Chvění

Filmový příběh pro čtenářky Ženy a život či pro chlapce se zálibou v růžové. Oči Bena neustále zalité slzami na mě opravdu nepůsobí. Na můj vkus příliš sentimentálně laděné, rozvleklé, nudné a tak trošku snobské - což u britského snímku zase tak moc nevadí. Jo a přespříliš muchlovacích scén, při kterých jsem musel, znechucením, odvracet zrak od obrazovky tomu také nepřidá. Ztráta času. (19.10.2014)

Po režisérově novějším snímku Monzum, jenž mě nechal vcelku chladným, mnou Chvění rozhodně "zachvělo" a zanechalo ve mně silný dojem. Khaou vsadil na komorní atmosféru a vesměs minimalistické herectví, na což navázal i v pozdějším Monzunu, nicméně v případě Chvění se mu podařilo divácky poutavým způsobem vykreslit hned několik dějových linií, jež se nesly v duchu překonávání jistých bariér - ať už se jednalo o jazykovou, generační či kulturní bariéru, ale i o samotné překonání smutku nad ztrátou blízkého člověka. Vedle skromné, ale o to více dojemné hudební stránky musím především pochválit herectví Pei-pei Cheng, které mnohdy stačily jen pouhé pohledy, aby mě přesvědčila o niterném rozpoložení její postavy. (26.03.2021)

Matka, syn, synův přítel, matčin přítel, překladatelka. To jsou všechny postavy, které se v tomto komorním a příběhově značně jednoduchém filmu vyskytují. Celé Liltingje ve své podstatě jen o dialozích mezi rozdílnými postavami a o jejich vzájemném poznávání. Místy je vtipné, místy dojemné, v některých úsecích ale také lehce zdlouhavé. (09.07.2014)

Citlivé dialógy v štyroch osobách o skrývanej blízkosti, osamelosti a stratách, v dvojjazyčnom podaní s neustálym tlmočením, ktoré to naťahuje ne celovečernú stopáž - chcelo by sa cynicky skonštatovať, keby práve ono tlmočenie a prítomnosť tretej osoby v intímnom dialógu dvojice do smutnej poetiky filmu nevnášalo príjemne odľahčujúci humor. Postava matky s jej hereckou protagonistkou jednoznačne kraľuje, ale z nudy a rozvláčnosti film nevytiahne. (07.07.2014)

Film, který mě velmi zasáhl. Matka, která ztratila jediného syna a muž, který přišel o milovaného partnera. Silné téma, vyprávěné prostřednictvím vizuálně působivých flashbacků, zaznamenává zoufalý pokus o sblížení obou protagonistů navzdory nikdy nevyřčené pravdě, rozdílnosti povah i kulturního a společenského milieu. Film přitom sází na minimum výrazových prostředků, v podstatě se celý odehrává ve dvou místnostech a dokonce do hry nepřivádí nikoho dalšího. Tomuto komornímu intermezzu vévodí zcela logicky herecké výkony; vedle Bena Whishawa a Andrewa Leunga je to především Pei-pei Cheng, která v roli osamělé čínské matky dokázala v jemných, takřka nepatrných gestech vyjádřit nejhlubší smutek, jakého je člověk vůbec schopen. Lilting je smutný film o smutných věcech, ale bez laciných slz. Je to obyčejný příběh o lidském neštěstí, o toleranci a o vzájemném porozumění. (01.11.2015)