Fénix

Šestá spolupráce Christiana Petzolda a Niny Hoss oživuje odkaz tzv. „troskových filmů“ (Trümmmerfilmen) jako Vrahové mezi námi nebo Německo v roce nula a zároveň jej obohacuje o prvky hitchcockovského thrilleru. Snahu překonat hrůzy války, aniž by bylo vymazáno šest let dějin, se Petzold rozhodl konkretizovat osudem židovské zpěvačky Nelly. První proměna, která ji po návratu čeká, má zatím pouze estetický charakter. Díky plastické operaci by měla získat zpět svou původní tvář. Její manžel ji ovšem nepoznává. Z důvodů, jež nám budou důmyslným dávkováním informací osvětleny později, si odmítá připustit, že by mohla přežít. Stejně jako Scottie v Hitchcockově Vertigu, začíná i hlavní mužský hrdina Fénixe „vytvářet“ svou osudovou ženu. Netuší přitom, že ji má celou dobu před sebou. Nelly poslušně plní přání svého manžela, znovu se učí být sama sebou a doufá, že nakonec, se správnými šaty, účesem a chůzí, bude akceptována v roli, která jí náleží. ___ Zápletka filmu má lehce brakový nádech. Petzold ale žánrovým svodům odolává a za pozvolného dokreslování komplexního psychologického portrétu ústřední hrdinky si připravuje půdu pro emocionálně devastující finále. Nezajímají ho šokující dějové zvraty a svým striktně lineárním vyprávěním nás nechce držet v očekávání, kdy Johnny svou ženu konečně pozná. Napětí snímku je subtilnější povahy a vychází z otázek týkajících se spoluzodpovědnosti za národní dějiny. ___ Diváky znalé německé kinematografie potěší, že Petzold svou mnohovrstevnatou studii lidské (ne)schopnosti akceptovat minulost prokládá odkazy k výmarské kultuře, zatímco stylizací mizanscény upomíná ke stylu filmů noir. Vedle identity jedné ženy a jednoho národa tak před námi jako fénix z popela povstává také filmový styl, který byl stvořen poválečnými traumaty. ___ Petzoldův navenek tichý a nenápadný snímek je mistrně strukturovaným dramatem, které tematicky bohatou síť metafor vyvažuje napínavým vyprávěním, aniž by si vypomáhal formálními či obsahovými klišé. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, MessiáŠ, Madsbender (13.04.2018)

Dobrá zpráva: Už dlouho jsem se u německého filmu tak nezasmála. Špatná zpráva: A, sakra, ono je to jakože drama?! Zajímavé, že Hitchcock podal stejné téma návratu zdánlivě mrtvé ženy věrohodněji, přestože příběh Vertiga je mnohem mysterióznější, než německá varianta o koncentráku. ___ Představitelka hlavní role hraje výhradně tím, že třeští oči. Ve stručnosti se to dá vyjádřit úslovím: Poulí oči jako kocour, když se.e do řezanky. A takhle to jde celý film. Vedlejší postavy příběhu jsou absolutně nerozehrané. Jejich odchody z filmu násilné a nepřesvědčivé. Snímek má problém i s filmovým časem, když hrdinové odcházejí na procházku za soumraku a vracejí se za denního světla, přičemž má jít jen o malé podvečerní protáhnutí, nikoliv o noční přechod přes Alpy. ____ Hrdinova lest je uboze vymyšlená a to, že mu nedochází, kdo ta žena před ním ve skutečnosti je, může zdůvodnit leda hluboké válečné trauma, které mu způsobilo měknutí mozku. ____ Ač se to tváří tajemně a sofistikovaně, je to smích vzbuzující paskvil. (11.03.2015)

Rovnou to mohli pojmenovat Das Schwindelgefühl sakumprdum, jelikož inpirace u "však-vy-víte-čeho" je neoddiskutovatelná. A na škodu, protože od scény "poprvé v Johnyho brlochu" to namísto tenze mezi postavami docílí přesně opačného účinku; tedy učebnicového nalajnování děje k jedinému možnému rozuzlení. A tam to také bez jakýchkoli překvapení o hodinu později v poklidném tempu rutině dorazí. Funguje to tedy především díky úvodní třetině a ústřední dvojici (v níž on je nepřiznaný německy hovořící levoboček Russela Crowea). I tak to je solidní "hitchovina", které to však paradoxně více sluší v linii "konečně jiné uchopení tématu vyrovnávání se s návratem z koncentráku a poválečné identity německého národa", kdy to ve vší své subtilnosti, náznacích a nevyřčenosti umí být neporovnatelně působivější než v té žánrové poloze. (20.02.2015)

Dnes poznáme množstvo filmov, zaoberajúcich sa udalosťami 2. svetovej vojny a holokaustu, ale pomerne málo ich je o Nemecku po vojne a nepríjemnej situácii ľudí vracajúcich sa z koncentračných alebo zajateckých táborov. Takže som rád, že som si mohol pozrieť tento film. Názorne nám zachytáva obdobie svárov s americkými vojakmi, poukazuje na Berlín v troskách a ľudí, bojujúcich o prežitie a prispôsobujúci sa novým skutočnostiam. Bohužiaľ film má slabý aspekt v jeho centrálnej myšlienke, ktorá je jednoducho neuveriteľná a tak nám ostáva silný príbeh zrady a odpustenia. Nelly sa vracia z Osvienčima v roku 1945 so znetvorenou tvárou, podstúpi plastickú operáciu a je z nej úplne iná žena a ona ma za cieľ , nájsť v Berlíne svojho manžela, ktorý ju už raz v živote oklamal.. (18.12.2015)

Realita, uzavřená do osobitého dramatického světa s pravidly, na něž je možné přistoupit. Hezká práce s předlohou i s filmovým časem, úsporné hudební přízvuky, vyvážená vizuální stránka. Celkově veledůstojný výsledek s rysy výjimečného zážitku, který dobovému standardu utíká o třídu, i když více symbolické práce bych ocenil. To nejlepší, čemu (zatím?) dávám jen 4*. Kurt Weill a nádherně evropská verze Speak low. (20.02.2015)