Prvý kontakt

Americký existenciální doják v rouše sci-fi mě nedojal ani na okamžik, zaujala mě sapir-whorfova hypotéza, která mi potvrdila moje tušení, proč jsou američani tak zoufale jednoduší až primitivní, nesouhlasím s tím, že by bylo lepší vidět svět holisticky vše najednou- to by skončila každá sranda a smysl, kterj je spodmíněn lineárností a naší značnou nevědomostí a hodně mě nasrali tvůrci s tím jak zase podsouvají lživou realitu - že totiž američani jsou ti přemýšliví a hodní, do poslední chvíle ochotní se domluvit po dobrým,zatímco rusko a čína a vůbec celej zbytek světa jsou hlupáci, nemyslí vůbec a umí jenom válčit, zatímco aktuálně v reálu je tomu zcela naopak. Už mě s těmi lživými sebeobrazy američani fuckt pruděj. Ty kroužky coby sdělení jsou fantasický, dělávala jsem takový kdysi vodovkama na mokrej papír a vizuálně mě děsně okouzlujou, že by to byla nějaká mimozemská magie? Hlavní herci nezaujali, proboha proč všude cpou toho renera, jako by nestačil v avengers, ale co, už jsem si na něj díky nim aspon trochu zvykla. Hudba velice silná, možná až moc, zase ale ono když děj sám není kdovíjak elektrizující, tak to nahonit aspon hudbou, jojo, to se dělává:) Celkově film (pominu-li tu propagandu, za kterou bych strhla aspon dvě hvězdy, pokud bych to měla hodnotit) celkem ušel, ale podruhý se na něj asi nepodívám. (12.04.2017)

Za ten konec, padá pátá hvězda.. Na to jak to bylo pomalé, to bylo strhující, zajímavé a chytré. (05.05.2017)

Denis Villeneuve je génius a jeden z nejlepších filmařů všech dob. Nesmírně sugestivní, citlivý a chytře filosoficky přemýšlivý film bez násilí a akčních scén, pro mě osobně nejdůležitější sci-fi vůbec. Právě prvek sci-fi tu slouží jako ideální odrazový můstek pro budování velmi osobního příběhu, tragické události, ta je však jen dalším odrazovým můstkem pro budování filosofického pohledu na svět. Audiovizuální složka je úchvatná, velké plátno a kvalitní zvuk přidá hodně na působivosti, ale i při domácím zhlédnutí se u mě pro výše zmíněné dostavují slzy. Celý příběh je pak o nás... našem bytí v nekonečném, neznámém světě zvaném vesmír... netušíme, s čím se můžeme setkat, časoprostor je pro nás neprobádaný a máme strach z neznáma... obrovská oslava života a jeho vzniku... mateřská láska... důraz je kladen na komunikaci, kritizují se média, či neshody velmocí a lidí. Velmi originální mi přišla též forma a struktura vyprávění, kde se střídal art, sci-fi, melodrama, postmoderní, či dokumentární film. A konečně, především ta osobní linie, tragická událost v životě hlavní postavy mi maximálně sedla, ty dokonalé prostřihy do rozhovorů s dcerou byly fantastické a silně emocionální, vyústění již jen v katarzi tleskám… český dabing se k filmu vůbec nehodí, v originálním znění naprostý filmový masterpiece... 100 %. (03.06.2017)

Určitě zajímavé Sci-Fi s hlubokou myšlenkou, ale chvílemi těžko stravitelné. Denis Villeneuve si Zmizením nasadil laťku vysoko a k přeskočení má zatím hodně daleko. (27.02.2018)

Máma a táta mluví se zvířaty. Tvůrčí záměr postavit mainstreamové scifi na suchém pokusu o dorozumění se s emzáky je malé hrdinství a připomnělo mi jiné, jež kdysi udělalo v představách diváka několika generací z archeologie akční disciplínu. Je za ní shodou okolností zodpovědná tatáž osoba, jejíž stručné ztvárnění blízkého setkání představuje jakýsi blueprint pro celý tento film. Je-li Denis Villeneuve, na míle vzdálený jakékoliv legraci, Spielbergem pro třetí tisíciletí, stálo by uvážit, co to vypovídá o divácích. [Asi nic špatného.] Nabízí se též srovnání s Interstellar. Nolan s ním zkoušel cosi podobného, totiž prodávat složité problémy v rodinném balení. I když ani Nolan, ani Villeneuve nedodali své 2001 (ač by oba jistě rádi), druhému se podařilo nevyhnutelný komerční imperativ zaplést nepopcornové fyzikální / lingvistické / filosofické problémy (hardcore verze amor fati) do emocionálně atraktivního hávu přece jen elegantněji. Krása Amy Adams, vizuálního jazyka [filmu i emzáků] vítězí nad ohňostrojem CGI-marnosti. Abbott se nachází v procesu smrti. (19.05.2018)

Je to sice výborný film, ale po dokoukáni mi vlastně přišel takový zbytečný. Akce ve filmu moc není, což naštěstí tomuhle snímku nevadí. Je to takový zajímavější, akorát ten konec mohl tedy být trošku jiný, nebo spíš úplně jiný. Protože po dokoukáni, jak už jsem říkal, mi to přišlo takové celé zbytečně natočený. Ale je dobrý to vidět… (09.06.2018)

