Samba
Samba
Kamera:
Stéphane FontaineHudba:
Ludovico EinaudiHrajú:
Omar Sy, Charlotte Gainsbourg, Tahar Rahim, Izïa Higelin, Issaka Sawadogo, Hélène Vincent, Christiane Millet, Jacqueline Jehanneuf, Liya Kebede (viac)Obsahy(2)
Samba se do Francie přistěhoval před deseti lety ze Senegalu. Pracuje načerno v různých zaměstnáních a doufá, že brzy dostane povolení k trvalému pobytu. Jeho neradostná rutina se změní, když potká Alice – manažerku, která trpí syndromem vyhoření a dobrovolnickou prací se snaží dát svůj život zpátky dohromady. Brzy mezi nimi vznikne křehké pouto. Jejich vztah se však nesetkává s pochopením okolí: Sambův strýc synovce varuje, že jej žena opustí, jakmile bude psychicky zase v pořádku, a Aliciiny kolegyně jí zase vyčítají, že si od klienta neudržela profesionální odstup. (AČFK)
(viac)Videá (4)
Recenzie (137)
„MÁM POCIT, ŽE KDYŽ JSEM S VÁMI, TAK MI JE PROSTĚ DOBŘE…“ /// Ne vždycky je trefou do černýho (rasisto!) vsadit na mix komedie a sociální drámy. Nedotknutelní jsou výjimeční. Ve všech směrech. Pravda, i tady Omar mele hadry ostošest, ale jeho nešťastnej vtipálek, kterýmu to dole začne jiskřit s paní z neziskovky, může makat 24 hodin denně a stejně by se mně nezavděčil. Su hold stará osoba a některý předsudky ze mě Orlíkem (nebo Vlajkou… ne vole, vodkaz sem fakt nedám!) nevyženeš. Nakonec u mě vůbec nejde vo TO téma, ale filmově nuděj, zábava žádná a dělaj z toho pořad pro sociální pracovníky a všechny, co chtěj pomáhat (ale ne chránit). Protože takovej ilegální přistěhovalec to nemá lehký. Což bych (jen tak mimochodem) doporučoval pouštět osobám (nejen) v Africe. Ale nakonec to fšechno ty kluku černá dobře dopadne! A to je fajn, páč místa je zde pořád dost! (co z toho je ironie, ať si každej přebere podle svýho vyznání. Howgh!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zrovna jsem připlul. (A se mnou dalších pár set…) 2.) Nemůžu sehnat zaměstnance. Nevím, jestli se dočkám… (Dočkáš!) 3.) Thx za titule „tomu, jenž si přál zůstat v anonymitě“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Snaha tvůrců zopakovat úspěch s Omarem Sym, naroubovat příběh na aktuální tématiku přistěhovalců a odlehčit to náhodnými, s příběhem naprosto nesouvisejícími scénkami, moc nefunguje. Výsledek neurazí, ani nenadchne, na (romantickou) komedii je málo vtipný, na drama příliš vykalkulovaný, takže zbyl jen takový snadno zapomenutý hybrid (50%). ()
Olivier Nakache a Eric Toledano, režisérské a scenáristické duo, které stojí za dojímajícím hitem Nedotknutelní, sáhlo po další těžší látce. Sociální drama s komediálním podtónem (letos potěšili dalším dramatem Výjimeční) vypráví o jednom vztahovém poutu, které se zrodilo v nepravděpodobných podmínkách. On je senegalský imigrant, který pracuje bez papírů jako umývač nádobí či stavební dělník, ona je vyhořelou manažerkou, která potřebovala změnu a chce se sebrat v neziskové organizaci poskytující legální pomoc imigrantům. V jeho případě to neklapne a musí se tak ještě víc vyhýbat policii, úřadům a hlavně problémům. Žabožrouti přicházejí s dalším tématem, podle kterého by se multikulti Paříž měla pořádně podívat pod koberec. I když tady tvůrci nejdou úplně k jádru problému a místy jen přešlapují na místě. Zatímco Omar Sy je plný elánu a občas utrousí skvostnou černohumornou poznámku, Charlotte Gainsbourg mi herecky nesedla. Její křehké poraněné lani, která přitom řeže své podřízené telefony a ječí, když jí službu vypoví bojler, chybí půvab i zajímavost. Nefunguje ani chemie mezi oběma postavami. Ke konci jsem se už díval na hodinky. ()
Určitě k tomu nesmíte přistupovat jako k Intouchables a očekávat stejnou zábavu. Samba je příběh chudého přistěhovalce, který se snaží vydělat si za každou cenu. Omar Sy je excelentní herec, který dokáže zahrát i tu nejcitlivější linku, opravdu by neměl mrhat svůj talent pro Jurský svět nebo X-men. I tu nejvážnější a nejcitlivější scénku mu fakt věříte a hned na to se usměje od ucha k uchu, vtipkuje a hláškuje a vše je maximálně přirozené. Humor je trochu na jiné úrovni než Intouchables, romantika nenudí, není tam debilní klišé, vata ani hluchá místa. Samba je celkově výborně zvládnutý film, u kterého jsem se výborně bavil, mohu doporučit. ()
