Vlna

Norové ve formě!! The Wave je velmi strhující katastrofický survival s parádními sekvencemi ( Až lituji, že jsem si nepočkal na kino v Lednu). Úvod je lehce pomalejší, klasické navázání kontaktu s postavami a blížící se hrozba, ale jakmile příjde na scénu lavina, která s sebou strhne 80 metrovou vlnu Tsunami v malém odlehlém Norském městě, tak je po srandě. Evakuace,chaos,panika toho největšího kalibru!! Roar Uthaug má talent na vytváření napětí i atmosféry a zaručuji vám, že 20 minut v středě filmu se nebudete moct ani nadechnout, vyslovíte 45 sprostých slov, zpotíte se a možná vám potečou i slzy jako mně. Po hodině The Wave promění subžánry v Postapo,což lehce začne připomínat Španělské Lo Impossible. Šlape to hezky, fungují emoce i empatizmus. Jsem překvapen jak slušné to bylo. 80% (10.12.2015)

Nedokážu se přenést přes tu nudu na začátku. Třeba u Nic nás nerozdělí bylo super, že se šlo do akce o něco rychleji, se San Andreas v tomhle směru srovnávat nebudu. Ale akce je vážně slušně zvládnutá a zničené město na konci taky, dokonce ten film nepůsobí trapným dojmem, což často katastrofické filmy dovedou a má slušné herecké výkony. V žánru katastrof však není nijak objevný, možná jen místem, kde se odehrává a vyjde to hezky na průměr. Teď abych se bál i k Vltavě... (29.01.2016)

Do doby,než přisvištěla ta digitálně zmršená vlna,byl filmek napínavej,plnej pnutí před blížící se katastrofou,Jenže vlna byla dlouhá asi jako tramvaj osma,její drtivou sílu,destrukci města nevidíte(pravidlo bez peněz do studia nelez),a pak už sledujete jen záchranu blízkejch.A pohledu na zničený město ,tak na to zapomeňte.Jen průměr.60%. (14.07.2016)

I když se to ve druhý polovině nevyhne nějakým logickým lapsům a žánrovým klišé, tak se pořád jedná o nadprůměrný katastrofický film, který hravě strčí do kapsy většinu americký (a mnohem dražší) produkce. Uthaug má talent (Tomb Raider to loni jen potvrdil) a na jeho další projekty si určitě dám pozor. (25.06.2019)

Naděje, že by severský příspěvek do, již od svého počátku, vyčpělého žánru katastrofického filmu přinesl nějakou inovaci začíná a končí u Ane Dahl Trop Hlouposti, jejíž inteligentní, aktivní a milující postava matky nemá ve filmech tohoto typu obdoby. Zbytek je sice technicky vyzrálý, ale nijak zvlášť zajímavý. Posledních dvacet minut už čistej Emmerichovskej facepalm. Pokud si nemůžete dovolit lítat na svátky letadlem, potěší vás mladý Stropnický v hlavní mužské úloze. (11.05.2016)