80% (01.02.2021)

Pohádka o tom, jak kosmické sedminožky naučily lidstvo, aby spolu národy Země spolupracovaly. Zaujalo mě, že heptapodi komunikovali s lidmi pouze přes průhlednou, leč neprostupnou stěnu, protože zřejmě nechtěli riskovat, že by se nakazili lidskou mentalitou. To by totiž asi byl jejich konec. Jinak příšerně dlouhá stopáž. (28.12.2021)

Film specificky jen pro ty diváky,kteří mají v oblibě nereálné příběhy.Podmalované digitálem  a hrozbou všeho,co má skončit válkou.A na to máme Brosnana aby ji odvrátil.Až do záběrů  ,kdy Louise nastupuje do vrtulníku ,mě to zajímalo.Ale když se blížili k tomu čudu na louce , tak jsem si řekla :aha,tady je ten průser!Mystické čáranice ,vše zahalené mlhou apod.Body na mapě po světě aby se do toho ten svět zatáhl.Trochu mi s tím koliduje realita ,kdy vítr odfoukl čínský balón dál ,než kde měl být.....Nic pro mě. (18.02.2023)

Asi bych se měl podívat znova, abych si to v hlavě trochu srovnal, ale každopádně od Interstellaru po dlouhé době sci-fi, u kterého jsem na konci chvíli tupě čuměl na titulky a přemýšlel, že to nějak rychle uteklo... (10.11.2016)

8/10 Skryté poselství ''spolupracujme'' nenásilně vloženo do nesmírně chytrého a propracovaného snímku. Soundtrack sedící jak prdel na hrnec! (13.11.2016)

Vůbec nevím kde začít, před půl hodinou jsem dorazil z kina a stále nevěřícně koukám s otevřenou pusou. To co jsem viděl, bylo něco neuvěřitelně mimořádného a skvělého, že jsem musel (nečekaně) překopat svou TOP 10. Arrival je neskutečně chytré a inteligentní sci-fi, svým námětem válcuje veškeré Interstellary, Star Warsy, Matrixy a leccos dalšího. Mě se tajil dech při každé scéně a každém zazněním mysteriozní hudby mistra Jóhannsona, ale to není jediné, čím si Arrival diváky získá. Film dává svým pomalejším tempem spoustu času každému divákovi k přemýšlení, ale přesto stále zůstává o krok před ním. Já za celé dvě a půl hodiny (ještě půlhodina po skončení) usilovného přemýšlení nenašel žádnou výtku a chybu, protože vše do sebe zapadalo jako hodinky. Takhle bezchybný, propracovaný a hlavně ve všech směrech originální film se nevidí každý den, ještě k tomu, když se jedná o sci-fi. Děkuji mistře Villeneuve, opravdu velmi jste mě překvapil (po zklamání Sicario), chci vidět sošku ve Vašich rukách za tento jedinečný zážitek. Pro mě se tímto Arrival stává (o krok před Počátkem) nejlepším sci-fi vůbec. P.S. Oblíbená scéna: asi nedokážu vybrat, snad celý film, ale v paměti mi utkví "On the Nature of Daylight" od Maxe Richtera (zazněla také v Shutter Island). (14.11.2016)

Kto rád Nolanovu "odyseu" bude nadšený, ostatným kvety neporastú. Pocitovo sú si filmy priam príbuzné, obe ponúkajú po jednej stopercentnej scénke, Kontakt už v úvodných minútach pri dojímavom lúčení sa s dcérkou. Obe načrtajú zaujímavý a tajomný príbeh, obom to kazia vstupy niečoho, čo má byť v závere vypointované a samotný záver ? Ten je v jednom aj druhom prípade stelesnené zlo, pri Kontakte snáď ešte väčšie (spoilerujem). Hlavná hrdinka jedným telefonátom zabráni už vyhlásenej vojne, všetci ľudia sú si zrazu nápomocní, voči sebe otvorení, do toho pokorná Čína, slzy, objatia a moja hlasná prosba o záverečné titulky. Naivita tu dosahuje rozmeru aký vidieť iba v rozprávkach. Technická stránka tradične pekná. (15.11.2016)

Diamant v sklenenom mori. Inými slovami vyslyšané volanie po návrate umeleckých ambícii do filmového diskurzu, ktoré hlavnú emóciu ťaží z hypnotickej atmosféry a esencie ľudskej bytosti uprostred vystavaného prostredia. Je až zarážajúce, s akou ľahkosťou Denis Villeneuve manipuluje s pocitmi diváka, vnára jeho hlavu pod hladinu potrebnej viditeľnosti a drží crescendo rozprávania. Jedno z najhodnotnejších diel uplynulej dekády. (Kino) (17.11.2016)

