Marťan

Ridley Scott bývá paradoxně považován za velkého autora a záruku kvality (zřejmě tento kult souvisí s přemírou režisérských verzí v jeho filmografii), ale přitom prostě zosobňuje to, čím by měl být každý režisér, tedy člověk, který z každé látky vymáčkne její veškerý potenciál a zajistí jeho adekvátní převedení na plátno. Po řadě marných scénářů a zbytečných projektů konečně dostal do rukou něco pořádného a výsledek je famózní. (27.12.2015)

Neznám předlohu, takže možná část zásluh patří už panu Weirovi, ale obdiv k tomu, že někdo dokáže v 78 letech vyplodit takhle silně feel-good !!sci-fi!! film, ve mně prostě rezonuje příliš silně. Marťan je pomníkem racionálnímu uvažování a vůli přežít, a asi až tak do třetí čtvrtiny (kdy se začne mluvit čínsky) si udržel moji pozornost bez pochybností o tom, jestli si ze mě jako diváka náhodou nedělá legraci. Od té chvíle už to prostě není ono, protože krom úlitby čínskému impériu (tomu reálnému) se začnou odehrávat ještě různé orbitálně mechanické kejkle, které jsou už trochu za čárou. Jinak je to v technických kategoriích Scottovsky tradičně precizní řemeslo, je tu spousta humoru, sympatických postav, které dobře hrají, a tak dále, a tak podobně. Už velmi, velmi dlouho se mi nestalo, že jsem si chtěl film po skončení okamžitě pustit ještě jednou - a Marťan to i navzdory mým výhradám dokázal. Přesto mu nemůžu dát víc než - sice zatraceně spokojených, ale přece jenom "jen" - 80%. (27.04.2016)

Best Ridley since 1982. Mistr konečně nechal za dveřmi svou megalománii a jedinečný cit pro překombinování čehokoli potenciálně působivého a natočil technicky brilantní, uměřenou a přitom emocionálně výživnou oslavu lidstva jako houževnatého společenství, které veškeré problémy překoná cynickým humorem a pěstováním brambor. Damon je srdcem i duší filmu, který v pozemské linii upadá do modelového sentimentu, ale díky nehasnoucí zásobárně optimismu a hlášek na Marsu drží diváka v nekompromisní kravatě, kterou zúročí v poslední čtvrtině beztížným finále. Ridley Scott nonšalantně cituje sám sebe, když v úvodu nechá zaznít mrazivá echa Vetřelce, aby vzápětí souboj člověk s nehostinným kosmem změnil v něco zcela opačného - ve feel good movie, který nad všemi svými chybami a ztrátami koncentrace triumfuje nezměrným nadšením a inteligencí, která je u čistého "entertainmentu" pořád celkem vzácná. Lidstvo povstane z hoven. Je suis Martian. P.S. Navrhuji, aby se odhlasovalo, že Mistr již našel Ztracený ráj a může odejít do zaslouženého důchodu. (25.09.2015)

po předloňské Gravitaci a loňském Interstellaru jsem od největšího letošního adepta na hollywoodský pokus o "high-syfy" roku čekal hodně. a to byla chyba. dočkal jsem se filmu skvěle natočeného, který ze zdánlivě chabého námětu vytěžil daleko víc, než bych se kdy nadál. filmu chytrého, byť v mnoha detailech nedomyšleného, viz například ignorování faktu, že na Marsu je výrazně menší gravitace. filmu zručně napsaného, efektivně vyprávěného a vůbec po řemeslné stránce od prvního pohledu prvotřídního. /// Ridley Scott dokázal po celou tu relativně dlouhou dobu udržet pravidelný tep rytmu, s ním související vyváženost v poměru "humor vs drama" a konvenční střihové elipsy drží všechny ty rozmanité scény krásně pohromadě, přestože se v rychlém tempu stále dokola střídají lokality dvou vzdálených a velmi odlišných prostředí. nemohu si ale pomoci, to všechno je mi pořád málo. ve srovnání s o dva roky starším vědecko-fantastickým survival filmem Alfonsa Cuaróna, snímkem audio-vizuálně ohromujícím a tematicky nesmírně inspirativním, vypadá Marťan jako banalita stejně povrchní, stejně líbivá a skoro stejně nepříjemně vlezlá jako jsou disco hity z jeho soundtracku. /// jako hard scifista velice oceňuji krásu "mimozemských obrazů" z Marsu a ještě více nadšení ve mě vyvolávaly všechny záběry na kosmickou loď Hermes i pohledy do jejích útrob. i z hlediska významové struktury nacházím mnoho aspektů hodných ocenění. upřímná tematizace hluboké a ničím nezviklatelné úcty k hodnotě lidského života, i kdyby byl "jen" jediný, má univerzální platnost a jistě osloví řadu diváků filmu. i tak je to ovšem pravda svým způsobem "příliš" prostá a samozřejmá. každý lidský život je nedocenitelný. ano. abych plný význam těch slov pochopil a přijal, nepotřebuji sledovat přes dvě hodiny dlouhou "názornou ukázku" na příkladě jednoho ztroskotaného kosmonauta. /// a nemá-li film co víc nabídnout, pak nemá doopravdy co nabídnout. snad kromě hlášek (-), předvídatelných dějových zvratů (-), Damonova krajně nepřesvědčivého herectví (-), optimismu namísto střízlivosti (+/-?) a snah o extrémní zjednodušování, aby i ten nejhloupější divák všemu bez potíží rozuměl (obzvlášť velké mínus). dokonce i vlastní koncept založený na řetězci předkládaných problémů a vývoji jejich řešení - a to racionální vědeckou cestou, abych zdůraznil potěšující silně pro-vědeckou orientaci filmu - si Marťan ve svém, celkově spíše slabším závěru trapně podráží stupidním trikem "na způsob Iron Mana". kdo viděl, chápe. kdo neviděl, uvidí a zapláče. /// soudě z uvedeného výčtu je hodně co kritizovat i hodně co chválit. dočkal jsem se dobrého filmu. dokonce i dobrého sci-fi. nedosáhlo však uměleckých kvalit, a proto nedosáhlo ani kvalit Nolanova loňského předchůdce, a už vůbec ne Cuarónova předloňského. a i když nemám pochyb, že sklidí bohatou úrodu prestižních filmových cen, tohle sci-fi je "jen" dobré. (navštívena projekce 2D verze) (08.10.2015)

Matt Damon potřebuje zachránit. Už zase… Tak se nám bestsellerová Příručka mladých marťanů sepsaná Bearem Gryllsem dočkala blockbusterové filmové adaptace. A to natolik zdařilé, že napravuje většinu neduhů předlohy (především onu kolovrátkovost první poloviny). Každopádně reklama na NASU prostřednictvím osudů botanického MacGyvera přicházejícího na chuť Abbě, písku, rudé barvě, chuti brambor a samotě jsou zábavné, stylové a sympaticky hrají na odlehčenou „feel good humanistickou“ notu, která je v rámci filmů o přežití (a tuplem pak u sci-fi blockbusterů) stejně tak nezvyklá jako osvěžující a až překvapivě sednoucí. (06.10.2015)