Traja mušketieri: Kráľovnine prívesky

Bylo jednou jednou jedno francouzské království a v něm kdysi žil jeden udatný Gaskoňec a tři chrabří mušketýři. A pak tu byl král, královna a kardinál a vy už milé děti víte, jak to bylo dál. Film přetvořil Dumasovo historické dobrodružství do podoby barevné rozverné podívané, ve které je všechno tak lehké jako pírko - od citů až k šemování. Jenže tímto posunem neco důležitého zmizelo - skutečná tíha dějin a charakteristika jednotlivých postav. V Dumasově románu zabírá výprava do Anglie jen pár stránek. Ale to, k čemu se opakovaně rád vracím, filmaři vždy nemilosrdně vyškrtnou - d´Artagnan se po splnění úkolu vrací pozbírat své tři kamarády tam, kde je opustil, a najednou před námi v knize stojí skutečné postavy, skuteční lidé a nikoliv jako ve filmu jen barevně kostýmovaní a nepřirozeně se usmívající šermující paňácové. (09.03.2009)

Pouze mohu stvrdit, co již zde bylo napsáno: tato adaptace se vyznačuje kvalitním zpracováním. Jistě, může se zdát, že i tento snímek se utápí v přílišné dějové jednoznačnosti, avšak miska vah je v její neprospěch. Mohu též napsat, že z herců nečíšila jakási herecká strojenost a nucenost, ale nadšení (viz chování d'Artagnana - jeho vlastnost vrhnutí se do všeho po hlavě, byla vskutku k pobavení). A právě určité humorné scény (ale i provolávání "Jeden za všechny, všichni za jednoho") nevytvářeli prostředí bez napětí, nejistoty. Hold je knižní podoba se opět ukázala jako nezadatelná podoba (vyjma filmového snímku "Jméno Růže"). (10.03.2012)

Borderie umí udělat postavy placaté po svém. Hrdost Angeliky spočívá v tom, že píchá je s těmi, kteří nám jsou předkládáni jako sympaťáci a s mušketýry naložil podobně zlovolně. Ani románová předloha se nijak zvlášť nenimrá v psychologické drobnokresbě, je to dobrodružná literatura. Přesto však Dumas umisťuje do svého románu scény, z nichž povaha jednotlivých mušketýrů vystupuje, kupříkladu když je Dartaňán sbírá z hospod po výpravě do Anglie. +++++ Co nabízí Borderie? Dartaňána coby chlapíka, který hoří touhou až si v Paříži zapíchá kordíkem i pindíkem, směje se každému zabitému nepříteli. Smáčí ostošest - jazyk ve víně, kord v gardistech a šulína víme kde. Nebyl to v Dumasovi nezkušený mladíček, kterého Rochefort v prvním souboji na hlavu porazil, až mušketýři ho pořádně rozchlastali, Constance s ním uměla pěkně cvičit, Mylady ho sexem téměř ovládala a jíž se opravdu lekl, když se jej chystala zabít? Trochu ještě kluk, který se před de Trévillem nechoval stylem "a tak mě vemte k vám, néé?" nýbrž s opravdovou uctivostí? Hoch, co sice pro zabité gardisty netruchlil, ale dovedl jim projevit úctu namísto toho, aby se pitomě hihňal nad jejich smrtí? Netrvám na tom, že Borderie má otrocky kopírovat předlohu, ale v tomto případě by to jistě bylo lepší. +++++ Porthos jako vesnický balík, Athos mírně zahořklý mlčoch a Aramis coby chlapík, jenž rejděním v ženských klínech získává info, sice do určité míry odrážejí, z čeho vzešli, jde však jen o drobné odchylky od stejnostejnosti. Constance se ani nezalekne své touhy podlehnout tomu odvážnému mladíkovi, Rošfór je ubožák, Bonacieux neumí žárlit, Rišelyjé má alespoň ten rozměr muže, jemuž leží na srdci blaho státu. +++++ Mám pocit, že oba filmy byly natočeny jen za účelem zapamatování ústředního hudebního motivu, jenž záhy vleze na nerv a nutnosti naštípat dříví na zimu. Tolik zničeného nábytku! Nene, já prostě těm zrůdám mušketýrským, které se ničeho nebojí, protože jim nikdy žádné nebezpečí nehrozí, nemohu dát dobré hodnocení. To film o gardistovi, který se má utkat s těmi monstrózními nadlidmi, co zabíjejí lidi po desítkách denně, by byl jistě zajímavější, než tahle odporná rozjuchanost. (21.03.2013)

Na jedné straně se tenhle film výrazně odklání od původní knihy, je patetický, má spoustu logických i technických chyb, na druhé straně má ale velkou dávku energie,napětí a hlavně humoru. Tahle adaptace má to, co většině ostatních chybí a sice kouzlo a romantiku. NA plné hodnocení to u mě kvůli výše uvedeným záporům není, ale pořád je to skvělá oddechová zábava. (07.10.2007)

V malém venkovském kině, kde jsem coby školačka seděla a s otevřenýma očima dokořán zírala na tu středověkou Francii, kde bych klidně chtěla být královnou a za mně se čtyři mušketýři statečně a svorně šli bít, s úsměvem na rtu... Nebo ne královnou? Constance ? Každopádně film okořeněný i špetkou humoru a D'Artagnan nevypadal jako pozdější velmi ošklivý blonďák, nýbrž jako pravý Gaskoněc. Nostalgie za čtyři hvězdy :-) (30.08.2014)