Thor: Ragnarok

No to byl teda úlet :D Thor: Ragnarok je zatím asi nejbláznivějším filmem z MCU. Je to jako nějaká barevná, ulítlá mega party, kde každý přijde v praštěném kostýmu, kde se podávají drinky všech barev a účinků a tečou všemi proudy, a o níž by se Vám mohlo leda tak zdát:) Když jsem v kině viděla trailer na Ragnarok, nemyslela jsem si, že pecka od Zeppelinů, Immigrant Song, která v něm zazněla, bude přenesena i do samotného filmu. Vrcholná bitva za doprovodu této písničky je epická, stylová a cool as f*ck. Co se týká Marvelovských filmů, dávám přednost vážnější notě, s přímým, ale umírněným humorem. Toto pokračování Thora mi přišlo místy až příliš přeplácané a uvalené, zbytečně až křečovitě komediální. Což je trochu škoda, protože jakmile došlo na nějaké vážnější scény, dokázaly být důležité a zásadní, jak to Marvel umí. Zejména mezi Thorem a Lokim. Ragnarok beru jako bláznivý barevný trip před tím, než se MCU začne hroutit a rozpadat a ty nejlepší postavy, jaké kdy kdo vymyslel a ztvárnil, budou čekat tragické osudy. Thor přišel o kladivo, o oko a nakonec i o vlasy, které mu mimochodem ostříhal Stan Lee. Kdo by to byl řekl, že jednou bude pravidelné Stanovo cameo tak zásadní:) Hemswortha zde v jedné scéně uvidíme half naked, takže muži i ženy mohou jen tiše obdivovat a vzdychat:) After credits scene dává tušit, že už se to blíží... Bůh ochraňuj všechny postavy MCU. (03.03.2018)

Kašlat na rozdírání duše, kašlat na temnotu. Let's enjoy the ride. Po famózních druhých Strážcích přilétá v kosmické lodi z odpadků novozélandský šprýmař Taika Waititi, aby divadelní prkennost a mytologickou sošnost Thora přetavil ve značně lidský portrét namakaného narcise, který má daddy issues a je chorobně závislý na své falické chloubě, obřím kladivu. Marvel si tenhle vážně nevážný styl osahal ve třetím Iron Manovi a díky Strážcům už ví, že lidi chtějí útěk, retro a nesmyslné mimozemské světy obývané výstředními hromadami hornin a dalšími roztodivnými homunkuly. Třetí Thor tak připomíná euforickou osmibitovou arkádu, která sice používá k pohybu jen osy X a Y, ale i na nich si užijete dost frků, špílců a akčních eskapád. Není to bez chyb, Hemsworth se občas tak snaží, až se pitvoří, syndrom co minutu vtip přeje i hlušším místům. Navíc Thor nemá zdaleka tak elegantní zápletku, kde se tradiční světoničitelský motiv přetavuje v dojemnou výpověď o rodinných vztazích jako druzí Guardians. Mondénní štětka Hela je docela zábavná, ale všechno kolem ní je spíš zoufale generické, takže nahromaděná erupce energie v závěru nakonec zase směřuje k okoukaným klišátkům. Taika je naštěstí skoro vždycky doprovodí nějakým plnotučným ironickým podražením nohou, které vrátí do vesmíru rovnováhu. Chtěli jste prázdnou, namachrovanou, přitom sebevědomě kousavou podívanou? Tak tady máte tuplovanou porci. (27.10.2017)

Kladivo, svaly, hyperaktivní styl, hodně barev. Jinak nic nového pod sluncem, naopak nudné postavy, ukecanost v každém koutu, nijaké napětí, žádný zajímavý oblouk, spíš jen mdlé pokusy o drama a vesměs dětinský humor. Pro marveláckého nefandu holt další dvě prozívané hodinky - moje blbost, snad se už konečně poučím. Prostě hodně velký balík peněz, spousta ksichtů komiksového universa Marvelu, osmdesátkový vizuál nebo soundtrack ještě jaro nedělají. (27.05.2018)

Waititi Reggae. Rude boys and girls, sociálně-imigrační podtext (není důležité místo, ale člověk) a hlavně jedna velká show, u které jako by si Taika řekl: „Hej, Marvele, co děláme v temnotách, když můžeme vyjít na světlo zábavy!“ Vždyť kdo by před pár lety řekl, že Ódinson bez svých dvou jediných citových vazeb (nářadí a kadeře) bude hýřit vtipem, až zastíní i svého nevlastního bratra? Po stopách Starlordovy party, sebeironicky, hravě a s odvahou přiměřeně devalvovat zaběhnuté dějové vzorce i vlastní mytologické podhoubí. A konečně někoho napadlo, že i Hulk by měl dát své potrhané džíny občas do prádla. Snad nebyla zrovna poblíž nenechavá ruka Kevina Spaceyho.. (13.11.2017)

Párty marvelovka. Megaporce srandózní pitomosti, která je vtipná i epická přesně tak, aby vám rozryla první signální na padrť a omluvila se slovy "dyť já to neberu vážně". Může to bejt přes čáru, může to bejt nevyžádanej nášup v momentě, kdy už jste přežraní - prostě typickej úlet. Pár outlocitnějších diváků možná utrpí nějaký ty rozpaky a pohoršení, nicméně spousta jiných se nezapomenutelně pobaví. No a ta herecká skvadra, ta je na medaili - boží jsou bez výjimky všichni, včetně věčně nalitý Valkýry. Všechno je o to lepší, když si člověk vzpomene, jak leklý ryby byly první dva díly... (18.01.2019)