Hana a jej sestry

Allenovo filozofické rozjímanie nad bežnými spoločenskými a osobnými problémami ako aj úvahy o láske, smrti, umení a zmyslu života. Podobné ako Annie Hall, avšak tu divákovi ponecháva väčšiu slobodu a nezachádza až do morku kostí. Skrátka ide o divácky prístupnejšie Allenovo psychologické majstrovstvo. Povzbudivý film, z ktorého sála (hlavne ku koncu) aj istá dávka optimizmu, čo zase u tohto Pána režiséra nie je až tak často. 85/100 (25.08.2015)

Kdybyste měli zkouknout z celé Woodyho filmografie jen jediný kousek, pak by to mělo rozhodopádně býti právě tohle typicky hořkosladké "sesterstvo putovních partnerů". Nenapadá mě totiž film, ve kterém by slovem i písmem zdatně vládnoucí židovský klarinetista Allan Konigsberg natolik obratně propojil a rozpohyboval všechna svá zamilovaná témata, jakými bezesporu jsou láska, smrt, bůh, ženy, hypochondrie, nevěra, smysl života, náboženství, New York, jazz a bratři Marxovi. A krom jiného taky krásně ukázal, jací alibističtí a přizdiseroucí slaboši a vychcánci dokážou být pánové tvorstva ve své emocionální nahotě. Sám Allen o tom jistě ví své, když po Diane Keaton (a řadě dalších) pustil k vodě i éterickou Miu Farrow a pojal za choť jejich adoptivní dceru... :-) (10.07.2012)

Narozeniny Michaela Caina jsem oslavil jeho první oscarovou rolí. A večírek s Hanou a jejími sestrami se podařil. Viděl jsem příjemně oddychový, komediálně-dramaticko-romantický počin, který začal skvěle, pokračoval ještě lépe a končil poněkud rozpačitě, ale co z toho, happy endu holt člověk nezabrání, když si ho filmař usmyslí. A sem se navíc hodil. Oceňuji i fakt, že žádná z postav nakonec nebyla nadbytečná (ani hypochondr Mickey, o kterém jsem si dlouho myslel, že ve filmu je hlavně proto, aby si Woody Allen zahrál). A zmíněný Michael Caine? Perfektní (pochopitelně), ovšem spravedlivě musím říct, že excelentní Max von Sydow se mu ve všem vyrovnal.__P.S. Že ve filmu zazní moje oblíbená píseň I've heard that song before... To jsem opravdu nečekal. (15.03.2012)

Jeden z častých motivů Woodyho filmů - úzkost ze smrti - je tu rozvinut více než v jeho jiných filmech. Co se stane, až zemřeme? To už jako vůbec nebudeme? Stejné návaly úzkosti jsem občas zažíval jako malé dítě ( většinou v noci, když jsem se snažil usnout ), postupně se ale objevovaly stále řídčeji, až zmizely. A Woody zde dokázal tyto pocity nádherně reflektovat. A to je na něm nejcennější - jak je všímavý a dokáže pocity, nálady a vztahy využít ve svých filmech. Jinak se jedná o jednoho z nejlepších klasických Allenů, jak ho mají všichni jeho fanoušci nejradši. (28.11.2005)

Docela inteligentní konverzačka o partnerských vztazích. Ve 100 minutách stihl Woody píchnout snad do všech nejdůležitějších oblastí. Ačkoli rozhodně nepatřím mezi cílovou skupinu, protože mám pocit, že tou jsou v tomto případě vyloženě jen ženy, tak jsem si ve filmu našel několik fajn pasáží také. Celkem mě překvapilo, že se snímek zcela atypicky veze spíše na pozitivní vlně v rytmu toho, že je srdce pružný sval. Nejvíce mě rozhodně bavil právě Woody Allen, který se obsadil do nejzábavnější role, kde se dotýkal svého známého panického strachu ze smrti. Kdybych měl nemístně svůj život postaven kolem partnerských vztahů, tak bych šel s hodnocení pravděpodobně ještě výš. Takhle dávám slabé tři kousky. (09.08.2018)