Prvý kontakt

Mrzí ma to, obzvlášť ako Villeneuveho obdivovateľa, ale Arrival v mojich očiach zadrhává v rozprávačskom prepojení oných dvoch príbehových liniek. Linka životnej melodrámy Louise je silná a film sa v nej opiera o zmyslupnejšiu a hlavne hmatatelnejšie vyjadrenú filozofickú myšlienku než všetky sci-fi za posledné roky (vrátanie rovnako komornej Gravitácie či samoúčelne nabubřelého Nolanovsho spektáklu bez mozgu). Táto linka sa nedá absolvovať so suchým okom. Ale jej spolupráca s vedecko-thrillerovou linkou komunikácie s mimozemšťanmi, ktorej cieľom je stimulovať divákovu zvedavosť, v poslednej tretine zadrháva. A nie iba zbytočnými a rušivými odbočkami ako útok skupinky vzbúrených vojakov na mimozemskú loď, ale celkovo prelínaním rozprávačských plánov, ktoré majú do seba perfektne zapadať a vo finále diváka knokautovať nejakou pointou. Pri prvom zhliadnutí mi pointa nepripadala nijak odzbrojujúca, pri druhom som si paradoxne lepšie vychutnal Louisine videnia, vediac vďaka znalosti pointy, čo znamenajú. Ani jedno zhliadnutie mi ale neprisnielo emocionalne-intelektuálnu extázu, ktorú to popisuje väčšina kolegov a ktorú by som, po pravde, chcel tak moc zažiť. Soundtrack a atmosféra neskutočné, Amy Adams fantastická. (19.12.2016)

Jeden z těch vzácně jemných a zahloubaných (velko)filmů, které ke svému cíli spějí pomalu a obezřetně (doslova, jako by našlapovaly po špičkách), a v nichž ticho a ševelení větru v trávě znamenají přinejmenším tolik (ne-li více), co tradiční propriety vědeckofantastického žánru a nadlidsky velká dramatická gesta... (11.11.2016)

Jestli vyrazíte na další Den nezávislosti, čeká vás kruté vystřízlivění. Příchozí je Villeneuve od A do Z, spíš se tedy připravte na hutné drama, jehož veškerá globálnost je akorát pozadím pro silný osobní příběh. Na jednu stranu je tahle sci-fi celkem divácká, zároveň však nejde o žánrovou jednohubku, nýbrž o bolestivou sbírku životních pravd, jež do vás kanadský virtuos pumpuje svým typicky přízemním (a trochu loudavým) stylem. Čím jste starší, tím větší knockout od filmu dostanete. Takže si radši nechci představovat, co tahle herecká, scenáristická a režijní trefa udělá se staršími ročníky. (08.11.2016)

Denis Villeneuve již od Incendies ukazuje, jak bravurně umí zakomponovat inteligentní a trošku náročnější drama do mainstreamu, a tím strhnout hlavní proud diváků nejen směrem k úžasu, ale i k přemýšlení. Tedy paralela s Ch. Nolanem je zde jasná, vždyť i Arrival má rozuzlení, které nemůže popřít svou inspiraci v posledních Nolanových kouscích. Velmi oceňuji, jak Příchozí těží z hutné atmosféry a zůstávají komorní, rýsuje se tak v nich velice osobní příběh hlavní hrdinky. Příchozí, ač tématem o vetřelcích, jsou vlastně filmem o člověku a lidech. Jen tedy na můj vkus byla hranice patosu lehce překročena a vzhledem k tomu musím dodat, že být více takových filmů (kvalitních sci-fi), tak bych to plné hodnocení Příchozím nedal. 9/10 (20.11.2016)

Vždy so zatajeným dychom sledujem vo filmoch prvé kontakty rôznych civilizácií, a vždy s obavami čakám, kedy na scénu vbehnú blázni, ktorí zo strachu z neznámeho začnú všetko likvidovať, namiesto toho, aby spoznávali. To bola tá časť filmu, ktorá sa mi páčila. Akú rolu presne tam hrala Louisenina dcéra, Sapirova-Whorfova hypotéza, nelinearita času, a akú to všetko malo súvislosť s návštevou mimozemšťanov? Kde je tá senzačne extrémne emocionálne humanisticky nabitá pointa?? Bola tak hlboko skrytá, že ju vyčmuchá iba osvietenec a Eric Heisserer? Keď si zadáte do Googlu napríklad „Explaining the Arrival“, zistíte, že každý vidí v tomto filme niečo úplne iné. Je tam aspoň 30 rozličných vysvetlení. Nie, ja som imúnny voči filmom, ktorých pointou sú otázniky, alebo psychické vydieranie. (30.01.2017)