Vyššia moc

Parádna zápletka sľubovala ťažkú psychologickú drámu, no nakoniec z toho bola iba filozofická paradigma v ktorej sa v konverzáciách rozoberalo prečo hlava rodiny reagovala na blížiace sa nebezpečenstvo tak ako reagovala. Či to, čo otec spravil bola hrozná sebecká a zbabelá vec alebo či matka nereagovala precitlivene a nezveličovala danú situáciu. V podstate silne realistické zobrazenie so mnou však nejako nepohlo, neviem, čakal som niečo iné, tak trocha. (25.10.2017)

Vlastně zatím u žádného podobně laděného švédského a/nebo dánského filmu se mi po jeho skončení nestalo, že bych byť i jen na moment pochyboval o věrohodnosti libovolném segmentu odvyprávěného děje. Chápete? Seveřani prostě tyhle ryzí seriózní dramata umí podat tak, jako že se všecko to hnusný fakt stalo, jen to zrovna náhodný kolemjdoucí bezchybně natočil na kameru. (12.03.2017)

Skandinávský festival v Mladé Boleslavi mi na jeden středeční večer nachystal opravdovou pecku. Režisér Ruben Östlund mě totiž už jednou přesvědčil s filmem Play o tom, že umí být originální a Vyšší moc se jevila minimálně stejně zajímavě. Výsledek pak předčil veškerá očekávání. Jedná se o naprosto precizní rozklad vztahu muže/ženy vs. rodiče/děti v rámci jedné ne úplně příjemné situace. Bylo mi z toho chvíli zle, ale vše režisér zjemnil hodně dobrými a vtipnými scénami. I herci se našli dobří a když by ten závěrečný psychický výjev toho táty od rodiny byl o trošku lepší, byl bych absolutně spokojen. Viděno na základě Challenge Tour 2015. (27.04.2015)

Nic tu není, jak se zdá na první pohled být. Léto zní v zimě, laviny jsou řízené, autobusy mnohem hůře, nejkrásnější muž ze skupiny je vlastně někdo jiný a báječná rodinná dovolená ve snobském hotelu rozhodně není tak báječná, jak se zdálo první den. Manželka ztropí scénu kvůli malichernosti, osočí svého muže ze zbabělosti a on jí pak ukáže, že je opravdu neskutečná onuce. Nejen, že se jí nedokáže postavit a s nadhledem se zasmát své reakci, ale rovnou se raději sesype. Jako kritika současné společnosti, v níž se stírají rozdíly mezi pohlavími, bleskově se mění to, co je dobré, za to co je špatné, pak zase naopak a konzum ruku v ruce s pohodlím ovládají životy většiny z nás, by to i mohlo fungovat. Jako film o kolapsu vztahu je to příliš chladné a hlavně jsou ona i on příliš nesympatičtí, oba jednají v dané chvíli zřejmě tím nejhorším možným způsobem. Je to celkem dost smutné, ale jediná sympatická postava pro mne byla náruživá nymfomanka, jejíž chování dávalo smysl. Závěrečný pochod k světlým zítřkům, tedy pardon nížinám, by mohl charakterizovat celý film, dlouhé záběry o ničem. U Östlunda mě až křečovitá snaha o artovost mrzí převelice, protože je to velmi zdatný scénárista i režisér. Tohle nemá zapotřebí. (04.01.2023)

První 2/3 pro mě byly jedním z nejsugestivnějších a nejútrpnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu.. Poslední třetina, ve které Oslund nechal to utrpení dohrát zprvu hystericky, pak smířlivě a nakonec satiricky, to z mého pohledu poněkud podkopala. kdyby to bylo zakončeno otevřeně, někdy cca okolo řevu v horách, ocenil bych to více (ikdyž by mě to asi o to déle střašilo ze spaní :D ). (01.04.2023)