Pieseň mora

Atmosféra se tomuhle upřít nedá, umělecké ambice také ne, americké animáky vedle tohodle vypadají často hodně hloupě a přesto je mé hodnocení takové jaké je. Zpočátku jsem moc netušil která bije. Za vyloženě silnou scénu bych označil loučení Bena se svým psem. Zcela určitě se jedná o pohádku nad kterou budete nuceni minimálně ještě několik dnů přemýšlet. 65% (02.02.2016)

Já si tím svým hodnocením nejsem jistý. On je to pro mě rozpor srdce a rozumu, což se mi u nějakého filmu stalo asi poprvé. Když to budu hodnotit podle srdce, bylo by to asi takhle - zapůsobilo to na mě hodně, animace byla pěkná, příběh mi přišel velmi zajímavý, postavy byly zajímavé všechny, ale sympatie jsem měl především k těm hlavním postavám, tudíž jsem jim v tom dobrodružství fandil a hodně se mi líbilo i to, že zde vlastně není žádná vyloženě zlá postava. A ta scéna, ve které zpívá tulení víla, je naprosto úžasná a opravdu jak z jiného světa. Dal bych bez váhání 5*. A teď rozum - animace ušla, ale v dnešní době, kdy kreslené animáky skoro už nejsou, je to nutné ocenit. Příběh nebyl špatný, akorát na mě byl místy až moc mytologický, ale tak dejme tomu, s tím takový problém nemám. Sympatie k postavám jsem měl, tu taky žádný problém nevidím. Já ho však vidím jinde - a to v tom, že ten film strašně hraje na city tím vysokým počtem dojemných scén a pak taky se snaží dobýt srdce skrze všechnu tu roztomilost - když si vezmu všechny ty tuleně, nebo tu Saoirse, kterou se tvůrci snažili naanimovat co nejroztomileji, ať byla zrovna člověk nebo tuleň. Tohle přesně mi na tom filmu vadí, na diváka to jde přes city a roztomilost. Kdyby to bylo aspoň trochu humoru, ale on tady není. Jinak ten konec je jak z Medvědích bratrů, akorát bez zpívání. A taky tam jsou nelogičnosti - ten malej kluk je evidentně syn té svojí matky, takže by měl být taky z půlky tulení... princ? Vílák zní hrozně. A ten otec, kde se se svojí manželkou seznámil, proč s ním vůbec byla? Kvůli tomu, aby zplodila tulení vílu? Ale co pak ten kluk? I když, dalo by se odvodit, že se seznámili asi tak, že ona předstírala, že je nějaká malířka, ale to jenom odhaduji, stejně i tak by zde byly nezodpovězené otázky, není to domyšlené. Ale jinak ano, Píseň moře tak nějak zasáhla i moje srdce. Fakt tvůrci, gratuluji, moje kamenné srdce se na chvílu probralo. Ale pak je tu rozum a ten má problém s tím, proč mě to tak dostalo. A teď se mám rozhodnout, na jakou stranu se přikloním a já prostě nevím. Zatím zde nechám 4*, to mi přijde takové mezi, ale ještě uvidím, jak se mi to rozleží v hlavě (akorát většinou, co tuhle větu napíšu, nechám hodnocení stejné i potom, takže se to nejspíš nezmění, ale co já vím). 4* EDIT: Tak nakonec tomu těch 5* fakt dám. Málokterý animák na mě takhle zapůsobí. Možná toho budu v budoucnu litovat, ale je to jenom hodnocení. Jinak je to pro mě další důkaz, že se na Oscary nedá dát, když cenu za animák místo toho vyhrála nevtipná a přeceňovaná Velká šestka. Takže, 5* (22.02.2020)

Co se Kellsu u mě nepovedlo, to Píseň moře zvládla dokonale, zkrátka tenhle příběh jsem si užil a prožil naplno a opravdu se mi neskutečně líbil. Je to taková příjemná kombinace pohádky a keltské mytologie, která se opravdu krásně sleduje. Stejně jako u Kellsu je nutné i zde uvést pěknou barevnou animaci, která obzvlášť v poslední části, (když začne Saoirse zpívat) graduje do podle mého opravdu nádherného vizuálního zážitku. Když k tomu přidám hudbu, která je prostě kouzelná (především ústřední melodie), dále pak zajímavé charaktery v čele s neskutečně roztomilou Saoirse a příběh, který sice není příliš složitý, ale o to víc je emotivní, dostávám zážitek pro mě veskrze dokonalý a tedy za mě naprosto jasných 5* a 10/10. (17.03.2015)

Evropská Cesta do fantazie, kterou Tomm Moore obdařil svým typickým mysteriózním závojem a zlehka sílícím duchem dobrodružství. Keltské legendy totiž svou neotřelostí dokonale fascinují a není ani potřeba, aby se chodilo za zmateným vousáčem nebo bojovalo se sovami. Stačí jen pohled skupinky tuleňů a je jasno, že tady začíná něco velkého. Benovo putování za záchranou bájných bytostí i za vlastní dospělostí je nenápadným, ale o to působivějším kouzlem. (14.07.2015)

Brendan mi byl příběhově možná malinko bližší, jenže v ostatních ohledech to Moore dopiloval k dokonalosti. Líbí se mi ta osobitost a ještě víc se mi líbí, že můžu sáhnout po japonské kultuře k Mijazakimu a teď po irské sem. Dejte Moorovi prostor a čas. Za deset let bych prosil jednu kolekci o šesti kusech přímo do obýváku, že děkuju. (06.01.2016)