Hana a jej sestry

Woody Allen ponúka ďalší kus zo svojho vytvoreného sub-subžánru pohodovo-dramatická, mierne dejová, epizodická romantická komédia (dramédia) pre pokročilých duchom aj vekom. Takže zase to príjemne plynie, Allen nás dostáva do svojho módu špecifického stavu mysle, obklopuje nás známymi tvárami až po veľké hviezdy, ponúka nám rodinné večierky, britké kúsavé a zároveň milé dialógy a samozrejme sex. V tomto prípade v podobe nevery. Veci sa menia, dramatizujú, potom zase dostávajú do normálu, nikto to nechápe a všetci sa im poddávajú. Nikto im ale nechápe a s touto myšlienkou nám dáva Woody dobrú noc. Ďalší večer nám porozpráva zase niečo podobné. (07.11.2014)

To co Woody Allen v 70. a 80. letech v kinematografii předváděl sand už hraničí s nadliskými schopnostmi. Hana a její sestry je jednodše geniální film, protože jeho hrdinové jsou velice reální a hlavně díky tomu i směšní zároveň. Takový Elliot Michaela Caina, jakoby vypadl ze skutečného života, Jeho postava která pobaví více než, ale zároveň i vyděsí. Není to zrovna sympaťák, ale to jen proto, že je reálný. Nebo malíř, jehož ztvárnil Max von Sydow, to je prostě úžasné. Ale nemá cenu jít po postavách, protože každá z postav filmu má svoji hloubku, dramatičnost i směšnost. A bonusem navíc, ozdobou filmu je Woody Allen, který snad opravdu hraje sám sebe. A něketeré repliky ve scénáři, jsou dokonalé, protože jsou to velice vtipné a zároveň chytré glosy. Opravdu geniální záležitost. (18.02.2011)

Woody Allen opět dokázal, že nedokáže natočit jiný než silně nadprůměrný film. Jeho zcela všední vztahový propletenec lidí okolo Hany je obohacen typicky allenovskými tématy: smrt, sex, smysl existence, (ne)víra v Boha. Celkem tři sestry, jejich tři opory plus množství bývalých i budoucích vztahů. Perfektně vedení herci, přirozené a přitom smysluplné dialogy, poklidná Palmova kamera, jazz a Woodyho hypochondr Mickey – to je pro mě obstojná nálož důvodů, proč se na Hanu podívat ještě (ne)jednou. Není to komedie, není to psychologické drama, není to odpočinkový film. Je to film Woodyho Allena, věčného skeptika, který jakoby Hanu natáčel v mimořádně vydařeném životním období. Optimistickým vyzněním nám tentokrát nenašeptává: „zapomeňte na šťastné konce“, nýbrž: „život je to nejkrásnější, co máme, tak si jej važme“. Scéna, ve které Mickey zjistí zásadní pozitivní informaci a následně pln radosti vyběhne vstříc lepším zítřkům možná zklame všechny zatvrzelé pesimisty, ale že je krásná, ji nikdo vzít nemůže. Čímž se chci dostat, k tomu, že život je kolem a kolem vzato občas taky celkem přijatelným způsobem jak se dožít smrti. (Btw, Allen ten konec nemá rád.) 90% Zajímavé komentáře: Angerr, pabelito (27.11.2005)

Woody při všech zatáčkách, odbočkách a kličkách, které ho občas popadnou ve snaze změnit svůj rukopis a mást tělem, někdy rezignuje a udělá film prostě tak, jak mu to jde nejlíp a s větami jako "a neni ta tvoje neplodnost z masturbace?", "prosím tě, nešahej mi na moje koníčky" a podle mě je to jen dobře, takového Woodyho mám nejraději. A když si k tomu přibere ještě Miu, Barbaru a Dianne - v tomhle filmu mojí no.1, tak si připadám jak ve vyšlapaných pohodlných bačkůrkách a jen vrním. (24.11.2005)

Někdy mám podezření, že Woody je žena v mužském provedení. Zná dokonale ženskou duši, u něj mám pocit, že zná moji maminku, sestru, dceru, neteře, sestřenice, tety, babičky...…….miluji jeho hlášky, které dokáží odlehčit ten náš život vezdejší do jiných parametrů, já se tomu dokáži smát a o tom to celé je...... (06.10.2018)