Svetlo medzi oceánmi

Melancholický, poklidně plynoucí film plný rozporuplných otázek, které by každý asi vyhodnotil trochu jinak. Kdo je tady ten špatný? Kdo udělal chybu? Kdo je oběť? Co by bylo správné a v jakou chvíli udělat ? A správné pro koho vlastně ? Všechno to působí naprosto reálně, přirozeně, příroda a prostředí vůbec, herci jsou skvělí a v neposlední řadě i příběh samotný. Nevím, jak lépe to říci, než že působí tak obyčejně lidsky jak jen to asi jde. Včetně postav, která si každá nese v sobě něco z minulosti,nebo prostě jen povahový rys, nebo nakonec cit- zkrátka něco čemu se člověk těžko sám ubrání. Tenhle příběh ukazuje jak to dopadne, když se střetnou věci, které si člověk v sobě nosí. Jak jsou nakonec potom obětmi všichni. ----“You only have to forgive once. To resent, you have to do it all day, every day. You have to keep remembering all the bad things.”---- (22.02.2017)

Ten, kto sa dokáže naladiť na správnu vlnu, tak ho čaká veľmi silný filmový zážitok. Alicia Vikander mi opäť raz dokázala, že medzi severskými herečkami momentálne nemá konkurenciu. Jej jedinečný pôvab a zmysel pre drámu sa výrazne podpísali aj pod tento snímok. Samozrejme, zdatne jej sekundoval "mlčanlivejší" M. Fassbender, ktorý tu ani nepotreboval veľmi rozprávať, pretože všetko, každú emóciu, každý pocit, mal vpísané v tvári, skrátka ide o jedinečný herecký koncert ústrednej dvojice. Ani príbeh nezaostal. Tak reálne, také živé, no zároveň i smutne-clivo divákovi podané, že nešlo od toho odtrhnúť oči. Páčilo sa mi, že formálna stránka poskytla tejto dráme i veľkú dávku lyriky a poetiky, čo spolu pekne dotváralo dejovú linku. No a do toho nádherné zábery kamery na more a pobrežie... viac mi na plný zásah nebolo teba. Jediné čo sa mi trochu žiadalo, bolo niečo málo v celej tej tragike postáv v závere pritvrdiť, emotívna stránka by išla ešte hore, teda aspoň u mňa. Ale takáto alternatívna verzia konca príbehu je len môj problém, na celkovej kráse filmu to preto neuberá ani trochu. (22.12.2016)

Asi shoda okolností, ale stává se to. Před tímto filmem jsem viděl Kore'edovo "Jaký otec, takový syn" ze stejné doby. Tématem tam i zde je "(ne)příslušnost dítěte k rodině". Řešení jsou ale různá, snad proto, že mezi nimi leží půl světa; navíc "měkké" řešení japonské je sympatičtější než "tvrdé" zélandské. Zde je kamenem úrazu válečný veterán Tom Sherbourne, který chce dožít v ústraní, ale ožení se a chce mít pět dětí, usiluje o pravdu, ale většinou lže, a tak právě on je oním Janusem se dvěma tvářemi, ale jen dvěma očima, v každé jen jedno. A tak selže nejen v přítomnosti, ale i v budoucnosti. Není tedy schopen setrvat v pravdivosti ani ve lži, kterou zpočátku zapuzoval, ale posléze s nadšením přijal. (03.05.2020)

Troufám si tvrdit, že by filmu více sedl tak 10-ti dílný seriál. V hodinové stopáži by některé scény nebyly zbytečně urychlené a na druhou stranu by taková délka nebyla pro diváka vyčerpávající, jako je tomu v tomto případě. Herecky výborné, vizuálně také velice slušné (ačkoliv se exteriéry moc nestřídají), ale zbytečně utahané vyprávění o osudech manželského páru "uvězněného" na malém ostrově, kde se snaží založit rodinu a osud tomu chce jinak. Ale všehovšudy velice slušně zpracovaná červená knihovna. (04.02.2018)

Přesně takové jaké čekáte, pokud znáte tvorbu Cianfrance, mistra vztahových dramat. Dojemné, tklivé, strhujícím způsobem minimalisticky snímané, dobové. Sociální a morální dilemata posunutá v čase o 100 let zpět dodávají filmu určitou noblesu a grácii minulých let, která se v moderních filmech těžko dělá a obvykle musí trochu zrát. Místy tradičně srdcervoucí a scénáristicky velmi povedené, zarývající se pod kůži. Chápete tu všechny zúčastněné a přitom nelze jednoznačně říci, co je dobře a co nikoliv. Po Minghellovi už těm klasicky vyprávěným, starosvětským přiběhům téměř odzvonilo a je skvělé, že Cianfrance přejímá pomyslnou štafetu a pokračuje dále. S jeho režijní virtuozitou a citem pro emoce se máme do budoucna ještě na co těšit. Ubrat tady 10-15 minut přehršle záběrů na moře a skály a mohlo to být téměř dokonalé. A doufám, že za tohle dostane Vikander dalšího Oscara. (19.12.2016)