Rogue One: A Star Wars Story

I zapnut byl světelný meč a Lachtan byl potěšen nadmíru tak, jak tomu v kině již roky (!) nebylo. A krom anabáze Vader, který je nádherně ikonický a monumentální přesně tak, jak je záhodno? Naprosto a totálně skvělé, výtečný doplněk nového kánonu (a to říkám jako fanda původního rozšířeného universa, dnes známého jako Legends), kde jen pár záběrů na začátku, kdy se během zopár minut proběhne několik planet, krásně ukazuje celou šíři a situaci galaxie (což třeba Síla se probouzí nedokázala). Postavy jsou velmi příjemně napsané a to jak ty hlavní (i když se tu Kyle Katarn nejmenuje Katarn, ale inspirace je značná a viditelná, stejně jako určitá podobnost mezi jedním filmovým a jedním videoherním šáhlým robotem), tak mají své kouzlo i role vedlejší, ať už vážné, nebo ty mírně mimozní (postava Foresta Whitakera). A dál je to nádherně potemnělý příběh o nalézání naděje s skvělý válečná film z jedné předaleké galaxie. A mínusy? Pár jich je, jednak mi v nejnovějších dílech citelně chybí více mimozemských druhů a hlavně - je tu zcela nechutně odporné cgi v podobě dvou postav - např. Grand-Moffa Tarkina - kdy je výsledek vizuálně neskutečně odporný a nechápu, jak někdo mohl vypustit takovou digitální s***ku do kina a doufám, že na dvd to bude již napraveno, nechutné a nehodné výtečnosti, které jina Rogue One dosahuje, neboť výsledek těchto postav vypadá hůře, než cokoliv digitálního z epizody I, která je stará 17 let. (16.12.2016)

// "Rebellions are built on hope." Píše se rok 2016 a Star Wars už oficiálně nejsou jenom pro děti. Jsou i pro dospělé děti, kterým nevadí špinaví Stormtroopeři, libují si v komplikovanějších (být pořád celkem přímočarých) zápletkách, baví je postavy, které se chovají amorálně a hlavně, nepotřebují šťastné konce, aby... byli šťastní. Rogue One je bez debaty nejhezčí film z předaleké galaxie, zároveň ale i jeden z nejšťavnatějších. V podstatě zamrzí akorát slabší soundtrack (a to mám prosím M. Giacchina mezi nejoblíbenějšími skladately, tohle ale zjevně nestíhal) a příliš krátká stopáž (ano, chci víc, žalujte mě). Kromě toho jsem ale dostal přesně ten drsný nášup, po kterém jsem dlouhé roky toužil. A teď, když vím, že to funguje, nechci Sola, nechci Obi-Wana Kenobiho ani epizodu VIII, chci toho podělanýho Revana a Starou republiku! Make it happen, Disney. Rogue One: A Star Wars Story - 9/10 edit:// třetí shlédnutí a ten film je čím dál tím lepší. Dokonce už jsem slyšel i Giacchina (přehrávání vzkazu a zničení Jedhy!) :) (14.12.2016)

Těžko se k prvnímu oficiálnímu spin-offu ze Star Wars universa zaujímá nějaký výrazný postoj - sám film totiž nijak výrazný není. Zamrzí absence vlastního podpisu, přestože právě tím se spin-offy mohly - podobně jako se to daří marvelovkám - od ostatních SW filmů oddělit (a že jen ztmavíte obraz a vynecháte rolovací úvod vážně nestačí). Největším prohřeškem je každopádně to, že má film přes dvě hodiny, za celou dobu řeší JEN onu triviální zápletku (o nic jiného tu vážně nejde, absentují i vedlejší mikropříběhy) a i přesto nedokáže vykreslit hlavní postavy. K čemu je pak poměrně odvážné finále, když jsou nám charaktery ukradené a nic o nich nevíme. Pokud to byl záměr (vytvořit příběh vojáků, jejichž "činy nebudou zapomenuty, i když jména ano"), ok, ale třeba Černý jestřáb sestřelen to samé dokázal podat způsobem, že jsme cítili jejich bolest. To se tady vážně nedostaví. Finále je velmi slušné, posledních 20 minut svou úderností takřka výborných. Ale v celém filmu není jediná scéna, kvůli které musel vzniknout. A digitální omlazování o dvě třídy horší, než třeba v Ant-Manovi. (15.12.2016)

„Důvěra musí být vzájemná.“ Jen snaha vytřískat z fenoménu SW další peníze? Nakonec jsem tomu přeci jen šanci dal a nelituju. Ano, zprvu jsem měl problém naladit se na atmosféru, proniknout do filmu. Ale s přibývající stopáží mě bavil čím dál víc. Postupně jsem nacházel zalíbení v postavách a objevoval „pravého“ ducha SW. Užíval si technickou stránku filmu, akci i hudbu (téměř bez Williamse!). Dost odvážné bylo ale i „oživování“ některých postav (maskéři dělali, co mohli). Ať už šlo o „zásahy“ menší (Bail, C-3PO, stylový „badass“ Vader) či radikálnější (Monthma, Leia a hlavně zcela démonický Tarkin). Došlo na humor (skrz průpovídky K-2) i dojetí (z obětí). Vytknout by se dala řada věcí, ovšem vyloženě špatní byli jen „falešní inspektoři“. Už u Epizody VII jsem nad 5* váhal, u Rogue to mám stejně, ovšem ten slabý plný počet mu přece jen přiklepnu. Jsem prostě SW fanoušek každým coulem, léčit se nehodlám. „K?“ - „Naše optimální cesta do archivu vede kolem pouhých 89 vojáků. Zabijí nás nejpozději ve 33 % cesty.“ (28.06.2017)

Jak to celé shrnout? Prostě skrz naskrz obyčejné. Zisk především, chladné, bez nápadu, bez emocí. Žádná filmová událost. Star Wars jsou přesně 40 let totálně výnosnou a silnou značkou, Lucas pro mnohé polobohem, fantazie a sny diváků tehdy i roky poté se protáčely na maximum. Jenže za mě měl tenhle svět zůstat právě v 70. a 80. letech. Děj nestrhne, režie je těžkopádná, vtahy mezi postavami mdlé. Kvantita, nýbrž kvalita. Několik vymazlených scén si přesto odneseme, ale na 133 minut a takovou legendu je to zatraceně málo. Finále fajn. Jinak další prázdný popcorn. A to se na nás hrne další. (22.04.2017)