Hana a jej sestry

Další Woodyho krásný film.Sice se znovu nedokázal vyrovnat Annie Hallové,ale přesto se mi líbil hodně.Nejlepší je samozřejmě samotný Woody v roli hypochondra Mickeyho.Skvělý je tady i Michael Caine a prakticky všichni ostatní.A k tomu krásný,nevlézavý happy end.Určitě jeden z nejlepších Woodyho filmů. 90 % (28.08.2009)

Docela inteligentní konverzačka o partnerských vztazích. Ve 100 minutách stihl Woody píchnout snad do všech nejdůležitějších oblastí. Ačkoli rozhodně nepatřím mezi cílovou skupinu, protože mám pocit, že tou jsou v tomto případě vyloženě jen ženy, tak jsem si ve filmu našel několik fajn pasáží také. Celkem mě překvapilo, že se snímek zcela atypicky veze spíše na pozitivní vlně v rytmu toho, že je srdce pružný sval. Nejvíce mě rozhodně bavil právě Woody Allen, který se obsadil do nejzábavnější role, kde se dotýkal svého známého panického strachu ze smrti. Kdybych měl nemístně svůj život postaven kolem partnerských vztahů, tak bych šel s hodnocení pravděpodobně ještě výš. Takhle dávám slabé tři kousky. (09.08.2018)

Ne, že by Allen neuměl točit vážné filmy, to nehodlám říct. A tenhle patří k těm lepším. Ale mě Allenovy vážné filmy prostě moc nebaví. Hana má dobře napsané a obsazené postavy, sestra navštěvující punkové koncerty je super, Barbara Hersey je skvělá (nedivím se, že ji v The Entity prznil duch), škoda toho mála prostoru pro Carrie Fisher (vůbec by mi nevadilo, kdyby se prohodila s nesympatickou Miou Farrow) a i ten Allen svou rolí nakonec jinak vážný film trochu rozveselí. (03.03.2016)

Woody při všech zatáčkách, odbočkách a kličkách, které ho občas popadnou ve snaze změnit svůj rukopis a mást tělem, někdy rezignuje a udělá film prostě tak, jak mu to jde nejlíp a s větami jako "a neni ta tvoje neplodnost z masturbace?", "prosím tě, nešahej mi na moje koníčky" a podle mě je to jen dobře, takového Woodyho mám nejraději. A když si k tomu přibere ještě Miu, Barbaru a Dianne - v tomhle filmu mojí no.1, tak si připadám jak ve vyšlapaných pohodlných bačkůrkách a jen vrním. (24.11.2005)

Allenovo filozofické rozjímanie nad bežnými spoločenskými a osobnými problémami ako aj úvahy o láske, smrti, umení a zmyslu života. Podobné ako Annie Hall, avšak tu divákovi ponecháva väčšiu slobodu a nezachádza až do morku kostí. Skrátka ide o divácky prístupnejšie Allenovo psychologické majstrovstvo. Povzbudivý film, z ktorého sála (hlavne ku koncu) aj istá dávka optimizmu, čo zase u tohto Pána režiséra nie je až tak často. 85/100 (25.08.2015)