Reklama

Reklama

Mansfieldske sídlo

  • Česko Mansfieldské sídlo (viac)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Filmová adaptace románu Jane Austenové nás přivádí do Anglie 18. století. Fanny Priceová (Frances OConnor) opouští ve dvanácti letech chudý domov a odchází ke své tetě na panství Mansfield Park. Tam, uprostřed nádherné anglické krajiny, vyrůstá u Sira Thomase Bertrama (Harold Pinter) s jeho dětmi - dvěma dcerami a synem Edmundem (Jonny Lee Miller). Na zámku, v okouzlujícím, avšak pevnými společenskými pravidly se řídícím prostředí, dospívá Fanny v krásnou a vzdělanou mladou dámu. Život v Mansfield Park a mnohdy neupřímné, hrané vztahy mezi jeho obyvateli zprvu jen sleduje a mistrně komentuje. Pak se o ní začne ucházet kavalír Henry Crawford (Alessandro Nivola) a Fanny čeká chvíle rozhodnutí. Sir Thomas jí radí, aby si Henryho vzala. Základem bohatství Bertramů je ale utrpení a krev černých otroků na vzdálených plantážích. Proto vidí Sir Thomas i v krásné Fanny pouhou drahocennou věc. Uposlechne nakonec Fanny rad Sira Thomase nebo nabere její život zcela jiný směr? (oficiálny text distribútora)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (65)

haWranka 

všetky recenzie používateľa

Knihu jsem ještě nedočetla, ale zatím se mi ze všeho od Austenové líbí asi nejméně. Nějak se tam nic neděje... Co se týče zfilmovaných verzí, ta z roku 2007 byla příšerná. Tahle je už o dost lepší. Hlavní hrdinka je sympatická, hudba naprosto kouzelná. Bohužel - a je to asi hlavně zásluhou předlohy - první polovina filmu se vysloveně vleče. Od půlky je to zase mnohem lepší - záživné, dramatické a romantické. ()

Terminus 

všetky recenzie používateľa

Kanadská režisérka Patricia Rozema se prosadila filmem I've Heard the Mermaids Singing , který se věnoval úseku života zoufale neschopné třicátnice a představil v ní jednu z nejvíce iritujících filmových postav. Další ze svých ženských hrdinek nám Rozema představuje i v kostýmním dramatu Mansfieldské sídlo , které vzniklo v koprodukci BBC Films, Miramaxu a londýnských HAL Films. Scénář vychází z osobních dokumentů Jane Austen a její knihy, která dala filmu název. Hlavní postavou a vypravěčkou je Fanny Price, která je od své chudé rodiny poslána na (pře)výchovu k bohatým příbuzným. Je konfrontována s údajnou delikátností, má být odnaučena živočišnému "primitivismu". Vyrůstá ve výřečnou mladou dámu, jejíž krása je opakovaně opěvována (co je na Frances O'Connor půvabného mi však není jasné). Dvoří se jí Henry Crawford, ona však tuší své city k Edmundovi Bertramovi. Toho má zase v hledáčku jiná... Vztahové peripetie jsou obohaceny o obraz chudiny, společenské zábavy privilegovaných i jejich pohled na otroctví. A především pak o rozměr rebelující Fanny, která se jako "pra-sufražetka" odmítá přizpůsobit konvenci, podle níž by měla sedět v křesle, plést a čekat na toho pravého. Režisérka se ve svém civilním kostýmním dramatu oprostila od zbytečné rozmáchlosti a její dílo působí velice pečlivě. Vypravěčství P. Rozemy je však stejně fragmentární jako ve zmiňovaném debutu - v jednu chvíli nás malá Fanny oslovuje do kamery, později se z filmu stává vztahová "studie", optimistický závěr už zase glosuje Fanny. Vypravěčství není tak důsledné jako výprava a to z filmu dělá sice úhlednou, avšak poněkud vyvanutou dobovou miniaturu, tohle holt není Dickens... Jak říká Fanny na konci filmu: "Mohlo to dopadnout jinak, ale nedopadlo." Ve vedlejší roli se objeví Charles Edwards , který hrál A. C. Doyla ve výtečném TV seriálu Vražedná místa . ()

