Návrat siedmej roty

Snímek Návrat sedmé roty z roku 1975 jsem viděl poprvé někdy v televizi za socialismu, neboť tehdejší zřízení nemělo problém dávat francouzské filmy. Když se tenkrát vysílaly v pátek nebo sobotu večer, pamatuji si jak jsem na ně těšil a Belmondo, Delon, Funés a další byli moji oblíbení hrdinové. Také tři filmy s dobrodružstvím sedmé roty za druhé světové války ve Francii okamžitě patřilo do mého TOP výběru tehdejší doby. Pochopitelně jsem si z děje této skvělé válečné komedie moc nepamatoval a tak jsem si jej okolo roku 2008 koupil na DVD. Brzy jsme se doma na film opět podívali a opět jsem byl s úrovní velice spokojen a také 90 minutová stopáž byla asi tak akorát. Pravda byla, že děj ne vždy svižně odsýpal a občas se našla i nějaká ta hluchá místa. Uplynulo deset let a tak jsem se rozhodl podívat se druhou akci sedmé roty ještě potřetí, zejména abych napsal zasvěcený komentář a také případně změnil své hodnocení filmu, v němž opět hrála hlavní roli trojice seržant Chaudard (Pierre Mondy) a vojíni Pitivier (Jean Lefebvre) a Tassin (Henri Guybet). Film bych rozdělil asi na tři hlavní části. Ta úvodní pokračovala tam, kde předchozí díl skončil. Pitivier, Chaudard, Tassin a poručík Duvauchel (Erik Colin) s odcizeným německým pásákem HACKL nejprve osvobodil svou sedmou rotu, která unikla do lesa, kde se vzápětí všichni setkali. Zde se domluvili, že s pásákem pojedu dopředu na průzkum a sedmá rota je pak bude následovat. Když však přejížděli přes most, vyhodil jej do povětří jejich bývalý velitel plukovník Blanchet, kterého si zahrál režisér Robert Lamoureux. Jeho neustálé přemítání jak správně napojit odpalovací zařízení na výbušniny se mi vrylo do paměti - zelený drát, zelený knoflík, červený drát, červený knoflík...Duvauchel chtěl vůz opravit a tak se Pitivier, Chaudard a Tassin vydali na druhý břeh řeky, kde se nacházelo pár beden v opuštěném nákladním autě. V době, kdy zrovna přeplouvali řeku se u pasáku objevili Němci, kteří Duvauchela zajali. Tři hrdinové, aby unikli zajetí, vydali se po proudu řeky, až narazili na vodní mlýn, v němž jim paní domácí dala uniformy francouzských generálů. V těchto uniformách byli také později zajati, stejně jako sedmá rota i se svým velitelem Dumontem (Pierre Tornade). Důstojníky odvezli na zámek zabraný německou armádou a tím se definitivně oddělili od zbytku roty. Po poměrně nezáživné první fázi tak začala druhá část filmu, která se na bývalém šlechtickém sídle celá odehrála. Trojice uprchlíků se brzy stala populární i mezi vysokými důstojníky a to ještě netušili, že díky náhodě budou mít šanci na útěk. Pitivier a Tassin se totiž přihlásili k akci, během které měli z nedalekého statku přivést několik krav a porazit je, aby vojáci měli co jíst. Na statku se jim mladá selka sdělila, že v podzemí zámku existuje tajná chodba ven a řekla jim, aby k ní v noci přišli. Na zpáteční cestě s trojicí krav zažili úsměvné problémy, ve kterých jim zdatně sekundoval německý voják (Michel Modo) se svým hlášením gruppier, gruppier. Následovala noční akce na zámku, během níž se do tajné chodby nakonec bydali všichni tři hrdinové. Chaudarda napadlo, že by mohli zachránit všechny zajaté důstojníky a tak začala probíhat velice dlouhá akce, ve které hráli hlavní roli spací matrace, zírající vojáci na stráži a dva koberce v hale zámku, přes které vedl vchod do podzemí. Po asi půl hodinovém přesouvání matrací před zraky německých vojáků se opravdu podařilo zachránit velkou skupinu důstojníků, kromě svého velitele Dumonta, který hrál šachy s německým důstojníkem (Jean Rougerie). Jenže nakonec tomu náhoda chtěla, že unikli jen naši tři hrdinové a ostatní byli opět zajati. Trojice se přesunula na statek, kde ukradla německou motorku, se kterou se dali na útěk, jenže další, nyní nešťastná nehoda způsobila, že havarovali při přejíždění mostu přes řeku, který opět vyhodil do vzduchu neúnavný plukovník Blanchet. Když se ocitli se v nemocnici, začala třetí a závěrečná část komedie. Po uzdravení byli posláni na opravu železniční trati, kterou poškodil opět Blanchet a při práci Chaudard naplánoval poslední útěk - ukradli lokomotivu a dali se na útěk po železnici, čímž mne jako milovníka železnice, lokomotiv a kolejí velmi potěšili. A pak vše skončilo....Jejich pouť plná převlékání a využívání nejrůznějších dopravních prostředků, při které je provázely šťastné náhody, ale i nehody, pomocné ruce, příležitosti, záchvěvy odhodlání i snaha o záchranu životů, mne opravdu docela bavila. Vůbec všechny díly mne docela bavily a rozhodně tyto filmové počiny patří mezi lepší ve francouzské produkci, která si tak ráda dělala legraci z německé armády. Suma sumárum, Návrat sedmé roty ode mne po právu získal tři sedmé hvězdy ***. (13.07.2019) (menej) (viac)