Aktuální téma, které rezonuje v současném společenském světě. Humanita, ztráta komunikace na geopolitické mapě...žánr sci-fi se tak trochu vlastně ocitá na druhé koleji. Velmi odvážný filozofický počin, který se řítí nekontrolovaně a napadá Vaše myšlenkové schéma...Pozorné diváky určitě napadla paralelně vzpomínka na Blízká setkání třetího druhu. 85% (18.11.2016)

Parádní lingvistická hardcore scifárna. Body navíc za odvahu vyrukovat s takhle neakčním filmem. (23.11.2016)

Hezké, ale již viděné. Nevidím moc velký rozdíl mezi Interstellarem. (05.12.2016)

Zatím tady čtu jen víceméně oslavné komentáře na film roku, pěti let či více. To ukáže až čas. Podobné ovace jsem četl na Gravitaci. Je několik způsobů jak ohromit a jedním z nich je nečitelnost. Když něco nevysvětlíš, nemáš problémy s logikou. Pak se málokdo bude chtít shodit a říci: Král je nahý. To samozřejmě není tento případ. Ale... Těch je zde mnoho. Mimozeměťané cestují časem a rozhodnou se zachránit lidstvo před sebezničením, které nastartují oni sami. Proč si nevybrali zničující 20. století? Myšlenkové poselství, které tady omračuje recenzenty je ohrané, ale to byste museli znát staré sci-fi filmy za všechny třeba Den, kdy se země zastavila. Přečtěte si seriál v časopise Téčko v 80. letech od Ondřeje Neffa. Motivy vzepjetí celosvětové humanity a spolupráce provázejí sci-fi od 30. let minulého století. Odkaz na Blízká setkání třetího druhu je pochopitelný. Nesdílím názor, že Villeneuveův film je lepší. V Blízkých setkáních je dokonalý příběh, který je pečlivou mozaikou a my jdeme krok po krůčku a nikde nemáme pocit, že na nás režisér šije boudu. Je pár věcí v logice, které vysloveně drhnou a ani postavy je neřeší. Za vše bych zmínil umístění výbušniny do pouzdra. Kdo a proč ji tam dal? Snad aby se zdůvodnilo rozhodnutí v ostatních (zlých státech mimo USA) mimozemšťany zahubit. V době, kdy si svět nedokáže poradit ani s teroristy a ve jménu humanity upřednostňuje utočníka před obětí působí směšně připravovaný útok na lodě i následné okamžité mezinárodní spojenectví. Ani kamera mě neohromila. Jsou zde nádherné záběry na visící lodě v prostoru, mraky mlhy padající přes hory, ale pak je tady devalvující hromada detailů na obličeje. Hlavně zahloubané Louisy. Hloubka ostrosti je tady 1 cm. Dramatická hudba mi pak přišla v některých klidnějších pasážích zbytečně dramatická. (13.12.2016)

"Ak by si videl celý svoj život od začiatku až do konca, zmenil by si na ňom niečo?" /// Nádherná a odzbrojujúca mystická balada plná prekrásnych obrazov nenáhlivo sa vynárajúcich z hmly. Najväčšou prednosťou filmu je odvážne prepojenie dvoch príbehových rovín. Tú prvú, rozprávajúcu o príchode mimozemšťanov na našu Zem, uzatvára zmierlivé pacifistické posolstvo. Druhá rovina ponúka osobnú životnú drámu hlavnej hrdinky Louise. Villeneuve, zručný majster svojho remesla, šikovne poprepletal obe príbehové línie a za výdatnej pomoci Jóhannssonovej melancholickej hudobnej zložky vytvoril intenzívny zážitok, bezchybnú filmovú symbiózu. /// "Ak by si videl celý svoj život od začiatku až do konca, zmenil by si na ňom niečo?" (31.12.2016)

O Arrival som dopredu veľa nevedela a potešilo by ma asi aj tuctové, dobre natočené scifi. Nakoniec som z kina odchádzala s pocitom, že som narazila na poklad. Blockuster, natočený takmer artovým spôsobom, ma úplne pohltil. Ani neviem, či mám viac vyzdvihnúť úžasnú kameru, podmanivú hudbu, úsporný strih, alebo skvelú Amy Adams. A samozrejme scenár ( spolu s predlohou ). Núti premýšľať, hľadať odpovede a aj keď na konci do seba všetko zapadne, je neustále možné vracať sa, skladačku si opätovne spájať a pridávať ďalšie kúsky. Slová, čas, súvislosti, rozhodnutia – všetko je navrstvené tak, aby dej plynul síce pomalým, ale dych berúcim spôsobom. Samotné písmo príchodzích bolo veľmi originálne ( formou aj obsahom ) a doteraz si nie som istá, či som schopná jeho presah plne vstrebať. Menšia akčná vložka pôsobila trochu odfláknuto ( možno ani samotný Villeneuve ju nepovažoval za potrebnú ) a zdala sa skôr povinnou, vzhľadom k rozpočtu. Záver má dve roviny. Verejnú, ktorá možno bola mierne uponáhľaná, ale postarala sa o gradáciu deja a osobnú, ktorá naopak mohla doznievať ešte dlho po skončení filmu. A ak sa tu často porovnáva Arrival s Interstellarom, pre mňa je víťaz jasný. (10.01.2017)