Olive Kitteridgeová

Mám rád McDormand. Odjakživa. Vydržel jsem se kvůli ní koukat na detektivky i na špatné filmy. Rád se na ni dívám. Mrzí mě, jak zestárla, ale oči tam pořád jsou. Stárne rozhodně s větší grácií, než řada jejích nešťastných vrstevnic (Isabelle Adjani). Tenhle seriál má několik zásadních slabin - jednak je to samotný formát - možná je to můj předsudek, ale seriál jako takový JE pokleslý. Pokud se snaží o Umění, měl by tu pokleslost reflektovat, bojovat s ní - jedno v jaké rovině. V tomhle je naopak příliš cítit snaha o nekonfliktnost - trošku sázka na retro, trošku na prostotu, na krásu kamery (co ji dnes nemá), na digitální efekty, na temnotu. Blockbuster pro citlivější diváky HBO: najděte si a vyberte to své. Nejlíp co nejvíc z vás - takže zase prachy. A pak: dobré filmy nám říkají, kdo jsme. Tenhle seriál nám vtlouká do hlavy - jste neurotizovaní lúzři, ale máte svou hloubku - stejně jako postava Olive synkovi. Ale máme ji? V té snadné slitovnosti s divákem nenacházím moc pohyb vpřed. Co mi ale vadí nejvíc je přítomnost nejméně jedné mrtvoly a několika psychických poruch v každém dílu: v tom spatřuju úlitbu té nejlacinější américké dramaturgii, kterou jsme samo po těch letech všichni prodchnuti (hvězdu za to, že hlavním hrdinou není "policajt a děvka" anebo nějaký hodně sexy vrah anebo upír z fitka do půl těla)... Ono totiž - co by jinak pro konzumenty TV šarád hýbalo dějem, že? Výdobytky evropského kina, kde se nemusí vraždit a stačí pozorovat - třeba i ty staré lidi - to na konzum po práci večer nezavání vzrušením - byť přes sklo obrazovky. A tak si jdu radši zas pustit jako seriál nějakého Rivetta, hehe. (10.01.2015)

Za čtyři epizody stihl seriál něco úžasného, a to zamilovat si tohle zvláštní manželství, kde si Olive s Henrym nemohli tvořit větší protipól. Jejich manželství se často zdálo skličující, ale přesto jsem cítil, jak se někde hluboko mají rádi. Hlavně Frances McDormand předvedla bolestivý a neuvěřitelně srdečný výkon, který se v podstatě nedá popsat slovy. Láska, ztráta, deprese, a co by bylo kdyby...Nemám slov a těsně po skončení nenacházím negativa. (30.07.2016)

Olive (Frances McDormand) hrá protivnú ženu. Možno aj vy sa občas takto cítite – máte v danej chvíli problém vydržať sami so sebou, idete si na nervy. Lenže ona sa takto správa celý život. Ku každému – k synovi, k manželovi. Je pár svetlých chvíľ, keď sa jej rozžiari iskra v oku – vo chvíľach, pohľadoch a rozhovoroch s kolegom Jimom O'Caseym. Následky jej povahy sú predvídateľné a budúcnosť – je vôbec nejaká budúcnosť? Napriek tomu vás film prekvapí nielen záverom, ale aj celkovou atmosférou, vývojom postáv. Frances McDormand je herečka, ktorej postavy súčasne nenávidíte a súčasne milujete. V priebehu štyroch častí začínate chápať, aké je ľahké odsúdiť kohokoľvek bez toho, aby ste poznali úplnú pravdu. Takže sme do filmu vtiahnutí ako ďalšia prizerajúca sa postava. (03.01.2022)

Po dvou dílech to vypadalo na plný počet, ale v těch dalších to ztratilo ten správný tah na branku. Ale i tak jsem se bavil velice dobře a herecký výkon hlavní představitelky byl tak přesvědčivý, že celou minisérii hodnotím velice vysoko. Možná kdyby to vzal do rukou někdo renomovanější, třeba Mendes mohlo to být za plný počet. (02.01.2015)

Stárnutí čarodějnice - i tak by se dal s nadsázkou popsat děj této mini série. Zaujala mě struktura vyprávění čtyřmi krátkými segmenty, které jakoby vytržené z kontextu, přesto skvěle vykreslují celý život této malé rodiny - syna, otce, a především matky. Každá část sama o sobě se zdá příliš povrchní a skoupá na zásadní události, když se však složí dohromady, mají svojí vnitřní sílu, a vlastně k nim není co dodat. Procítěnému dojmu napomáhá tradičně Burwellova hudba, a excelentní herecké výkony. Je to moc hezký, a až mi odejdou děti a umře pes, než se zastřelím, pustím si to možná ještě jednou. (07.08.2021)