Most špiónov

Čistá Spielbergovina. Ten strih, ta kamera, skvelý Hanks, kvalitný scenár až na tu hudbu, ktorá sa obišla tento krát po dlhých 42 rokoch bez Johna Williamsa. Napriek tomu je hudba skvelá a skvelo doplňa a podfarbuje Spielbergovú kvalitnú filmárčinu. Najviac čo mi na celom filme trošku vadilo, bola dlžka filmu. Chcelo by to trošku väčšie tempo, pretože v aj keď zaujímavom filme, no bez napätia či lepšej atmosféry, to neprišlo až tak pútavé. Obľúbený soundtrack: Glienicke Bridge, Homecoming. 80% - 4* (16.04.2016)

Víc logiky a motivace už tomu příběhu v zájmu zjednodušení a schematičnosti ubrat nešlo, pak už by z toho zbylo jen rozhýbané leporelo. Nepotřebuju nutně, aby pokaždé někdo natočil Tinker Tailor Soldier Spy, ale k takhle extrémně zplacatělým, zploštělým, dějově až komicky zešišatělým bijákům, kde se hmatatelně především s kalkulačkou a lakmusem mentální aktivity předposraně hlídalo, aby složitost zápletky ani na okamžik neunavila platící diváky s mozkovou kapacitou a soustředěností letitých konzumentů televizní reklamy, nedovedu cítit mnoho respektu. A ani po jiných stránkách to nebylo ohromující, vizuálně šlo o úspornou přehlídku dobových rekvizit, a scénáristicky z toho vyšlo smutně vyčpělé melodrama střižené podle příliš mnohokrát ohraného mustru. V roce 2015 mi takovýhle film připadá jako selhání ze všech úhlů pohledu. (27.04.2016)

První třetinu tvoří soudní, kdy se bojuje za práva a spravedlivý proces cizince ze znepřátelené země. Důstojný Hanks v roli člověka s vysokou profesní etikou odvádí standardně kvalitní výkon. Spielberg vytváří přesvědčivou atmosféru antikomunistické propagandy, strachu z nepřítele, závodů ve zbrojení a mocenských bojů mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Výprava působí velmi autenticky, ať už vidíme dobová auta nebo krátké kravaty z 50. let. Náladotvorná kamera Kamińského sestává z promyšlených, spíše delších záběrů, a výrazné hry se světly a stíny evokující noir filmy (např. scéna v dešti), čímž podtrhává vynikající řemeslné kvality snímku. Slabinou je tak spíše pomalejší tempo, kdy vyprávění bez překvapivých zvratů směřuje k vytyčenému cíli. Absentuje větší napětí v průběhu filmu, což však nemůžeme přičítat tomu, že z historie předem asi víme, jak to s výměnou dopadne. Lincoln stál také na známém výseku z dějin, a přesto byl fascinujícím portrétem jednoho státníka. Donovan je oproti němu charakterově plošší. Zajatý pilot je využit pouze k jedné akční scéně, která je osamoceným momentem napětí, neboť na Most špiónů totiž převládá pozvolné drama o síle slova. Řada scén je tak postavena na Donovanově rétorickém umu, ale i jeho nezkušenosti se světem vysoké politiky, když doráží do Berlína, kde má domluvit výměnu zajatců. Do města nepřijíždí jako oficiální zástupce vlády, takže má ve vyjednávání relativně volnou, ale vždy neozbrojenou ruku. Lehce rušivým elementem filmu jsou humorné vsuvky scenáristického dua bratří Coenů, které někdy až příliš zlehčují potenciálně velmi nebezpečné situace, kdy ve všech vrstvách společnosti rezonuje obava z války. Newmanova hudba je kýčovitá a násilná, Rylance poněkud toporný. Most špiónů coby příběh malého člověka ve velkém světě je však stále vytříbenou podívanou s málem patosu. Poselství filmu, cynicky řečeno, krásně zabijí pozdější výrok kralující 70. let a mění jej na "Obrovský skok pro člověka a malý krok pro lidstvo". Režisér tak možná implicitně komentuje v současnosti velice intenzivní napětí mezi oběma mocnostmi, v němž sebedůležitější čin jedince nehraje žádnou roli v celkovém uspořádání. Největší odměnu/změnu tak Donovan nalézá v individuální rovině, tj. pyšný pohled manželky. [Kino] (02.12.2015)

Limonádový Steven, aneb řemeslná jistota. Ale ani ta nedovede zapřít fakt, že Spielberg vykrádá sám sebe, a i když by strašně chtěl vyprávět o silných myšlenkách, vychází mu z toho pořád kýč překračující jeho „self-genre“ mantinely. Skvěle se na to kouká, asi tomu i pár konzervativců, kteří jakoby vystoupí ze své konformní zóny, rozdá pár cen, ale druhý den si pamatuju jenom čistý chlad. V některých dialozích doslova trčí fakt, že Coeni by si to sami rádi dali s mnohem větší mírou cynismu. (14.12.2015)

Štefanova cesta kanalizační rourou směr žumpa neutěšeně pokračuje a po Válečném koni přichází s Válečným Henksem, dalším patetickým a kýčovitým cajdákem, který nepokrytě přejmenovává geopolitické klima druhé poloviny minulého století na Teplou válku. Natočeno je to sice opravdu mistrně, v intencích známého režisérova puntičkářství je dokonale retro snad i ten žlutý chrchel dobového kuřáka cigaret bez filtru uprostřed Unter den Linden a vynikající herci přesvědčivě hrají přesně takové kokoty, jaké jim slaďoučce idiotský scénář dávno vyčpělých židích bratrů diktuje, avšak výsledkem je jen kurevsky předražená, sračkovitě kýčovitá telenovela a lekce pokrouceného homodějepisu pro tlusté a hloupé americké děti a jejich stejně těžkotonážní maminky, kterým se dozajista bude ze všeho toho sterilně klišovitého dobrodružství chvět napětím vole. Štefanova stařecká demence tu pak vrcholí úchylováním se k těm nejlacinějším ekvádorským televizním trikům. Například u scény, kdy se na jako vždy páprdovitého Tomáše ve vlaku nejprve nehezky mračí perfektně padesátkově vystylizovaná padesátka, načež se na něj v závěru řiťoryvně usmívá, jsem měl dost problém udržet v sobě večerní menu. Celý film jsem marně doufal, že se odněkud vyřítí ve svém časoautě Márty Mekfláj a pošle je všechny do piče, čímž by ukázal, že tu hromadu plesnivých máršmelousů a žluklého popkornu nemysleli až tak vážně, a třeba by z toho udělal i snesitelnou komedii. Ale ani hovno. Takže poslední šance, Štefane! Buď seber do artritické hrsti zbytky chcípající invence, dokud ještě Herysn udrží bič, nebo už konečně odpal na Floridu hrát bingo. (02.01.2016)