Réžia:
Walter SallesScenár:
Jose RiveraKamera:
Eric GautierHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Gael García Bernal, Rodrigo de la Serna, Mía Maestro, Mercedes Morán, Sergio Boris, Matías Strafe, Bárbara Lombardo, Antonella Costa, Alberto Granado (viac)Obsahy(1)
Je mu třiadvacet, studuje medicínu - a ještě netuší, že vstoupí do dějin jako Ernesto Che Guevara. S kamarádem Albertem Granadem se vypraví na cestu po Latinské Americe na staré motorce Norton 500. Píše se rok 1952 a před nimi není nic jiného než volná silnice - bez turistů, hotelů a map, jen s čerstvým větrem v zádech. Dostat se z Argentiny až do Venezuely, to je sen, který výlet dlouhý 8000 kilometrů mění v realitu. Snímek inspirovaly Guevarovy deníky Notas de viaje a Granadova kniha Con el Che por America Latina. Záměrně apolitický pohled pro nás objevuje Guevaru jako ikonu, jež jako by se na film obtiskla z čistě vypraného trička: jen oklikou totiž připomíná postavu příštího kubánského revolucionáře. Film získal Cenu BAFTA a François Chalais Award a Cenu ekumenické poroty na MFF v Cannes 2004. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (145)
3/10 Moje původní mladická zkušenost s Che na tričku mě v konfrontaci s párkem holých lebek stála dva zuby, takže poselství tohoto filmu ať už mohlo být jakékoliv nebylo s to tento zážitek přebít. Angažovaní nezarostlého hezounka Bernala mu jistě v celé latinské Americe, kudy původně Che projížděl, přineslo dostatečnou popularitu na to, aby už nikdy nic dalšího nemusel natočit a dožil jako hvězda, přestože ho ve snímku herecky naprosto zastiňuje jeho spolucestující se svými "přízemními" starostmi. Spíš než roadmovie na jehož konci nám to Che natře plamennou řečí o sjednocení Ameriky to působilo jako přírodovědná studie z dílny National Geographic, která má do těchto pokrokem zapomenutých koutů přilákat co nejvíc turistů, na kterých by si pak místní namastili kapsu. Viva revolucion! Viva pesos!!! ()
Přiznám se, že pro Che Guevaru v jeho mladých letech mám slabost. Nechci tvrdit, že mě jeho "Motocyklové deníky" oslnily a změnily můj pohled na svět, to určitě ne, ale rozhodně můžu mluvit o tom, že jsem alespoň trochu pochopil, co Ernesta vedlo k tomu, že se stal tím, kým se stal. Pokud přistoupíte k "Motocyklovým deníkům" nezaujatě a nebudete se na Ernesta dívat jako toho šíleného revolucionáře, co si myslel, že spasí celou Jižní Ameriku a možná i Afriku, zjistíte, že se jednalo o mladého muže, který měl ideály a ty ideály během jedné cesty vzaly za své. Ernesto se se svým přítelem Albertem Granadem, který ho o mnoho let přežil, vydal na cestu po Jižní Americe, kdy chtěli poznat všechny kouty a všechny různé podnebné podmínky. Jejich cesta rozhodně nebyla jednoduchá, kromě trochu komických situací, kdy je zrazovala jejich motorka a oni končili v příkopě nebo podření na cestě, se dostávali i do větších trablů, protože se často projevovalo Ernestovo astma. Povětrnostní podmínky jim také vždy nepřály a sem tam se setkali i s nepřátelstvím v podobě lidí. Ale právě lidé je většinou překvapili. Hlavně chudí lidé. Ernesto, chlapec z bohaté rodiny sledoval, jak chudí lidé žijí, jaké podmínky musí trpět, podmínky, o kterých se jemu ani trochu nezdálo. Tyto zkušenosti nakonec vedly k tomu, že se stal tím, čím se stal. Uvědomoval si, jak je život pro některé vrstvy nespravedlivý a měl pocit, že jedině revolucí, jedině výraznou změnou a nastolením nového režimu je možné docílit lepšího stavu pro všechny. Nepodařilo se mu to ani jednou a nakonec se sám stal nenáviděným člověkem, který byl raději popraven. "Motocyklové deníky" nejsou ani trochu propagandistickým filmem, stejně jako se nejedná o film, který chce Che Guevaru omlouvat. Ernesto byl v době své cesty příliš mladý a příliš jiný než jeho budoucí já. Když prožil cestu, během níž "Motocyklové deníky" psal, byl jiným člověkem. Myšlenky na změny se v něm již rodily, ale vykrystalizované neexistovaly. "Motocyklové deníky" jako film jsou tak věrným přepisem cest, které vedly ke zrození člověka, který je i v současnosti ikonický. Mladé generaci, která ho odsuzuje, doporučuji přečíst si jeho knihu, podívat se na film, a pak až nadávat na to, jaká to byla zrůda. