Thor: Ragnarok

Po všech těch trapných, vážně se braných záchranách světa, či dokonce vesmíru Marvel konečně exceluje v tom co umí nejlépe. Komiksové komediální taškařici. O fous horší než první Avengers. Snad ještě šťavnatější a ulítlejší humor, plus parádně mimózní postavy (Cate Blanchett s parohy, zmalovaný Goldblum - wtf), to byla trefa do černého. Absentuje však vyvážená parta superhrdinů, kde má každý toho svého. I tak je to ale sakramentsky chytlavé a vždycky, když se rozehrála ta vypalovačka z traileru, diváci v kině se spokojeně pochechtávali. Zcela legitimně. (28.10.2017)

Absolútna masovka, ktorá do sveta Thora zaťahuje detské prvky Star Wars a kostýmami a mejkapom je pestrofarebnejšia než Piaty element. Ale ja som nechcel, aby Thor išiel týmto smerom. Aby 70% stopáže v ňom bol situačný, mierne infantilný humor, kde sa nerieši nič dejové. Čo neznamená, že masy milujúce Guardians of Galaxy, sa nebudú kráľovsky baviť. A o to ide. (13.11.2017)

Cože, komedie? Vlastně proč ne. Naštěstí se nejedná o řachandu od začátku až do konce, páč to bych zrovna u Thora nemusel. Valkýry, cesta vesmírem, důchodce Odin a proradný Loki. Blanchettová zas a znovu dokazuje, že zvládne jakoukoliv roli. Hela je fakt Hell. Na retro se naštěstí tolik nehraje, takže jen dvakrát hit od Led Zeppelin a tričko Bruce Bannera, na kterém je obal alba Rio od skupiny Duran Duran. Akce, destrukce a Ragnarok, který je očekávaný a žádoucí, jelikož nezáleží na místě, ale na národu. Takže: Vzhůru do řiti. Ďáblovy řiti! (18.03.2018)

Viděno v kině, dvakrát na blu-ray a s jistotou mohu napsat že se jedná o nejzábavnější marvelovku. Waititi je strašnej úchyl, ale to už vím od What We Do in the Shadows. Stylizace inspirovananá osmdesátkami byla příjemným osvěžením, vizuální efekty byly vypiplané, jak už je u Marvelu zvykem. Pobavily mě nové postavy jako Valkýra, Korg nebo Goldblumuv pošuk. Hemsworth, Hopkins, Ruffalo, Hiddleston a Blanchett jako vždy hráli na výbornou. Potěšilo mě vhodné použití Immigrant songu od Zeppelinů. Za mě 85 %. (11.04.2018)

Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci. (27.10.2017)