Réžia:
Tomasz MielnikScenár:
Tomasz MielnikKamera:
Jan ŠusterHudba:
Martin KlusákHrajú:
Václav Hrzina, Berenika Kohoutová, Miroslav Donutil, Juraj Herz, Radim Kalvoda, Tomáš Hanák, Johana Ožvold, Ernesto Čekan, Jan Englert, Igor Chmela (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Nesmělý hlídač z pražské galerie Vašek se dozví, že umírá. Ukradne obraz, aby jej prodal v Římě a získal peníze pro tibetského léčitele. Ujíždí s falešným knírem a černými brýlemi vlakem a netuší, že ve skutečnosti byl krásnou dívkou vyslán na osudovou duchovní cestu. Má v patách detektivy i lupiče, ale jeho pozornost zaměstnávají spolucestující, kteří jej neúprosně zatahují do svých příběhů. Vašek se ztrácí v barevné spleti cizích osudů, názorů i vlastních snů. Přesto jeho vlak nakonec někoho doveze do pekla, jiné k osvícení a bizarnímu poznání. Film s humorem, nadhledem a nečekanou intenzitou znovu otevírá ony základní filozofické otázky, které jsme slyšeli už tolikrát, a přesto jsme na ně nikdy nenašli odpověď. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (57)
Pásmo absurdních dada skečů s dost ujetým, ale chytrým humorem a stylová hommage koženkovému kupé. Trošku pokulhává zasazení do rámce, ale na co vlastně absurdní film potřebuje rámec, že. Některý kousky zas tak vtipný nejsou, pár jich není vtipných vůbec, ale u většiny jsem se smál, občas i řval smíchy. Ty nápady a hlášky jsou pure genius. A je strašně příjemný zjistit, že něco tak originálního se může natočit i u nás. „Ale my přece nejsme dopraváci a navíc jsme v cizině!“ „Dopraváci jistě ne, ale také máme své morální povinnosti vůči celému světu.“ :) ()
V rámci české kinematografie je to závan svěžího větru do stojatých českých luhů a hájů. Příběh nedává ani za mák smysl, ale o to tu vůbec nejde, jelikož "I cesta může být cíl". Není tedy začátku ani konce, jen řada situací odehrávajících se v kupé jedoucího vlaku. A ty situace jsou v podstatě všecky dobré, takže proti opravdu nic nemám. Není to k popukání, ale nenudil jsem se a naopak ocenil některé nápady. Rozhodně příjemná blbinka. 75% ()
Absurdní komedie, při které jsem si párkrát vzpomněl i na Pavla Juráčka. Tomasz Mielnik je ovšem trochu jinde, takže z ní zároveň dělá komedii duchovní, což už je u nás úplná rarita. Za nápady, styl i zpracování by si asi zasloužil absolutorium, ale ke konci už jsem přece jen pokukoval po hodinkách, takže se potvrzuje, že absurditu neradno příliš protahovat (70%). ()
Ze začátku to vypadalo, že bych zase konečně narazil na netypický český film, který by se mi líbil. No, ono to vypadalo skutečně nadějně, bizarní nápady byly zajímavé a měl jsem radost, že zase někde vidím Hudečka, akorát měl malou roli. Sice mě strašně iritovalo to, jak hlavní hrdina mluvil, ale co. No a pak nastoupí do toho vlaku a stává se z toho nuda. Lidi ve vlaku vypráví životní příběhy a mě jako diváka by to mělo zajímat, jenže to tady je natočeno strašně nezajímavě. Dále mě na filmu štvali dialogy. A všechny postavy ve filmu jsou jakýsi intelektuálové vedoucí debaty na úrovni, všichni jsou takoví slušní... To je taky dost otravný. Bohužel ve vlak ubude i spousta bizarností a po vlaku to jde už úplně do kelu. No nic, pokus zajímavý, je v tom jedna zajímavá myšlenka, ale takhle to je jenom další český film, co zapadne. A asi i právem. 2* ()
Začátek slibný. Docela jsem se bavila, charakteristiky hlavních postav poutavé (hlavní hrdina, Donutil, Švarcová,,...). Navnadí vás to. Hlavní hrdina úžasně odevzdaný postoj, výraz. Střední část (vyprávění příběhů ve vlaku) a hlavně konec pro mě zcela mimo, zklamání. Posledních patnáct až dvacet minut jsem čekala v kině na konec. ()
Reklama