Conte de printemps
A Tale of Springtime
VOD (1)
Obsahy(1)
Francouzský filmový režisér Eric Rohmer vytváří ze svých filmových děl uzavřené cykly. Po Morálních povídkách (1963-1972) a Komediích a příslovích (1980-1987) natočil v letech 1989-1996 Příběhy čtyř ročních období. Rohmer je výsostným autorským filmařem. Sám si píše scénáře a vytvořil si osobitý, nezaměnitelný styl, který vykrystalizoval v minimalistický způsob vyprávění o vnitřním světě jeho hrdinů a jejich vztahů s okolím.
V Jarním příběhu introvertní studentka hudby Natacha seznámí svého svobodného otce s kamarádkou, učitelkou filosofie. Tak trochu intrikaří, protože doufá, že její otec opustí svou přítelkyni a zamiluje se do Jeanne. Hodně se mluví, diskutuje o filosofii, o lásce, sexu a přátelství. Tyto nikdy nekončící diskuse jsou součástí všedního každodenního života. A nikdo z jejich aktérů netuší, jak to vlastně dopadne. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (20)
Nemůžu si pomoct, ale když jsem na to koukal, tak jsem si jen říkal: "Hm, tohle je přesně ten ukecaný evropský film, který zase tolik nemusím." Jasně, je to o vztazích, je to o lidské podstatě, ale je to jednoduše podáno způsobem, který mě tolik neoslovil a díky němuž jsem prostě neměl chuť sledovat film dvakrát pozorně. ()
Krásný, nenápadně, o to však mistrněji zrežírovaný snímek. V poměrně velkém množství dialogů se zajímavě potvrzujíí chraktery postav, které byly hned nazačátku načrtnuty - obvykle jimi samotnými. Celý film je zdánlivě jen epizoda ze života protagonistů, na konci jakoby vše zůstalo při starém, ovšem při pozornějším vnímání je jasné, že prožité skutečnosti a konfrontace jim mnohé daly. Místní odsudky mi přijdou směšné, řekl bych, že je to částečně díky tomu, že režisérův literární přístup není ve filmu běžný a obecně dnes není běžné dělat filmy zaměřené na postavy s veškerou nelogičností, spontánností a nahodilostí jejich jednání. Místo toho bodují komplexní děje a světy - těch se tu opravdu diváci nedočkají. ()
:::::::::: Jak píše igi B. - krásně jsem se nudil :-) Moc hezky plynoucí, pomalý film o "ničem", s krásnými dialogy. Hlavně mě zaujala scéna u večeře, když řešili filosofii. Řeknete si, že je to opravdu nudný film o ničem a že hlavní představitelé, nebo-li spíše představitelky řeší hlouposti. Ano, máte celkem i pravdu. Tohle je příběh ze života. Život už je tak trochu takový, nechci říct hloupý, ale někdy i ano. Schválně, až jednou pozvete své příbuzné nebo přatelé k sobě domů, zapněte kameru a celou návštěvu až do odchodu, si nahrávejte. Budete možná překvapeni ,-) :::::::::: ()
Pěkné je na tom, že se to každému stane, někomu často a někomu jen párkát za život. Rovná trať se najednou změní na zakroucenou trať plnou výhybek a přejezdů (tak asi jako ze Žďáru do Nového Města). A než se zase narovná do denní rutiny, chvilku to trvá. Dá se to popsat a dá se to vyjádřit obrazem. Rohmera to táhne spíš k literatuře, ale je to režisér, a tak se musí poprat i s vizuálními představami. Detektivka "O ukradeném náhrdelníku", pohádka "¨O třech přáních", horror "O tom být sám a být s někým", trocha vášně, trocha lsti, a především snaha vyznat se sám v sobě - to je ostatně Rohmerova umělecká deviza (ze starofrancouzského "devise", heslo ve znaku urozeného muže). ()
Příjemný vztahový film, pomalu a klidně plynoucí a přitom nenudící. Pořád se tam mluví a něco probírá, ale není to žádné prázdné tlachání o ničem. Natache jsem nevěřila, ale byla tak roztomilá, odpustila bych jí stejně jako její nová kamarádka. Akorát vyřešení problému s náhrdelníkem mi přišlo kostrbaté jako z nějakého méně povedeného dílu ze seriálu o poručíku Columbovi. Pro Jeanne ale jistě nebylo těch několik společných dní, strávených s Natachou, jejím taťkou a jeho milenkou ztraceným časem. ()
Reklama