Réžia:
Ruben ÖstlundScenár:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHudba:
Ola FløttumHrajú:
Johannes Bah Kuhnke, Lisa Loven Kongsli, Clara Wettergren, Vincent Wettergren, Kristofer Hivju, Fanni Metelius, Karin Myrenberg Faber, Brady Corbet (viac)VOD (3)
Obsahy(1)
Štvorčlenná švédska rodina cestuje do francúzskych Álp, aby si popri lyžovaní oddýchla a nerušene spolu strávila pár vzácnych voľných dní. Dovolenkovú idylu s hrejúcim slnkom a zasneženými veľkolepými horami však naruší mohutná lavína, rútiaca sa počas obeda na otvorenú reštauráciu na terase. Ebba chráni svoje vydesené deti a zúfalo volá na svojho manžela Tomasa, ktorý však v panickom strachu uteká do bezpečia. Lavínová katastrofa sa nakoniec nekoná, no zo vzniknutej snežnej hmly sa postupne vynára zahanbenie, neistota a výsmech. Manželstvo Tomasa a Ebby i pokojný život rodiny visí na vlásku a Tomas vnútorne bojuje s vlastným zlyhaním a všemožne sa snaží obnoviť svoju naštrbenú úlohu otca.
Vyššia moc predstavuje existenciálnu drámu o tradičných rolách muža a ženy v rodinnom živote a ich vzájomných očakávaniach, ktoré z nich vychádzajú. Östlund za ňu na MFF Cannes v roku 2014 obdržal Cenu poroty a nomináciu na Hlavnú cenu v sekcii Un Certain Regard, kde sa režiséri uchádzajú o cenu za najoriginálnejšiu výpoveď a výrazovú poetiku.
(Film Europe)
Recenzie (246)
Bože, po dlouhé době jsem se nechal nalákat na severský film. Hádky kvůli uražené ješitnosti, ječení děti a sníh... Dvě hodiny ztraceného času. Příště zase raději dám přednost Francii nebo Španělsku! ()
tak se žije ve dvou, stále se konají nedorozumění a neustále se přeci lidé dohadují, to je život. Samotnému je těžko, a ve dvou je to těžké také. Můžeme si vybrat. Mužské ego, je takové, jaké je, prostě pokoru nehledejte. Oni hlavně nic nechtějí řešit. Ale žena v tomto příběhu je taky dobrá, ponižuje otce svých dětí před druhými, netuší asi, že ponižuje vlastně celou rodinu. Jo, ano, chlap to notně podělal, chytla ho panika. V tom nastalém dusnu chudák málem zešílel.. Tak to graduje a místo, aby se se pořádně pohádali, chodí si špitat na chodbu. Přiznám se, že některým recenzím ani nerozumím, Šalda hadr. Děti tam bulí, nevím co si mám o tom myslet, to bychom se my starší museli věšet, nikdo neměl dokonalé dětství, přesto nás rodiče měli rádi. Děti to jistě zocelí, a budou to v budoucnu hodně potřebovat, jak to tak sledujeme zdálky. ()