Thor: Ragnarok

Co děláme v ASSgardu? Strážíme předaleké galaxie! Další „seriózně“ pojaté trampoty dokonale depilovaného homoboha hromü a bleskü již byly zřejmě kontrakokotivní. Do temnoty a brutality zamířit nešlo, aby davy juvenilních dyslektiků náhodou neutrpěly traumata spojená s fekálními inkontinencemi, tudíž zbývalo po zaslouženém úspěchu Strážců gaylaxie jediné, a sice natlačit trakthor do tumorné noty. Obřezaný maorský smíšek Lajka Mamtiki rozhodně nebyl špatnou volbou a se šarmem sobě vlastním obvyklou mrveláckou sériovou čalamádu pro debily rozhodně osvěžil a mírně přetáhnul přes okraj žumpy. ASSgardská mykologie sice stále dostává ve sjednocených barvách Benetonu na progelovaný anus tak, že by z toho Vágnerovi povisl Lohengrin, a ke všem těm AfroAssům a ŤamanoVanům ještě bezprecedentně přibyla i Negrovalkýra, takže počítám, že se v dalším díle konečně spravedlivě dočkáme i nějakého toho Nilfheimmohamedána či Muspellportorikánce, nicméně jinak tentokráte Pájka skvostně vyautoval toho toporného buzerantského kladiváře s rozkokošně pürpürovou pelerinkou zejména zbrunetěnou, neuvěřitelně píchatelnou a skvěle hrající Blanšetkou, výborným Hulkem a hlavně vlastní kreací kameňáka Korga, jenž s cigánskou dikcí neustále trousí humory, sušší než klín farské posluhovačky. Rozhodně jedna z těch snesitelnějších omalovánek pro předčasně potracené. (22.01.2018)

Absolútna masovka, ktorá do sveta Thora zaťahuje detské prvky Star Wars a kostýmami a mejkapom je pestrofarebnejšia než Piaty element. Ale ja som nechcel, aby Thor išiel týmto smerom. Aby 70% stopáže v ňom bol situačný, mierne infantilný humor, kde sa nerieši nič dejové. Čo neznamená, že masy milujúce Guardians of Galaxy, sa nebudú kráľovsky baviť. A o to ide. (13.11.2017)

Hromovládce má v mém diváckém srdci svoje pevné místo a jeho první dobrodružství pro mě zůstává jedním z nejlepších zážitků nejen v rámci jednoho vesmíru, ale i v komiksových adaptacích obecně. A zatímco kritická obec má se všemi díly problém, pro mě zůstává Thorova trilogie kvalitativně nejvyrovnanější sérií MCU. Ať už se jí totiž chopil kdokoli a ať už se žánrově rozkračovala od romantiky přes drama až po fantasy, vždycky jsem nad ní žasl. A žasnu i napotřetí, protože nálada opouští dosud vedoucí love story, nebojí se odstraňovat známé postavy a přesto královsky kráčí k nejvyššímu hodnocení. Dýchají z ní totiž veškeré ingredience fantasy žánru, přidává se k nim jednoznačně nejlepší akce v sérii, neuplyne pár minut, abych se nezačal smát a Hemsworth s Hiddlestonem pro svoje charaktery očividně dýchají. Něco mi říká, že je Ragnarok pro klasického Thora koncem, ale o to radši jsem, že se příběh uzavírá takhle triumfálně. (26.10.2017)

Jsem jednoduchý, protože mi ke spokojenosti stačí, že to je barevné, hýbe se to a dobře to zní. THOR: RAGNAROK je konečně podvratná marvelovka, protože vedle toho osvědčeného (brakování omsdesátek co do hrdě pokleslé estetiky od kostýmů přes dekorace až k synťákovému soundtracku, vertikální protínání vyprávění odskoky k jiným marvelovkám, hra s mýtem hrdiny atd.) velmi důsledně staví na retardaci vyprávění. Vše vážné je zneváženo, na místo rozvíjení dění se věci oddalují, odskakuje se k jiným. Navíc, páč Taika Waititi, je to sympaticky žánrově eklektické (od fantasy k postapo arénovkám a zase zpět) a funkční co do utváření nepravděpodobných parťáctví mezi postavami. Plus bonus v podobě multikulty vyznění v tom, že domov je tam, kde jsou lidi, a tak i ten imigrantskej song spolu s podtitulem v názvu nabude nového významu. Palečky nahoru. (27.10.2017)

Mě všichni tři Thorové přišli kvalitativně na stejné úrovni. Existenciální rovinu jsem ve filmu, světe, div se, našel, Mark Ruffalo jako ztracený dr. Banner sympaticky připomněl Avengers a byl Thorovi dobrým parťákem a Cate Blanchett si trochu zopakovala svoji roli z posledního Indiana Jonese, jen bez ruského přízvuku. (19.08.2019)