Mesto 44

Očividně ambiciózní projekt, těžící hrdinský milník polské historie, nabízí překvapivě dobře natočené akční sekvence i šílený chaos válečných hrůz, drtící bez milosti členy hnutí odporu i civilní obyvatelstvo, nicméně mám s Varšavou 44 jeden menší problém (mdlá expozice) a dva poměrně zásadní. Ten první je, že když scéna bez varování skočí do efektního módu Wanted Timura Bekmambetova, ztrácí to všechno kolem na nějaké naléhavosti, protože se dostáváme do neškodné říše pohádek. Druhý problém úzce souvisí s prvním. Zvolená forma, která měla rozbít stereotypy válečných filmů (v úvodu něco jako Rebelové, jen bez zpívání a z 2. světové války) i obsah s podivným milostným trojúhelníkem byly vyprofilovány pro určitou diváckou skupinu, nicméně ty další svým charakterem zbytečně odradily. Takhle to člověk postaví vedle Polanskeho piana a rázem vidí ten rozdíl v umění hry. Velká škoda, protože to téma je supersilné.. P.S.: Poslední trikový záběr se znovuzrozenou Varšavou dojemně připomenul, jaká je síla života a jak hojivé umí být účinky času.. (12.12.2019)

Počin víceméně drsný. Ony umělecké záseky, mající snad expresivně vyjádřit impresi, nebo cože, jsou pro nepolského diváka když už ne utrpením, pak přinejmenším šokem. Rozháraná karpatská duše, historicky špikovaná všelijakými těmi děleními Polsek, prostě truchlí i miluje malinko jinak, než my. Podobné jurodivosti najdete i v dílech tamního velikána z nejvelikánštějších, severního Jiráska, Sienkiewicze. Více bych vyčetl jistou matnost postav, které se po Varšavě motají zdánlivě bezcílně, či nedostatečné osvětlení jejich motivace. Když pominu hlavního figuranta, samozřejmě, ten je zpočátku přiblble naivní panic - a potom zase trefenej. Látka by si zasloužila zpracovat skutečně podrobněji, třeba takový desetidílný seriál, to by sedlo. Pres a štych, peklo i beznaděj, do kterých byli povstalci uvedeni dílem svou nezkušeností, dílem Němci, částečně exilovou elitou a nejvíce pak nelidskými bolševickými čachry, by prostě měly být znázorněny rozmáchleji a v souvislostech. Samotné výjevy válečných hrůz nezbývá, než pochválit. Jsou dostatečně ekl. Trošku nám vybočuje scéna, v níž je sestra ve zbrani potrestána přímým zásahem z děla ráže panther. Sice pak ještě nějakou chvilku hovoří a až na nějaké ty oděrky a vyběhlá střívka vypadá celkem úhledně, ale zde bych opět hledal uměleckou licenci. Tedy nemyslím, že by Polky byly až tak ,,tvrdé" ženy, že ustojí s jen jemně odfouknutou ofinkou zásah tříštivým do pupíku. Samotnému se mi dokonce v dobách, kdy jsem ještě někoho zajímal, podařilo na nich nahmatat nejedno měkké místo. (01.11.2015)

Poláci se chopili hodně drsného tématu, které je, podle mě, pro ně stejně tak zásadní, jako pro nás Lidice. A první půl hodina vypadala opravdu dost ultimátně. Postavy uvěřitelné, atmosféra absolutně válečná, akce na úrovni. Takřka nic tomuto filmu nechybělo. Pak ale přišla romantická pusa ve zpomalené bullet-time scéně jak vystřižené ze hryMaxe Payneho, která tento zpomalovací efekt vymyslela. K tomu muzika, která do takového příběhu vůbec nepatří a celá ta nadějná atmosféra se v tu chvíli ztratila do prázdna. Pak se rozjel další klasický postup a celé se to jevilo hodně solidně, jenže v tu pravou chvíli opět přispěchala zpomalená scéna a do ní pro změnu pustili dubstep. To už jsem nedal a měl problém to dokoukat. Druhá světová není akční film. Druhá světová je pojem, při kterém umíralo mnoho lidí a právě proto by se příběhy z ní měly točit s úctou k těm lidem, kteří v ní padli. Tady to asi někdo nepochopil. A musím říct, že mě to hrozně mrzí. Město 44 by za jiných okolností aspiroval na významný film z druhé světové války, který by si zasloužil dalekosáhlejší rozbory, než jen dvouhodinovku na plátně. (19.04.2016)

Promarněná příležitost. 1) 33letý ambiciózní scénárista a režisér Jan Komasa se pustil do několka námětů najednou: varšavské povstání samo o sobě je tématem pro hutný film. K tomu přistupuje bláhový teenagerovský pohled na věc, touha po dobrodružství, hrdinství, bez znalosti souvislostí. Aby toho ještě nebylo dost, přidává režisér i milostnou linku - hned dvě dívky, které jsou předmětem zájmu hlavního hrdiny. Výsledkem je, že nic není dotaženo do konce. Jednotlivé scény jsou zajímavě a dobře natočené, ale dohromady moc nepůsobí._____ 2) Opět se tu projevuje problém explicitního zobrazování násilí a útrap. Všechno do detailu vidíme, ale nic necítíme (alespoň tedy já ne). Snaha o psychologizaci postav a jevů (zpomalovačky, opakované záběry) je mimo mísu. Celkově mi film trochu připomíná hraný dokument._____ 3) Na druhé straně je třeba uznat, že snímek je natočen velmi přehledně (zvláště to vynikne u bojových scén) a silně didakticky. Posledních deset minut je skvělých. Film je lépe zrežírován, než napsán._____ 4) Zaujal mě pěkný 24letý Józef Pawlowski (hlavní postava Stefan) jak vzhledem, tak hereckým výkonem. (10.02.2017)

Solidní válečný příspěvek od poláků. V příběhu jsem se místy ztrácel a nad přítomností zpomalených záběrů ve filmu jsem se docela podivoval, ale jinak už můžu jen chválit. Jak efekty, tak zobrazení statečnosti poláků či to, že film i donutí přemýšlet zda našim východním sousedům celé to povstání stálo zato, když za dveřmi byla rudá armáda...7/10. (18.03.2015)