po zvyšok stopáže ani nepriblíži. Nasledujúce "Bombita" (Bombička, 40%) je len smutným vykonštruovaným pokusom, ktorý padá na hlúpo zvolenej modelovosti a skutočné nešvary banalizuje, zatiaľ čo nám predostiera hrdinu na míle vzdialenému všednosti, s ktorým sa nemožno identifikovať, pretože je sám problémom. "La Propuesta" (Ponuka, 60%) sa ešte snaží navrátiť do koľají civilnosti a jej protagonistu možno dobre pochopiť; čo jej podlamuje nohy je predovšetkým záver, podtrhávajúci agitujúce vyznenie. Posledné "Hasta que la muerte nos separe" (Kým nás smrť nerozdelí, 80%) sa utrháva z reťazí, ale rozpútané peklo vyznieva mierne do stratena, čo vynahrádza pre mňa napriek všetkému nečakaný a úsmevný záver. Zaokrúhleným aritmetickým priemerom (mínus 5%, strhnutých za rozpačitosť celého tvaru, skrývajúceho sa za jednotnú koncepciu): 65% (26.02.2015)

Vykalkulovaný tah na zlomyslné pointy nutí diváka nebrat tu tvůrčí snahu příliš vážně, což je docela škoda, protože když vezmu úvahu, že morálně jsem si s tím sednul jen u inženýrské odysey, a že svatební veselice nabídla vše, co její předchůdci ne, tedy především naspídovaný kolotoč absurdity, která ta cynická životní poselství předkládá s naprostou suverenitou a lehkostí, jakoby ji napsal sám život, nelze nemyslet na to, že tvůrci měli na víc. (29.12.2014)

„JEŠTĚ NĚKDO TU ZNÁ GABRIELA PASTERNAKA?…“ /// Černočerný historky, který baví pointou, myšlenkou a uvěřitelností. Škoda, že s nafukováním stopáže nepřibejvá humoru. Spíš zlomyslnosti, ale vono vlastně nic neudělá větší radost, než neštěstí druhýho! Takže si dejte bacha, páč tyhle příběhy můžou způsobit emociální šok! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že v Argentině maj stejně dobrý kameňáky jako my. (A že je (bohužel) točej lepší režiséři!) 2.) Znám Gabriela Pasternaka. 3.) Thx za titule ,,sheffield358“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ * (20.03.2015)

Decentní povídkový film na téma zdivočelých mezilidských vztahů dnešní doby. Jakkoliv se jednotlivé příběhy můžou zdát nadsazené a absurdní, vypovídají něco o tom, jak se jedinci dotlačení do mezní situace skutečně můžou zachovat. Vynalézavá režie a kvalitní herecké výkony pak tyto situace plasticky dotváří. Co mi na Divokých historkách chybělo byl zajímavější a citlivější scénář (životnější postavy, chytřejší a vtipnější dialogy, Szifron holt není Tarantino) a s ním spojené dramatičtější vypointování jednotlivých historek. Osobně si na tyhle věci potrpím, proto za mě jen nadprůměrných 60% (17.12.2014)

Argentinsko-španělská, velmi vášnivá, slepenice šesti na první pohled nesouvisejících povídek, ukazuje s velkou dávkou ironie lidi v těch nejvyhrocenějších situacích a ani jednou necouvne. Dobře zahraná, napsaná i natočená komedie sice lehce kvalitou kolísá u jednotlivých povídek, ale ve výsledku skvěle pobaví, stačí se nebát něčeho odvážnějšího. (30.10.2014)