Dýchaj

Typický francúzsky film, kde sa toho dlho nič neudeje, konkrétne minimálne polovicu filmu. Všetko je postavené na dialógoch, často i zbytočných. Odvtedy ale akoby uťalo a rozbehne sa celkom slušná psychologická dráma, ktorá neraz zovrie žalúdok. Oceňujem herecký výkon Lou de Laage, ktorá je dozaista veľmi talentovanou herečkou. Inak ale celkom predvídateľný záver. (14.04.2017)

SHE'S DONE IT AGAIN! Po excelentní vztahovce na úrovni milenecké a sourozenecké přichází pro změnu jiná na úrovni kamarádské - a i když tentokrát nejde o zcela stoprocentní záležitost, pořád Mélanie nabízí velice záslužnou porci invence. Zaprvé dala velkou příležitost Joséphine Japy, která se nyní po zásluze uchází o Césara pro nejslibnější herečku roku. Hřejivý úsměv, přirozený projev a doslova dechberoucí finální scéna by jí nakonec úplně klidně mohly přihrát i celkový triumf. | Zadruhé dala "pískotu v uších" docela nový rozměr; viz závěrečné minuty, kdy tenhle (poslední dobou až přemnožený) atmosférický prvek dokonale rezonuje s myšlenkovými pochody hlavní hrdinky. | Zatřetí dala všem lekci z tvorby názvu filmu. Jednoduchý, a přece funkční v tolika různých rovinách. | A konečně začtvrté: její, respektive Potierův cit pro kompozici prostě nemá chybu. Opravdu zážitek sledovat tyhle dva při společné práci. (24.02.2015)

Nie je nič horšie ako keď sa na emotívne labilného človeka s pocitom prázdnoty a i napriek priateľom aj samoty namotá niekto, kto tieto jeho slabosti chce využiť vo svoj prospech. Takýto zákerný manipulátor ihneď zistí, že ide o veľmi ľahkú a lákavú korisť... Priznám sa, úvodné minúty ma moc nepresvedčili, avšak aj napriek pomalšiemu tempu si ma snímok nenápadne a čoraz silnejšie pripútaval, takže už veľmi rýchlo som sa nevedel nabažiť tejto nebezpečnej hry - antagonistický súboj dvoch charakterov, dvoch absolútnych protikladov, pričom časom sa pritvrdzovalo a pritvrdzovalo.... Vôbec som netušil kam až to napätie medzi oboma hrdinkami môže zájsť, počítal som, že sa to uzavrie nejak klasicky, vôbec som nečakal, že sa autorka rozhodne ísť až na hranu, no nádhera, jednoducho nádhera... Ten koniec to bola paráda na parádu, realistické vyústenie par excellance. 89/100 (19.07.2016)

Už dlouho jsem neviděla tak dobře nacastovaný film. Asi je to hlavně záležitost holčičích přátelství, která docela jednoduše oscilují mezi absolutní láskou a totální nenávistí, jako bych to odněkud znala. Situace jsou napsané a režírované s takovou jistotou, že se člověk snadno ztotožní s pocity Charlène, zároveň trošku chápe i deformovanou mentalitu Sarah. Vyrovnání se tímto vztahovým problémem se zdá být nevýlučné, přesto jsem čekala, že to dopadne jinak, s kapkou naděje. Nejvíce se povedlo propojení dýcháním - Charlène nemůže dýchat, je obětí, na konci ukáže Sarah, jaké to je, když se člověk dusí. Jen neodhadne míru. (02.07.2015)

Celou dobu to vidím na čtyři hvězdičky a v posledních pěti minutách mě Mélanie ukecala na pět. Šokující a nečekané finále vyznělo opravdu stokrát silněji než celý film a dodalo mu obrovskou hloubku, protože film se pak soudí úplně jinak. Nemůžu si pomoci, ale silně mi to připomíná (spíš atmosférou než příběhem) Coppolinu Smrt panen a stejně jako tady hodnotím plným počtem za geniální výkony a celkově velmi slušnou odvedenou práci na příběhu a pocitu, který vám Respire dá. (24.01.2016)