Městečko Fortitude

1. série: Nejenom neobvyklé prostředí Špicberků z tohoto seriálu činí jedinečný příběhový zážitek. Pokud totiž očekáváte netypickou detektivku, tak se připravte, že budete mít co dočinění nejen s hororem, ale i s příběhem, který se na první pohled tváří zřejmě, ale postupně se rozjede hodně zvláštně, různorodě a originálně. Zde opravdu zahradník nebude vrah. A to i kdyby to byl jedinej zahradník na Špicberkách, což by se na množství obyvatel a obyvatelného prostoru mohlo klidně stát. Městečko Fortitude mě tak díky těmto atypickým skutečnostem vysloveně bavilo. Při teplých letních večerech mě pohotově ochladilo a ještě mi nabídlo zajímavý příběh, který zřejmě neskončí u první série. A to je rozhodně dobře. Jo a Richard Dormer je tady vysloveně výbornej a hodně nekompromisní. (08.11.2017)

Temná a mrazivá kriminálka z téměř mimozemských Špicberk s atmosférou tak pohlcující, až z toho za oknem začalo sněžit. Fortitude má ambiciózní rozběh, ale hned v prvním dílu nešťastně klopýtlo a propajdalo ještě další tři epizody, než konečně našlo svoje tempo. Milovníci spletitých příběhů se spoustou provázaných vztahů si přijdou na své, ti co vyžívají v silných charakterech taky a scenárista nezapomněl ani na ctitele mysteriózních prvků. Jinými slovy, seriál toho nabízí snad až moc a uměřenost severských detektivek v něm nevidím. Taky se jako skandinávská produkce jen tváří. Mluví se v něm anglicky, i když často s roztomilými přízvuky a velká většina těch důležitých jsou poddaní britské královny. Mlčenlivých postav, melancholických scén a každodenního realismu si i tak užijete dost. Přiznám jsem že jsem původně čekal něco trochu jiného, zklamaný ale určitě nejsem. Kriminálka se Sofie Gråbøl ani špatná být nemůže. (06.04.2015)

1. série: Tak nám dorazil ten multikulturalismus i na ledové Špicberky. Nikde se před ním neschováte...nikde! Natož ve skandinávských zemích roku 2016. Norové budou černí a afričani budou...jo budou taky černí :) . V nové dokonalé interrasové, internáboženské, interkulturní společnosti vystavíme nový národ. No nic tohle povinné poselství Západní Evropy musí být úplně všude včetně seriálů - v těch to musí být doslova adorováno. Zajímavé je, že i tento problém s natalitou souvisí s kupou dalších problémů řídce osídlené oblasti Fortitude. Řešit to importem hodně odlišných lidí není systematické v Norsku, stejně tak v dalších evropských státech, ale to zase odbočuji. No pojďme konečně k ději. Jde vidět, že si někdo dal práci a nechal vše pořádně uležet jako Lutefisk, což bylo ku prospěchu seriálu. Vše postupně stále více hnilo. Epizoda od epizody byla komplexnější, zamotanější a hlavně lepší. Jako by jste četli knihu - scénář byl špičkový. Hodně si dala režie záležet na jeho převedení do televizní podoby. Žádný spěch, správné načasování, hlubší práce s postavami, vypiplaná psychologie obyvatel...naopak někdy tam byla vatička v některých mono(dia)lozích. Stupňující mysteriózní záhada měla svůj předčasný vrchol. Následná rozmělněnost, nedotaženost, neuzavřenost srazila jinak zajímavou seriálovou látku. 74%. (04.09.2016)

S chladnou hlavou jsem koukal na všechny jatka v Hře o trůny, na kráječky v Hannibalovi, na úchylnosti ve filmech Larse von Triera, a spousty dalších, ale až řezání mužských přirození ve Fortitude mě zvedlo ze židle tak, že jsem myslel, že se pozvracim... První série je ještě průměrná kriminálka, u které si říkáte, že tam máte aspoň pěknou krajinu, když už ne úplně smysluplnej příběh, ale od druhé řady se to zvrtne, a je to prostě divné, ale ne tak divné, že si řeknete, že je to zajímavé, ale tak divné, že si řeknete, že je to tak divný, že to vůbec někdo pustil do televize. (03.09.2020)

Dobrej začátek, zajímavý svět, vztahy, pravidla ... pak laciná hororovost, lapsy v konsistenci, ztráta dynamiky ... až mně to pak začalo nejdřív nudit a pak i štvát. To, že si zahráli na otevřený konec si moc nepolepšili, to lze jenom tam, kde není zmateně otevřené úplně všechno. Chvili jsem si nebyla jistá, jestli "nenadstavovali", protože mi přišlo, že nevědí, co do té stopáže vlastně dát ... škoda. (27.02.2017)