Most špiónov

Další kus, který má potenciál promlouvat do předávání nejrůznějších filmových cen. Jedna z nejvlivnějších osobností filmu posledních čtyřiceti let o sobě dává pravidelně vědět, ale naposledy to nebylo ono (přiznejme si, že Válečný kůň a Lincoln byli hodně matnými kousky). Další Spielbergova skutečná postava – neobyčejně obyčejný James Donovan (jak typické pro Toma Hankse) – je známý jako vyjednavač ošemetné výměny sestřeleného amerického pilota Francise Garyho Powerse za sarkastického sovětského špiona Rudolfa Abela, který stojí i za propuštěním vězňů zadržovaných na Kubě po neúspěšné invazi v zátoce Sviní. Právník, který je spíš zručným vyjednavačem než nějakým vynikajícím obhájcem, potvrzuje režisérův zájem o historii. Jedno individuální dobro představuje i tentokrát: nejprve obhajuje špiona, čímž si veřejnost sakra znepřátelí, pak ho vláda pošle do Berlína, kde zrovna vzniká nechvalně známá zeď (výborně zvládnutá scéna z vlaku, kdy se pár jedinců pokouší přelézt z jedné na druhou stranu), aby si pohrál se záměry hned tří velmocí. Hrubá síla nepomůže, tady je potřeba bystrá volba slov. Párkrát mu půjde o kejhák, i když úplně na dřeň zdaleka nepůjdeme, jen bych s tím humorem trošku přemýšlel, v době, kdy umírali nevinní, bych až tak nevtipkoval. Politické napětí je nicméně cítit, řemeslně je to vybroušené (hlavně ostřílený Janusz Kamiński), Američané znovu jako uvědomělý národ, Spielberg dokazuje, že je geniální vypravěč, Hanks, že je jistota, Mark Rylance, že se neměl tak dlouho „skrývat“ divákům. Spielbergův dialogový film, který působí konzistentním dojmem, bych coby vskutku čistou práci raději viděl mezi nominovanými (teď myslím nominace na Zlatý glóbus), kde v kategorii drama chybí – a třeba mdlá Carol tam je. Těším se někdy příště. Tyhle sázky na jistotu jsou občas moc fajn. (02.01.2016)

Most špiónů aneb Spielbergův úspěšný pokus prodat studenou válku mainstreamovému divákovi. Spielberg se dá bez nadsázky označit za nekorunovaného krále midcultu, a to nemyslím nikterak hanlivě. Jednoduše zvládl schopnost natočit film vysoce profesionálním způsobem a zpracovat jakékoli téma tak, aby ho zpřístupnil běžnému divákovi, nikoliv elitnímu festivalovému okruhu publika. S tím se ale pojí určitá líbivost, pilování hran, schopnost ždímat emoce, dojímat a to ne vždy ve správný okamžik. Ta jímavá hudba mně v Mostu špiónů už místy opravdu lezla krkem. Spielbergovy postavy jsou ve správný moment na tom správném místě a formulují správná slova a správné myšlenky. Historie a události ukazuje Spielberg tak nějak vznešeněji než jak vypadala přízemní realita. V něčem je zkrátka Most špiónů podobný Schindlerovu seznamu, jakkoliv ani vzdáleně nedosahuje účelového zkreslení typického pro tenhle kousek. V kinematografii je mi bližší přístup, který zvolil Polanski ve svém Pianistovi. Pokud ale budu chtít vidět nějaký snímek bez zjemňujících filtrů, musím se poohlédnout jinde než ve Spielbergově dílně. Co se dá ocenit beze zbytku, je vysoká profesionalita, schopnost vytváření krásných a působivých obrazů (50. léta jsou tam živější než ve skutečnosti) a právě zmíněnou schopnost Spielberga vhodně načasovat scénu a pracovat s lidskými emocemi. Spielberg je zkrátka vypravěč příběhů, které si někdy tak trošku pro potřeby efektu a výchovného poselství upravuje. Po herecké stránce je to bez připomínek, Tom Hanks je představitel hollywoodské elity, který se typově do podobné role víc než hodí. Pro zasvěceného diváka pak má Most špiónů ještě jeden negativní rozměr, který je typický pro podobné umělecké rekonstrukce skutečných událostí. Prostě víte, jak to s plukovníkem Abelem a s Powersem ve skutečnosti dopadlo a napětí se zkrátka přes veškerou snahu scénáristů nekoná. Celkový dojem: 80 %. (06.12.2015)

Seňor Spielbergo má na háku (nejen) historická dramata a s Tomem Hanksem po boku obzvlášť. Ačkoliv mně osobně hodně sedl i oscarový Lincoln, Bridge of Spies je poněkud otevřenější téma vně Ameriku a přístupnější masám i co se týče politického podtónu a mistr opět dokázal, že i přes plejádu megahitů neusíná na vavřínech a řemeslo má v malíku i po tolika letech u fochu. Celkově se jede ve skrze odhlečtěnějším duchu s mnoha vtipnými prořeky a skvěle připravenými gagy, když je ovšem třeba přitlačit na pilu, ihned nastoupí velkolepá a melodramatická Newmanova hudba (vůbec není znát, že Stevův film po letech nekomponuje Williams) a diváka daný záběr zcela strhne. 140 minut uteče jako voda a navíc graduje strhujícím finále, ve kterém tvůrci dokáží vyprodukovat adrenalin i bez použítí jakékoliv akce, nýbrž "pouze" hutnou atmosférou, která by se dala krájet nejen díky zimní mlze rozděleného Berlína...85% (30.11.2015)

Steven určitě umí poskládat obrázky, tak aby dokázaly vytvořit atmosféru, dobovost i pocity o tom žádná, ale tady mu trošku ujela žánrovost, protože na klasickou dobovou špionážku bylo ve filmu až příliš humoru, pochybuju že v obbobí kdy studená válka nabírala na síle se zrovna v takovém příběhu vtipkovalo. Nelíbila se mě ani příliš slzotvorná Newmanova hudba zejména na konci to bylo do uši bijící. Zkrátka podbízení co nejširšímu americkému publiku jak když vyšije. Z hereckých výkonů mě zaujal Mark Rylance a docela mě mrzí, že jeho postava nedostala víc prostoru, protože to by film posnulo do roviny ve který by mu tu určitě slušelo víc. (30.11.2015)

"Upřímně řečeno, všichni ostatní vás chtějí dostat na elektrické křeslo." - "Dobrá." - "Nevypadáte znepokojeně." - "Pomohlo by to?" Nikdo netočí filmy jako Steven Spielberg. Ten pocit z každého záběru, který je až děsivě promyšlený, ale přitom vypadá tak prostě. To kombinování obyčejných lidských příběhů s neobyčejnými. To umění odlehčit dramatické okamžiky jemným humorem, aniž by je to jakkoliv ponížilo. Zkrátka preciznost, dokonalost. A těch památných scén (všeho druhu) - úvodní sledovačka a zatčení, soudce si uvazuje motýlka, Powersovo sestřelení, stavba Berlínské zdi, handlování na sovětské ambasádě, dechberoucí předávka na Glienickém mostě... Ale samozřejmě to vše je také zásluha scénáře bratří Coenů, kamery Janusze Kamińského a zásluha herců. Fantastický Tom Hanks si svého "vytrvalého muže", lišku všemi mastmi mazanou náležitě užívá, a neokoukaný Mark Rylance není o nic horší. Velmi se mi líbila také hudba Thomase Newmana - jestli odflákl Spectre kvůli Mostu špiónů, tak mu tu nevýraznou bondovku rád odpouštím. (15.12.2015)