Thor: Ragnarok

Mě to asi moc nebavilo. Stejně jako dvojka Strážců Galaxie chce být i třetí Thor hodně rodinnou podívanou, a tak sem cpe spoustu postav, které jsou naprosto k ničemu, ale každý z diváků dostane šanci vybrat si svého oblíbence. Míchá do toho humor, protože nadhled je potřeba. A vizuálně a hudebně se odkazuje na 80. léta, jelikož to byla cool éra. Nebo tak něco. No a zase to celé funguje jen tak napůl. Waititi a Hemsworth, kterému komediální herectví jde, tu tlačí humor dopředu tak moc, že jejich film drhne jako dobrodružná podívaná. Takže ačkoliv se na plátně dějí skutečně velkolepé věci a příběh má potenciál být epickou podívanou se scénami, z nichž mrazí v zádech, celkově je to spíš comicsový sitcom. Té legrace a přepálených postaviček je tu tolik, že když dojde na skutečný boj o život a o osud Asgardu, nefunguje to. Hláškování a buddy chemie s Hulkem jsou fajn. Ale když kvůli tomu nešlape všechno ostatní a souboj s bohyní smrti má emocionální dopad asi jako čekání ve frontě na poštu, vidím to jako problém. Neříkám, že jsem se nebavil, ovšem dívat se na to znovu fakt nejspíš v následujících letech nebudu. Možná by mi nevadilo, kdyby Marvel zase začal mít trošku větší ambice, než je pouhé natáčení „velkých, úspěšných a docela fajn“ filmů. (27.07.2018)

Překvapivě důmyslně epizodicky vystavěná hříčka, která pracuje pod pláštíkem SF&F komedie na průsečíku řady žánrových vzorců, s nimiž Marvel Cinematic Universe obcuje. To obnáší spoustu rozpustilých gagů a epizodek v rámci dvou delších, souběžně rozvíjených vyprávěcích oblouků. ____ V něčem mi THOR: RAGNAROK strukturně připomněl výstavbu SOUBOJE TITÁNŮ: dva relativně autonomní oblouky (za sebou, ne souběžně zapuštěné do sebe), epizodická struktura uvnitř nich, hustá síť transtextuálních citací a titán na závěr. SOUBOJ TITÁNŮ ale natočili v době, kdy nadsázka byla spíše vnitřně naznačovaná a bezelstnějším divákům, kteří si nechtěli kazit dramatickou zkušenost ironickým čtením, poskytoval možnost vnímat jej jako relativně vážné dílo (srov. též rané bondovky či první trilogie STAR WARS). ____ Podobně postupoval i Keneth Branagh v prvním THOROVI, zatímco THOR: RAGNAROK tuhle rovinu naopak účelně rozbíjí a hraje s otevřenou sebeuvědomělostí doslova od prvních záběrů, v čemž mu dost napomáhá i klíčové plus (nejen) marvelovských komiksových filmů: skvělí herci. ____ Žijeme totiž v době, kdy i nejlepší, nejzkušenější či nejváženější herci a herečky napříč generacemi pronášejí ve srandovních kostýmech/schovaní pod pixely naprosto obskurní repliky v rámci fikčních světů s ujetými pravidly a děním následujícím nejprovařenější vývojová schémata - a nejenže jim podobná angažmá nezničí kariéru a točí je souběžně se zcela nežánrovou uměleckou produkcí, ale právě díky nim jsou tato dílka leckdy okouzlující. ____ Ve filmu THOR: RAGNAROK je třeba i na primitivním Hulkovi vidět, jak výborný a s citem pro přesné načasování je Ruffalo pod nánosem senzorů. Jinak řečeno, kdyby ve všech těch filmech nehráli tak dobří herci - a kdyby MCU tak důmyslně nepracovalo s žánrovým portfoliem, v čemž do značné míry imituje systém studiové výroby ve třicátých letech -, bylo by zřejmě poněkud vyčerpávající je pravidelně sledovat. ____ (Jo, pro řadu diváků je tomu i dobrým hercům a rozpustilému vypravěčství navzdory, ale je třeba si uvědomit, že ještě docela nedávno bylo i mezi popkulturně vstřícnými intelektuály přípustnější přiznat četbu D. Steelové než DAREDEVILA.) (29.10.2017)

