Boj

Lepší než Hon a horší, než Únos, takže ten dnešní čtverec je tak akorát. Velmi přesvědčivě natočené drama, o tom, že ty největší boje nemusí probíhat vždy ve válce, ale často až po ní. Moc se tady toho nenamluví, ale o to tenhle film působí, aspoň pro mě přesvědčivěji. Každá, z těch zhruba dvou stejných polovin je pro mě zhruba stejně kvalitní a Plilou se Sorenem tomu dodávají už jen ten správný, herecký šmrc. Velmi, velmi, dobré. (11.02.2016)

V první hodině jakoby se nic nedělo, ale přesto byla velice solidní. V jedné rovině je tu dánská jednotka plníci misi na Blízkém východě a i přesto, že byly vojenské sekvence dobře natočené, nebylo tu nic, co by stálo za extra zapamatování, byť díky určté míře odosobnění vše působilo autentičtějším dojmem. To samé platí o druhé linii, která je jen vlastně jen sondou do života rodiny hlavní postavy. V druhé části, kdy dojde na samotný proces, stává se film strhujícím a to i přesto, že výkony všech představitelů zůstávají poněkud suchopárné a vlastně se jedná jen o procedurální drama. Ale na druhou stranu kdyby zde dostaly výraznější prostor ukřičené emoce, nebylo by to ono. Pilou Asbæk tady nemusel ani příliš hrát a přesto si zaslouží absolutorium a nezklamali ani další herci včetně představitelky žalobkyně, která mě dokázala několikrát vytočit v dobrém slova smyslu. K dokonalosti sice něco chybí, ale i tak si Lindholm zaslouží znovu potlesk. 85% (12.03.2016)

Fantastické vykreslení atmosféry v Afganistánu, kde akce střídá akci, se změní v poslední třetině filmu v komorní drama plné otázek, na něž neexistují jednoznačné odpovědi. Pro mě mnohem uvěřitelnější než Hon, i když si Lindohlm opět pohrává s city svého diváka, tentokrát mu to odpustím, naskočila jsem na jeho vlnu od samého začátku a neseskočila z ní až do závěrečných titulků. Mimochodem, závěrečná scéna je asi nejsilnější z celého filmu. (27.12.2021)

Nelze než tleskat scénáristovi a režisérovi v jedné osobě. Psychologické drama má jasné právní vyjádření v osvobozujícím výroku poroty, ovšem v lidské rovině nejen divák ale i hlavní hrdina odchází s mnohými dilematy v duši. Herci bezchybní a až sušší ve svých rolích, což zdůrazňuje autenticitu celého filmu. Kontrast kamery válečného Afganistánu a poklidného Dánska jedinečný, umírají tam děti... (11.02.2016)

Tobias Lindholm společně s Thomasem Vinterbergem napsal scénář k Vinterbergovu Honu, přičemž se toto dánské drama dostalo širokého mezinárodního uznání a film ve finále zastupoval Dánsko na Oscarech v kategorii Nejlepší zahraniční film. Lindholm se ovšem krom psání scénářů též věnuje režii a v roce 2015 i on realizoval drama, které se Dánsko následně zastupovalo na Oscarech. Dánský Boj poté s Honem pojí nepříjemná atmosféra, místo příběhu o muži obviněného ze zneužívání dětí se ovšem Boj tentokrát věnuje příběhu muže, který v krizové situaci provede válečný zločin. Dělá ovšem provedení válečného zločinu z hlavního hrdiny automaticky špatného člověka?Boj je po Honu dalším působivým a hutným dramatem, kde se opět hlavní postava musí potýkat s reakcemi veřejnosti, která na něj najednou změní pohled. Při vyprávění zápletky to vlastně může snadno znít jako tuctové drama, které po své první polovině už nemá co říct, Lindholm ovšem dokáže mile překvapit a celé se to vydá trochu neočekávaným směrem. Příběhová struktura má možná s Honem spousty styčných ploch a celé to je i přes vydání se jiným než očekáváným směrem přeci jen snadno odhadnutelné, sílu Lindholmova scénáře to ovšem v součtu neshazuje.Lindholm dokázal i v případě Boje napsat postavy z masa a kostí, které se chovají věrohodně lidsky. Pilou Asbæk je dostatečně výrazný protagonista, stejně tak se musí rozhodně ocenit výkon Tuvy Novotne v roli jeho ženy.Lindholmova režie poté možná není nejkreativnější, přesto je ovšem na filmu poznat slušné řemeslo. Jako audiovizuální vypravěč navíc dokáže skutečně gradovat napětí, celý ústřední dějový konflikt nezpracovává černobíle a dokáže naprosto prodat bezvýchodnost situace. Není to přitom film, který by vyloženě divákovi zničil duši a pošramotil jeho pohled na svět. Zanechá v něm ovšem pocit, že život někdy opravdu není procházkou růžovou zahradou a v mnoha momentech může být člověk rád, že je rád.Lindholm je sice ve finiši pořád silnější za scénářem než na režijní židli, jeho uchopení celého tématu je ovšem dostatečně silné. Lindholm na pilu netlačí příliš a přesto v divákovi zanechá dostatečně silné pocity, které ho ještě nějakou dobu po konci úplně nepustí. Je to sice jen velmi solidní řemeslo, kde obsah překonává formu, ta forma je ovšem tak silná, že to v tomhle případě absolutně nevadí...... (03.11.2021)