Báječná Angelika

Jeoffrey de Peyrac je mimo hru a tak snímek představuje další osudy krásné, silné a sentimentální ženy jménem Angélique de Peyrac již bez něj. V zájmu všeho dění je pomsta a to by nebylo, aby se to krapet nekomplikovalo. Druhý film již není tak kouzelně zamilovaný, ale do popředí všeho romantismu dává více dobrodružství, pokračující intriky a shovívavost mocných. Tvůrci se snažili zachovat předešlou atmosféru, avšak v zájmu pokračujícího dění. K sebevykrádání však kupodivu nedošlo, takže lze i druhý díl považovat za povedený, čímž bylo založeno na vzniku filmové série. (11.02.2017)

Také adaptace druhého dílu románového cyklu (s podtitulem Cesta do Versailles) je povedená, byť tvůrci snížili počet sexuálních partnerů titulní hrdinky, která si v předloze poctivě odsouložila svůj dluh u kapitána vězeňské stráže a ani s Desgrezem (nejlepší postava tohoto dílu) nezůstalo jen u krátké muchlovačky. Vrcholná scéna šlechtických orgií v hostinci U Rudé masky pak představuje  v poněkud lepším světle Philippa de Plessis-Bellieres. (09.04.2024)

Tady si začíná filmová Angelika naplno žít svým vlastním životem (dosti odlišným od předlohy, která události líčí poněkud realističtěji). Celý film je až pohádkově ideální. Angelika žije mezi největší lůzou v Paříži a mě zaráží, že Dvůr zázraků ve filmu působí jako nádherná lokalita, kam bych si zajela na výlet (což je samozřejmě trošku přehnané, ale přece jen). Vynecháno je spoustu důležitých věcí, ale to bych možná i pochopila... jenže začíná období "zbytečných smrtí" hlavních postav. Ve filmu dosti idealizovaný Nicolas (o kterého bych si v knize neopřela ani kolo) je zabit a tím zničeno jedno zajímavé setkání ve Středomoří. Také mě dostává Angeličin vztah s Filipem, který je zde vykreslen tak nějak romanticky. Ano, Filip je zde v podstatě celkem hodný chlapík (což je asi největší hloupost v celém filmu a to ani nemluvím o tom, že knižní Filip vypadá naprosto jinak). Jediné dvě věci, co na tomhle filmu obdivuji, jsou nádherná hudba Michela Magne a skvělý herecký výkon Jeana Rocheforta (který za 1. hraje mou nejoblíbenější postavu z Angeliky a za 2. pozvedává film o dost výš). Doporučuji si přečíst knihu a určitě se mrknout na stránku, která je v tuto chvíli něco jako mým druhým domovem (www.angelique.cz)... (17.11.2007)

Báječná ? To není zrovna přívlastek, který bych tady a teď v souvislosti s Angelikou použila. Neboť prioritami milé markýzy jsou za prvé pomsta ... a za druhé bohatství - a odpovídající postavení, které s ním úzce souvisí. Obojí je sice pochopitelné, ale jenom do určité míry. Jako poněkud přehnaná se jeví především její snaha vecpat se zpátky mezi privilegovanou otitulovanou smetánku, která ji v předchozím filmu elegantně vyobcovala ze svého středu ... ale budiž: Kdo chce kam, pomozme mu tam. Leč muži, které na té bohulibé cestě potkává, pro ni představují v první řadě prostředek k dosažení oné vzdálené mety. Ne že by je alespoň trochu nemilovala, ne že by si nenamlouvala, že všechno podstupuje především pro své syny ... ale jak všichni dobře víme, jsou to JEJÍ ambice, které ji ženou kupředu, JEJÍ touha být nepřehlédnutelnou, obletovanou, finančně zajištěnou personou uprostřed francouzského dvora. Tou nejobletovanější. Jistě, i nadále je vcelku dobrosrdečnou, pohotovou a odvážnou nekonvenční kráskou, která je schopná i nějaké té oběti, ale čím výš stoupá na společenském žebříčku, tím víc se vzdaluje sama sobě. Pravda, jsou chvíle, kdy poleví ve svém úsilí - ale nikdy nevíte, jestli jsou pravou příčinou její city, její hrdost ... nebo zdali se jedná pouze o součást nějakého náhradního plánu, který se právě vylíhl v její cílevědomé hlavince. Nicméně příběh samotný je i nadále vcelku přitažlivý - a pokud ho budete brát s rezervou, můžete se z něho i poučit. Neboť (téměř) každá žena je svým způsobem více či méně zdatnou manipulátorkou - a každý chlap by si měl dát dobrý pozor, aby síly zůstaly vyrovnané ... aby se nestal loutkou v jejích rukou. (16.07.2013)

No, to už je horší. Po relativně stravitelné jedničce, kde pro samou roztomilost ti hezcí lidé místy zapomínali hrát, ale motivaci postav přesto šlo uvěřit, scénář měl celkem hlavu a patu a s přimhouřeným okem se na to dalo koukat jako na stylizovanou sociálně laděnou dobovku, přechází dvojka mnohem víc na troškovsky lidově-zábavnou notu všelijakých těch směšně se ksichtících neohrabaných hrabátek, policajtů, hostinských a trpajzlíků, atraktivních prostředí čokoládových salónů a šílených dějových zvratů – nahoru, dolů, nahoru, dolů, jen aby se toho co nejvíc stalo, chlapi kolem kapou jako mouchy, jen aby mohli nastoupit další, a z hlavní postavy se rychle stává ta těžko přijatelná amorální zrůdička, jako kterou ji mám odjakživa zařazenou. Dost špatně se mi v tom hledá něco, čeho bych se chytil, ale něco tam přece jen je – asi ta dobová atmosféra, trocha napětí a tu a tam trocha hodně přeslazeného, ale přece jen poetična. Jsem vážně zvědav, jestli se tím medovým královstvím prokoušu až k Sultánovi. (17.10.2011)