Most špiónov

Další kus, který má potenciál promlouvat do předávání nejrůznějších filmových cen. Jedna z nejvlivnějších osobností filmu posledních čtyřiceti let o sobě dává pravidelně vědět, ale naposledy to nebylo ono (přiznejme si, že Válečný kůň a Lincoln byli hodně matnými kousky). Další Spielbergova skutečná postava – neobyčejně obyčejný James Donovan (jak typické pro Toma Hankse) – je známý jako vyjednavač ošemetné výměny sestřeleného amerického pilota Francise Garyho Powerse za sarkastického sovětského špiona Rudolfa Abela, který stojí i za propuštěním vězňů zadržovaných na Kubě po neúspěšné invazi v zátoce Sviní. Právník, který je spíš zručným vyjednavačem než nějakým vynikajícím obhájcem, potvrzuje režisérův zájem o historii. Jedno individuální dobro představuje i tentokrát: nejprve obhajuje špiona, čímž si veřejnost sakra znepřátelí, pak ho vláda pošle do Berlína, kde zrovna vzniká nechvalně známá zeď (výborně zvládnutá scéna z vlaku, kdy se pár jedinců pokouší přelézt z jedné na druhou stranu), aby si pohrál se záměry hned tří velmocí. Hrubá síla nepomůže, tady je potřeba bystrá volba slov. Párkrát mu půjde o kejhák, i když úplně na dřeň zdaleka nepůjdeme, jen bych s tím humorem trošku přemýšlel, v době, kdy umírali nevinní, bych až tak nevtipkoval. Politické napětí je nicméně cítit, řemeslně je to vybroušené (hlavně ostřílený Janusz Kamiński), Američané znovu jako uvědomělý národ, Spielberg dokazuje, že je geniální vypravěč, Hanks, že je jistota, Mark Rylance, že se neměl tak dlouho „skrývat“ divákům. Spielbergův dialogový film, který působí konzistentním dojmem, bych coby vskutku čistou práci raději viděl mezi nominovanými (teď myslím nominace na Zlatý glóbus), kde v kategorii drama chybí – a třeba mdlá Carol tam je. Těším se někdy příště. Tyhle sázky na jistotu jsou občas moc fajn. (02.01.2016)

První třetinu tvoří soudní, kdy se bojuje za práva a spravedlivý proces cizince ze znepřátelené země. Důstojný Hanks v roli člověka s vysokou profesní etikou odvádí standardně kvalitní výkon. Spielberg vytváří přesvědčivou atmosféru antikomunistické propagandy, strachu z nepřítele, závodů ve zbrojení a mocenských bojů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Výprava působí velmi autenticky, ať už vidíme dobová auta nebo krátké kravaty z 50. let. Náladotvorná kamera Kamińského sestává z promyšlených, spíše delších záběrů, a výrazné hry se světly a stíny evokující noir filmy (např. scéna v dešti), čímž podtrhává vynikající řemeslné kvality snímku. Slabinou je tak spíše pomalejší tempo, kdy vyprávění bez překvapivých zvratů směřuje k vytyčenému cíli. Absentuje větší napětí v průběhu filmu, což však nemůžeme přičítat tomu, že z historie předem asi víme, jak to s výměnou dopadne. Lincoln stál také na známém výseku z dějin, a přesto byl fascinujícím portrétem jednoho státníka. Donovan je oproti němu charakterově plošší. Zajatý pilot je využit pouze k jedné akční scéně, která je osamoceným momentem napětí, neboť na Most špiónů totiž převládá pozvolné drama o síle slova. Řada scén je tak postavena na Donovanově rétorickém umu, ale i jeho nezkušenosti se světem vysoké politiky, když doráží do Berlína, kde má domluvit výměnu zajatců. Do města nepřijíždí jako oficiální zástupce vlády, takže má ve vyjednávání relativně volnou, ale vždy neozbrojenou ruku. Lehce rušivým elementem filmu jsou humorné vsuvky scenáristického dua bratří Coenů, které někdy až příliš zlehčují potenciálně velmi nebezpečné situace, kdy ve všech vrstvách společnosti rezonuje obava z války. Newmanova hudba je kýčovitá a násilná, Rylance poněkud toporný. Most špiónů coby příběh malého člověka ve velkém světě je však stále vytříbenou podívanou s málem patosu. Poselství filmu, cynicky řečeno, krásně zabijí pozdější výrok kralující 70. let a mění jej na "Obrovský skok pro člověka a malý krok pro lidstvo". Režisér tak možná implicitně komentuje v současnosti velice intenzivní napětí mezi oběma mocnostmi, v němž sebedůležitější čin jedince nehraje žádnou roli v celkovém uspořádání. Největší odměnu/změnu tak Donovan nalézá v individuální rovině, tj. pyšný pohled manželky. [Kino] (02.12.2015)