Absolútna masovka, ktorá do sveta Thora zaťahuje detské prvky Star Wars a kostýmami a mejkapom je pestrofarebnejšia než Piaty element. Ale ja som nechcel, aby Thor išiel týmto smerom. Aby 70% stopáže v ňom bol situačný, mierne infantilný humor, kde sa nerieši nič dejové. Čo neznamená, že masy milujúce Guardians of Galaxy, sa nebudú kráľovsky baviť. A o to ide. (13.11.2017)

No to byl teda úlet :D Thor: Ragnarok je zatím asi nejbláznivějším filmem z MCU. Je to jako nějaká barevná, ulítlá mega party, kde každý přijde v praštěném kostýmu, kde se podávají drinky všech barev a účinků a tečou všemi proudy, a o níž by se Vám mohlo leda tak zdát:) Když jsem v kině viděla trailer na Ragnarok, nemyslela jsem si, že pecka od Zeppelinů, Immigrant Song, která v něm zazněla, bude přenesena i do samotného filmu. Vrcholná bitva za doprovodu této písničky je epická, stylová a cool as f*ck. Co se týká Marvelovských filmů, dávám přednost vážnější notě, s přímým, ale umírněným humorem. Toto pokračování Thora mi přišlo místy až příliš přeplácané a uvalené, zbytečně až křečovitě komediální. Což je trochu škoda, protože jakmile došlo na nějaké vážnější scény, dokázaly být důležité a zásadní, jak to Marvel umí. Zejména mezi Thorem a Lokim. Ragnarok beru jako bláznivý barevný trip před tím, než se MCU začne hroutit a rozpadat a ty nejlepší postavy, jaké kdy kdo vymyslel a ztvárnil, budou čekat tragické osudy. Thor přišel o kladivo, o oko a nakonec i o vlasy, které mu mimochodem ostříhal Stan Lee. Kdo by to byl řekl, že jednou bude pravidelné Stanovo cameo tak zásadní:) Hemswortha zde v jedné scéně uvidíme half naked, takže muži i ženy mohou jen tiše obdivovat a vzdychat:) After credits scene dává tušit, že už se to blíží... Bůh ochraňuj všechny postavy MCU. (03.03.2018)

“Darling, you have no idea what's possible.” Doufám, že dalším Waititiho filmem bude adaptace flashovky Robot Unicorn Attack, protože tohle k ní nemělo daleko. Byť Novozélanďan se zálibou v košilích s ananasy nenapsal scénář, vnímám hlavně jako jeho zásluhu, jak barevný, střelený a stylisticky různorodý celý film je. Jen během prvních několika minut jsme svědky hrdinova sebeironického rozhovoru s kostlivcem, variace na „Look at my shit“ scénu ze Spring Breakers a parodie divadelní sošnosti první Thorovy sólovky. Vlastně mě mrzelo, že se Waititi musel držet marvelovského kánonu a rozšiřovat MCU (trochu nadbytečná scéna se Strangem) a nemohl celý film vystavět jako uvolněný buddy movie, ve kterém Thorovu trpělivost postupně testuje Loki, mluvící hromada šutrů, která chce rozpoutat revoluci, věčně nalitá Valkýra a vědátor se sedmi doktoráty a problémem se sebeovládáním. Postavy a jejich jiskřivé dialogy k sobě tak jako tak strhávají víc pozornosti než další generická zápletka s bohyní smrti, která chce rozpoutat peklo, protože má daddy issues. Struktura vyprávění je tomu naštěstí zčásti uzpůsobena. Po rozehrání hlavní dějové linie se hrdina propadne do světa, ve kterém musí řešit úplně jiné starosti, takže napravení situace na Ásgardu, o níž je Thor zpravován pouze zprostředkovaně, musí být odloženo. Hrdina je nadto vícekrát jen vláčen osudem (nebo Hulkem) a nemůže činit svobodná rozhodnutí, věci se dějí bez jeho přičinění. Podvratnost tohoto přístupu, stavějícího na hlavu celý superhrdinský koncept, vrcholí ve finále, kdy je problém vyřešen jinak (a někým jiným), než byste čekali. Když si k soustavnému odmítání (resp. komentování a zesměšňování) pravidel hry přidáte herce vychutnávající si své role (boží jsou hlavně Tessa Thompson a Jeff Goldblum), akční scény inspirované arkádovými hrami a chytře přiblblý humor, dostanete film, který vás buď bude iritovat tím, jak odmítá brát cokoliv vážně, nebo nadchne coby nejzábavnější marvelovka ever. Pro mne platila druhá možnost. 85% (29.10.2017)