Pan Hire

Patrici Lecontovi se podařilo úžasně přenést na plátno celou škálu emocí od osamělosti pana Hira, přes jeho posedlost krásnou dívkou od naproti ale i třeba rozpustilost Sandrine Bonnaire. Ale hlavně - on dokázal přenést z plátna na mně i fyzické vnímání doteků - například když ve scéně na boxu pan Hire lehce přejíždí po ruce Alice - to mi normálně přejížděl mráz po zádech. Krásný a smutný film, jehož atmosféru pomáhala dotvořit také hudba M. Nymana. (26.05.2015)

Pro mne zvláštní film, ani nevím, jak jej hodnotit. Po celý film jsem se vcelku nudil, dialogy mi přišly nevěrohodné, jako i herectví hlavních hrdinů a vlastně celý film. Přesto jsem v noci po jeho skončení dlouho nemohl usnout a myšlenky se mi vracely k panu Hiremu a mrše Alici, takže mne ten film vlastně dostal. Abych nezapomněl - skvělá hudba v pasážích, kdy pan Hire šmíruje u okna - největší plus snímku. (27.09.2011)

Michael Nyman se z talentu stal hvězdou, kromě jiného také proto, že i takováhle hudba se může stát filmovou, ba dokonce, že se k němu může i skvěle hodit. Sám Monsieur Hire, který si s libostí Nymana často přehrává, je temnou postavou ani ne proto, jak se chová a co dělá, ale proto, že neznáme ani píď jeho minulosti. Ale ostatně tu neznáme u nikoho. Známe jen obrysy budoucnosti načtávané a do skicáku přítomnosti. Když se M. Hireovi tyto obrysy pokřiví a propletou, pak ví, že už nemá co ztratit. Vsadil vše na jednu karta a ta mu nevyšla. Film má dvě části: ta první, kdy ještě karta nedopadla na hrací stůl, se mi líbila více. Pozn.: Zajímalo by mě, zda by to fungovalo, kdyby všichni herci byli opačného pohlaví. (27.02.2017)

Zpočátku se Pan Hire jeví jako klasická detektivka v hlavní roli se samotářským komisařem, půvabnou dívkou a studeným nesympatickým podivínem, který, jak se zdá, má co skrývat. Poetická první půle si však s veškerými dohady obecenstva navyklého na šablonovitá schémata detektivek příliš netyká - režisér s nesmírným gustem nechává diváka tápat v koláži minimalistických ponurých obrazů a nejasných, krátkých dialogů. Hlavní aktéři příběhu nejsou obyčejní lidé a nezažívají obyčejné pocity, a tak neustále mají čím překvapovat, a to i během napínavého a vkusně vygradovaného finále. Po všech ohledech velmi působivý film. (06.11.2011)

Rukopis mého oblíbeného autora Georgese Simenona je zde znát. S panem Hire(m?) se dokonale soucítí a je výborně zahraný. Celou dobu mi asocioval Delonova Jeffa Costella. Myslím si, že by se Delon v dobách Samuraje na takového pana Hire(ho?) dost hodil. Jinak mě film spíš nudil. Závěr byl, ale hodně zajímavý. Donutil mě snímek přehodnotit. Enšpígl to ve svém komentáři vystihl naprosto přesně. Přijímám tedy nakonec nenápadnost filmu jako důkaz velikosti (hustý, co?) a zaokrouhluji na slabší čtyři hvězdy. (17.07.2018)