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/motocyklove-deniky-proposition-v-zajeti.html ()
Jeden z nejpůsobivějších filmů, co jsem viděla... Ať si to někteří označují za politickou agitku, snůšku lží o Che Guevarovi, jeho nehoráznou idealizaci, já říkám: No a co. Tohle nebyl film o Che Guevarovi, ale film o mladém skorodoktorovi Ernestovi, který se se svým přítelem vydal na cestu po Latinské Americe, aby ji poznali i jinak, než jen z knížek. Kdo by nechtěl zažít krásy, o kterých se dočte v knížkách? Nádherná příroda Latinské Ameriky je fascinující, stejně jako musí být úchvatné procházet se po Machu Picchu... A pár, který potkali na cestě Atacamou k dolu, byl jednou z nejkrásnějších dvojicí, jaké jsem kdy viděla. Opravdu nechápu, jak někdo může (nejspíš) rozhořčeně napsat, že tu "není zmíněno nic o jeho pozdějších skutcích". No to asi proto, že to není životopisný film o životě, činech a smrti Guevary, není to film, který má podávat výpověď o jeho komunistické činnosti. A ti, kteří snižují hodnotu filmu kvůli tomu, o kom byl, trpí bohužel předsudky. Smutné a poněkud povrchní. Co třeba zloději a vrazi Bonnie a Clyde? Nebo Mesrin? ()
Sympatický herec hral Ernesta, navyše ako cestopis to spĺňa moje požiadavky na také reálne zobrazenie Latinskej Ameriky minulosti a je v tom aj dávka umeleckosti. Myslím, že ohľadom sociálnych otázok je to vysoko citlivé a rozumne urobené. To, že má niekto problém s jeho konaním v budúcnosti, to sem nepatrí, lebo aj ja by som mal výhrady, no to, čo bolo tu, s tým sa dá skôr súhlasiť. Veľmi sympatické, svojské, možno zopár nadávok by som z toho ubral, ale tak zas to nie je nejak idealistické si myslím. No a ten záver ma v dobrom dostal, lebo kubánske lekárstvo je známe vo svete skôr v dobrom. ()
Hrozně jsem se u tohoto filmu bál jeho politické angažovanosti a to nejen kvůli modní tričkové CHE modle, ale i na základě zdejších komentů. Opět se však ukázalo, že nejlepší je se na všechno a na všechny vysrat a zakusit samotný filmek. Dostal jsem toho dost, to že je na světě bída je prostě fakt a ne nic levicovýho (levičáky, ale i pravičáky považuju za škodnou). Nevidím jediný důvod neukázat ve flmu něco, co je prostě holá skutečnost. Další krása jsou exteriéry, ty uplně řvali vem bagl a přijed. Mně se ten film líbil a možná v bněm politicky zaměřený kolegové mužou vidět agitku, ale mně je politika zcela u prdele a vychutnával jsem si příběh dvou kluků, kterým cesta dala víc než čekali. Krásný a silný. ()
Galéria (32)
Fotka © Focus Features
Zaujímavosti (6)
- Rovnako ako dej filmu, tak aj jeho natáčanie prebiehalo po celej Južnej Amerike, predovšetkým však v Argentíne, Čile, Peru, Kolumbii a Venezuele. Filmári natáčali aj na ostrove Kuba. (MikaelSVK)
- Ve scéně s Ernestem a Albertem v chilském měděném dole Chuquicamata předák křičí, že důl není žádná turistická atrakce. V dnešní době však ano. (džanik)
- Píseň "Al otro lado del río" (Na druhé straně řeky) uruguayského skladatele Jorge Drexlera se stala teprve druhou neanglickou písní, která získala Oscara (na ceremonii ji zpívali Antonio Banderas a Carlos Santana). Tou první byla "Ta paidia toy Peiraia" (Děti z Pirea) řeckého skladatele Manose Hatzidakise z filmu Pote tin Kyriaki (Nikdy v neděli, 1960). (džanik)
Reklama