Únos áut

ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 1 = 29.7.1989, réžia českého znenia (ÚPF Praha) = ZDENEK SIROVÝ - V tomto filme MICHELa GALABRU nedabuje tradičný SOBĚSLAV SEJK. Napriek tomu sa česká verzia vydarila a film je navzdory dramatickému distribútorovmu sloganu pohodový a zábavný aj po rokoch. (16.5.2009) (18.05.2009)

Tak jsem to právě viděl. Když si odmyslím svůj názor na kradení čehokoliv, když přehlédnu scénu, ve které hrdina projíždí hraniční kontrolou v kradeném prototypu vyrobeném v počtu několika kusů, tak je to pořád tak dobré jako před dvaceti lety :o) Stále ten dobrý příběh zrady a (nejen) pomsty, plný nádherných sporťáků, šlechticů, a slunné francouzské riviéry... Skvělý dabing J.Schmitzera, který s hlavním hrdinou snad srostl. (18.03.2008)

Únos aut je filmovým klenotem pro lidi, kteří zažili dobu, kdy na českých cestách byl vrcholem technického automobilového pokroku žigulík (a že si ho nemohl hned tak někdo dovolit). Když se někde náhodou objevil Mercedes, či BMW bylo to povětšinou s příznačným D na espézetce. Já tuto dobu zažil jako dítě a proto si pamatuji, jaký to pro mě byl svátek, vidět něco jiného než škodovky, moskviče, trabanty atp… a potom jsem viděl tento film… kde se to Mercedesy a Poršáky jen hemžilo a navíc šli tak krásně ukrást. Ve filmu jsou zachyceny nejlepší autařské kousky své doby a … a to mi ke spokojenosti úplně stačí. Spojeno s atmosférou doby, kdy vše mělo pevný řád, a věci dávaly smysl, patří tento film k mým „srdcovkám“. Pokud hledáte film, který je nacpaný akcí a automobilovými honičkami ve spojení s tunami pomačkaného plechu – tento si nepouštějte, neboť vás zklame. (14.12.2012)

'Objednané - odcizené - doručené' Tak zní originální název, svého času, západoněmeckého snímku v koprodukci s Francií, který byl i v kinech socialistického Československa naprostou filmovou peckou. Že byl u nás promítán s věkovým omezením *mládeži nepřístupno* je už věc dané doby. Jelikož se jedná o příběh krádeží luxusních aut na objednávku, s největší pravděpodobností se jedná o inspiraci od amerického filmového počinu kaskadéra H.B. Halickiho 'Gone in 60 Seconds (1974). Evropští tvůrci sice nezopakovali honosnou automobilovou honičku, ale to neznamená, že příběh nestojí za to. Naopak. H.B. Halicki se zaměřil na kaskadérské scény na úkor děje, tady se na to šlo naopak. Příběh je napsán srozumitelně, pevně, zábavně a kupodivu ani svým tvůrčím nadšením nestárne. I na dnešní dobu jsou dobová luxusní auta hodna obdivu a film jako takový v celé své popcornové zábavnosti nijak neztrácí na své atraktivitě. Vlivem současného ohromného přívalu americké kinematografie je však již pozapomenut, což je v rámci evropského filmu ohromná škoda. (04.05.2020)

"Promiňte, pane barone, že musíte vzít zavděk prostým policejním vozidlem, ale naše Ferrari nám bohužel odcizili." I policie může mít smysl pro humor, když luxusní vozidla mizí bez zanechání trasologických stop z ulic, parkovišť i autosalonů. Já si to tedy s falešným baronem von Dahlbergem užíval už v době, kdy se na novou škodovku čekalo na karimatce nejeden měsíc před Mototechnou a Porsche se dalo sehnat pouze v Tuzexu jako angličák. A dneska jsem si tu osmdesátkovou pohodu užil znovu, i když připouštím, že kdybych nebyl zasloužilý nostalgik, tak bych se asi tak dobře nebavil. (21.11.2015)