Galéria (38)
Zaujímavosti (4)
- Film měl nesoutěžní premiéru na filmovém festivalu v Torontu v září 2014. (Terva)
- Po filmech Ces jours heureux (2002), Nos jours heureux (2006) a Nedotknutelní (2011) se jedná o 4. spolupráci Omara Sy s dvojicí režisérů Oliviera Nakache a Erica Toledana. (Terva)
- Natáčení probíhalo v Paříži. (Terva)
Súvisiace novinky
Startuje letní přehlídka BEST FILM FEST
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a MAT pořádá od 9. do 15. července tohoto roku BEST FILM FEST, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů první… (viac)
Vy, co radostně očekáváte další neotřelou a neuvěřitelně vtipnou kripliádu typu Nedotknutelní, jako jsem to vyhlížel já, raději místo projekce zazvoňte na souseda a požádejte jej, ať vás pořádně nakope okovanou botou do bránice. Věřte mi, že ta vás jinak tentokrát opravdu bolet nebude a těch pár kopanců vám rozhodně přinese mnohem příjemnější zážitky než tato nudná, otravná a cajdákovitá reklama na negry, dobrá akorát tak k prodloužení pobytového víza Omara Sy. Těm žabožroutům už dočista jeblo, anebo dostali macatý grant od Opočlověka v plísni, aby začali točit klišovité, trapné a až pobuřující imigrační příručky o tom, že k trvalému a bezproblémovému pobytu ve Francii stačí tomu tolik sympatickému černouškovi narazit si nějakou naprosto nešukatelnou, odpornou kobylí tlamu z OvP, co má neodolatelnou chuť na senegalský kabanos. Ve druhé polovině minulého století jim celé to jejich koloniální safari spadlo na hlavu, zvířátka prahla po samostatném výběhu, pohrdla civilizací a milé Francouze vykopala z Afriky od Alžíru až po Madagaskar. O šedesát let, tisíc opičích válek, bídy, genocid a diktatur později však naplnila rčení, že dobré okapi se vracejí, a milá africká fauna opět zatoužila po hřejivé náruči a podpoře civilizace, pročež hromadně migruje zpět pod křídla galského kohouta. Za těch šedesát let, co tam s takovým úsilím platili daně a budovali progresivní divočinu, jsou nyní ještě k tomu všemu rozkošně ovlivněni tím tolik mírumilovným Islámem, jenž se blahoslavenými pustinami vždy šířil rychleji než kapavka doky, no a v Paříži teď hoří předměstí jako naprosto spravedlivý protest všech těch čokoládových Omarů, Ibrahimů, Mohamedů, Abduláhů, Usámů a dalších proti nehumánnímu zacházení. Vůbec se jim nedivím. Se svým vysokošamanským vzděláním a maturitami z pastevectví doufali, že v zemi zaslíbené budou řediteli bank, šéfy firem, právníky, mozkovými chirurgy a jadernými fyziky, a ty kurvy je místo toho nechávají jen zametat ulice a třídit odpadky za minimální mzdu. A nyní se s námi Francouzi v rámci EU strašně touží altruisticky kvótově podělit o všechnu tu neskonalou radost z nových spoluobčanů, bez jakýchkoliv pochyb připravených k bezvadné a všeobecně prospěšné asimilaci. Dost se divím, že majitel ČR, to zkurvené ANO, řekl ne, patrně proto, že zatím má v Agrofertu dostatek minimálně námezdních Vietnamců. Vždyť pár roztomilých mešit a krásných, pokojných nových čtvrtí jako Clichy-sous-Chánov by nám vkusně ozdobilo nejen Prahu! Strašně mi to celé připomínalo klasickou českou bajku „Kterak Dezider Mižigar v Kanadě ke štěstí přišel“, v níž se vyskytuje snad ta nejmýtičtější pohádková postava všech dob, jediná, ve kterou nikdy, ale opravdu nikdy neuvěřím. Jsem v pohodě ochoten připustit existenci polednice, vodníka, bludiček a dokonce i tříhlavé saně, ale tvrdím, že kultivovaný, kulturní, inteligentní a pracovitý cigoš, neparazitující na benevolenci systému, prostě nebývá. Myslím, že takový Islámem zpacifikovaný Džibuťan či Senegalec by obohatil naší společnost stejně hodnotně, proto rozčíleně zvedám prostředníček směrem k jihu a jsem připraven místo na asimilační programy ze svých daní štědře přispět raději na elektrifikaci Středozemního moře. Bude-li pod proudem, bude se mi spát daleko lépe. () (menej) (viac)