Réžia:
Nagisa ÓšimaHudba:
Hikaru HajašiRecenzie (2)
Experimentální snímek experimentálního klasika, stejně ujetý, jako celý rok '68. Tři japonští studenti jsou zaměněni za korejské uprchlíky. Příběh se odehraje ve dvou variacích - původní a následné "poučené", to vše v silně ironickém pojetí. Upřímně řečeno, v některých aspektech si nejsem příliš jist, co se básník snaží říci, ale filmařsky to je nesporně zajímavé a rozhodně jsem se nenudil. Z herců si zaslouží uznání především Kei Sato, Taiji Tonoyama (který hraje pět(!) postav a o němž natočil roztomilý snímek Kaneto Shindo: http://www.csfd.cz/film/121237-sanmon-yakusha/ ) a neotřele půvabná Mako Midori, ani mladí představitelé ústřední trojice rozhodně neurazí. Za pozornost stojí také mimořádně komická (nikoli nechtěně) hudba, kterou divák dostává z hlavy jen se značnými obtížemi. Podle mě jedna z lepších věcí v rámci experimentální produkce Nagisy Oshimy. ()
Cirkulární struktura snímku, který ve své druhé polovině zrcadlí tu první formou rozvíjení variací, inherentních původnímu rozvržení, film nejen připomíná robbe-grilletovské hrátky s deleuzovsky inkomposibilními světy, ale ideálně přiléhá k samotnému tématu: co kdyby si mohl japonský árijec dálného Východu zopakovat vlastní život v jiné podobě, jako příslušník podřadného korejského etnika? Jako by u nás v České repubilce jistý parlamentní bílý polo-Japonec a zároveň polo-Čech mohl prožit svůj život v zrcadlovém opakování jako polo-Korejec a polo-Rom... Tragikomedičnost tohoto filmu vyplývá z této cirkularity, která neodkazuje než ke koloběhu lidských dějin: kompulzivní opakování nadřazenosti jedněch nad druhými. Óšimovo experimentální pískoviště, které ostatně ve filmu diegeticky vychází z pláže, čerpá sílu právě ze subverzivní sebekontradikce, v níž se nikomu nemůže nic stát, protože je jenom loutkou/ postavou v koloběhu filmového pásu, kterou lze dle libosti oživovat, a faktem, že z tohoto pískoviště člověk rychle vykročí do reálného světa stejně, jako se skončí opice (rasistická figura par excellence) po opilosti: konec filmu splývá s kulkou do spánku, po níž již nic nenásleduje. ()