Spielberg ve vrcholné formě. Tak jak to umí nejlépe - vyprávějící silný příběh, který dokáže rezonovat v téměř každém divákovi. Precizně natočené, excelentně zahrané, vzletně ozvučené (Newman standardně výborný, doplňuje přesně každou scénu, někdy komorní, někdy skoro hrdinský). V ději neexistuje ani jedno zaváhání, dramatičnost a gradace jednotlivých scén je na nejvyšší úrovni. Nečekejte ale další špionskou hru na kočku a myš jako to bylo předvedené v Mnichově. Ten byl přece jenom mnohem závažněji podaný a od toho se odvíjela i jeho tvrdost a menší přístupnost. Toto je naopak sice příběh z vrcholu studené války, jak je nám předáno hned úvodním textem, ale tu se chce poukázat hlavně na dobro v lidech, ne zlo. No a pak je tu taky ten fakt, že je to schválně celé velmi uvolněné a líbivé, přitom to ale neztrácí ze zřetele zachování dostatečného množství autenticity a dokonce to přes jistou přítomnost amerikanismu a patosu, protože Spielberg zůstane Spielbergem, po celou dobu zůstává nestranné. Film tak dokáže uvěřitelně vykreslit atmosféru a paranoii americké společnosti, která vedla mnohé lidi až k demokracii popírajícím postupům a k zaslepené nenávisti, s čímž po celou dobu bojuje postava Toma Hankse, stojící pevně na základech Ameriky v Ústavě a nehodlající dělat žádné kompromisy. Stejně tak je i postava Rudolfa Abela, nenáviděného sovětského špióna, ztvárněná velmi civilně a přesto díky výkonu Marka Rylance výrazně, znovu s důrazem na kladné rysy postavy, jeho loajálnost a taky přátelství s Donovanem. Svět je na pokraji 3SV, v Berlíně se staví zeď a všudypřítomné napětí se odráží v amerických školách, kde pouštějí dětem zajímavé instruktáže a přesto dokáže Spielberg s citem poukazovat na to, že nejdůležitější jsou jednotlivci, kteří se dokážou dohodnout mírumilovně. Nezavírá ale určitě oči ani před rozdíly mezi oběma částmi tohoto studeného, bipolárního světa, někdy jsou ukázány velmi zřetelně. Forma nezaostává, audiovizuální stránka filmu dodává potřebnou výpravnost a dobovou atmosféru, barevně je to stylizované výrazně do palet, odrážejících přesně prostředí a situaci scény. Stavba a kompozice některých scén je taktéž vskutku mistrovská. Zajímavý význam byl dán scénám, kdy Donovan jezdí vlakem/metrem. Na tak malém úseku dokáže Spielberg vyjádřit prakticky veškeré myšlenky a záměry filmu. Mírný problém může být, jak jsem už napsal výš, s jeho klasickým sentimentem a patosem, objevujícím se čas od času zřetelněji a v závěru za doprovodu vzletné hudby, ale na rozdíl od takového Válečného koně to tady nikdy nepřesáhlo míru únosnosti. A člověk si při konci jen řekl "Donovan si to zasloužil". Čistá a nanejvýš zábavná filmařina, na kterou bylo radost ty dvě hodiny a něco koukat. I zde tedy rozkaz - víc takových životopisných/historických filmů! 9/10 (01.03.2016)

Steven Spielberg je pro mě mužem, který má perfektně zvládnutou profesi. To mělo před ním hodně režisérů. On má navíc perfektní znalost amerického publika. Ví přesně, co jeho diváci chtějí a to jim také nabízí do posledního puntíku - od výběru příběhu po vypracování scénáře, použití filmové hudby až po výbornou kameru a střih. Díky svému renomé se nemusí obávat o finance. Výsledkem jsou samozřejmě dobré divácky úspěšné filmy. Není tedy ostudou dívat se na jeho filmy s potěšením. Ani zde není příliš co vytknout. Vedení příběhu má správný švuňk, divák je opět vtažen do děje ... Zabývat se zde otázkou, jak tomu bylo ve skutečnosti mi připadá zbytečné. Příběh je vždy zjednodušený a já si nedělám vrásky z toho, kde a co bylo ubráno. Povedl se dobrý film. Pro mě nebyl ničím vyjímečný, ale dobře se na to koukalo. (31.10.2016)

Čistá Spielbergovina. Ten strih, ta kamera, skvelý Hanks, kvalitný scenár až na tu hudbu, ktorá sa obišla tento krát po dlhých 42 rokoch bez Johna Williamsa. Napriek tomu je hudba skvelá a skvelo doplňa a podfarbuje Spielbergovú kvalitnú filmárčinu. Najviac čo mi na celom filme trošku vadilo, bola dlžka filmu. Chcelo by to trošku väčšie tempo, pretože v aj keď zaujímavom filme, no bez napätia či lepšej atmosféry, to neprišlo až tak pútavé. Obľúbený soundtrack: Glienicke Bridge, Homecoming. 80% - 4* (16.04.2016)