Reklama

santiamén 

všetky recenzie používateľa

60% ... Něco tomu chybí. Charisma, chemie. Celé je to jaksi suše neromantické (obzvlášť závěrečný skok ve vztahu Fanny a Edmunda - ve Wrightově Pýše a předsudku to mezi Elizabeth a Darcym alespoň pořádně jiskřilo). Možná právě proto je zpracování Mansfieldského sídla o to realističtější, ale dle všeho mi takový realismus tak docela nesedí :). A klasicky mám problém s hlavní hrdinkou - Frances O´Connor se mi nelíbí jak vzhledově, tak v hereckém projevu (a ano, když mají scénáristi nutkání zdůraznit v dialozích, jak půvabná hlavní hrdinka je, je dřina osobní antipatie pohřbít). Nejlepší herecký výkon (odpovídající postavám) podle mě podali Embeth Davidtz a Alessandro Nivola v rolích vášnivých sourozenců Crawfordových. ()

castor 

všetky recenzie používateľa

Přestože dílo Jane Austen čítá jen šest dokončených románů, každý z nich filmaři adaptovali hned několikrát, ovšem právě Mansfieldské sídlo stálo vždy trochu ve stínu ostatních. Chudé dítě je posláno ke svým bohatým příbuzným, přes všechna příkoří se změní v silnou a nezávislou osobnost s literárním talentem. Třeba Wrightova verze Pýchy a předsudku se sice držela oné tlusté bichle, ovšem tvůrci si našli cestičky, které jsou snesitelné, a vlastně bylo docela příjemné se po nich vydat. Výsledek byl plný spontánnosti, dynamičnosti a temperamentu. Tohle mi tady naopak chybělo, včetně vtipu a ironického odstupu. ()

Pohrobek 

všetky recenzie používateľa

Z literárního hlediska na Jane Austen spíše průměr. Z toho filmového však jedno z "nejrealističtějších" a nejopravdovějších děl, ať ne tak komplikovaným, ve filmu tedy trochu jinak uchopeným, dějem nebo přítomností mírné, do ironie nesklouzávající nadsázky nejjemnějšího odstínu pravého prostředí viktoriánské Anglie. Nedočkáme se bohužel takových vizuálních hodů, na něž jsem si mohli u obdobných filmů zvyknout, ale film je to rozhodně příjemný. ()

Galéria (42)

Zaujímavosti (7)

  • Produkční společnost nechala za sebou hejno holubic, které bylo vypuštěno na konci ohňostroje Henryho Crawforda (natáčeno v Charlestownu v Cornwallu). Více než osm let po dokončení natáčení ptáci přežili díky úsilí místní ženy, která se obávala, že zahynou, kvůli tomu, že museli soutěžit s racky o potravu. (Zetwenka)
  • Mansfield Park je volně založený na stejnojmenném románu od Jane Austen z roku 1814. „Mansfield Park“ byl nejúspěšnějším románem Jane Austen za jejího života, vydělal jí více než 300 liber. (Zetwenka)
  • Film se od románu Jane Austen – „Mansfield Park“ liší několika způsoby. Film mění některé ústřední postavy, eliminuje několik dalších a reorganizuje určité události. Výsledkem je film, který si zachovává jádro vývoje postav a událostí románu, ale jinými způsoby zdůrazňuje jeho témata a myšlenky odlišně. Děj mění morální poselství románu, díky čemuž je příběh spíše kritikou otroctví než konzervativní kritikou, jak tomu někteří kritici rozumějí. Zatímco v románu jsou pasivita a morální postoj Fanny představovány jako ctnosti, tyto aspekty její postavy se ve filmu mění. (Zetwenka)

Reklama

Reklama