Marťan

Rydly se konečně zcentroval, pevně znovu čapnul své kopyto a po ukrutné biblické hemoroidiádě opět ukázal, že v žánru vě-fa nemá konkurenci a dokáže vám přišpendlit prdel do sedačky i dvou a půl hodinovým okopáváním brambor na Marsu. Uteče to kupodivu tak rychle, že ani pořádně nestihnete ochmatat svého registrovaného partnera, a po skončení skoro zapomenete i na ten nechutně odpudivý anglo – americko – čínský altruismus, kdy všichni ti tolik kůl a empatičtí lidé kvůli nějakému jelimanovi, co na Rudé planetě jebal na bouřkové zpravodajství a tak mu ujela raketa, zaplňují největší světová náměstí, truchlivě pláčou a mohutně mu fandí na velkoplošných obrazovkách. Kromě excelentní režie tu Rydly předvádí i neobyčejnou zručnost ve vodění marionet, když se mu povedlo přinutit dokonce i věhlasného pokrfejse Démona jednou málem nakrabatit čelo, dvakrát téměř zvednout obočí a několikrát zamrkat! Neuvěřitelné! A tak mám proti této mimozemské agrikulturní agitce pouze jedinou vážnou výhradu, díky níž bych sice mohl oslím můstkem dostat do tohoto zvratku pár pičí a poslat několik katolických školáků směrem dětská psychiatrie s nenapravitelným traumatem, ale neudělám to, protože piča se v nové a lepší filmové publicistice říkat nemá, aby si HOMOcenzor nemusel zase dělat z huby trhací kalendář. Ta výhrada dokáže estetickému divákovi skoro znechutit jinak spektakulární povrch Marsu, je hnusnější než jeho nejhnusnější kráter a jmenuje se Džesika Čestejn. Opravdu nechápu, proč musí v Holém údu poslední dobou cpát tuhle oslizlou pizdu do každého druhého filmu. Vždyť jako herečka stojí naprosto za vyližprdel a jako žena za ni nestojí ani po litru rumu. Tedy pokud nepatříte k těm ubožákům, co by ho ze zoufalství strčili i do škaredé rezavé trubky. A když Rydly navíc zkombinoval tuhle ropuchu se sterilní gymnazistkou Katkou, která poplatná svému příjmení hraje jako na Marách, jediným opravdu ženským prvkem v tomto spektáklu zůstal věčně patetický negr s téměř nevyslovitelným jménem Číjejetel Unprofor. Taky už by ho jednou mohli nechat ztvárnit nějakého drsného bělocha. (02.11.2015)

MARŤAN je asi nejmíň osobytý film Ridleyho Scotta. Vlažná dokumentární příručka "Jak přežít na Marsu", víceméně bez dramatu i emocí. Film sleduje pouze technickou linku příběhu a úplně pouští bokem téměř jakoukoliv psychologii hlavní a víceméně jediné postavy. V tomhle ohledu je rozhodně zajímavější třeba MOON, který se psychologií osamělého člověka ve vesmíru zabývá. Z moderních populárně/vědeckých vesmírných filmů mi INTERSTELLAR rozhodně příjde "chytřejší", GRAVITACE "akčnější" a MOON (anebo třeba Soderberghův SOLARIS) "psychologičtější". MARŤAN jmenované filmy bohužel v ničem nedohání, ale Scottovi ten komerční úspěch přeji. (19.10.2015)

Čistá práce. Scott natočil krásně přístupný rodinný biják, v němž budete Damonovi fandit jako o život a radovat se z každého jeho úspěchu. Hardcore fandové sci-fi to možná zase tolik neocení, Marťan je ale zábavnou i napínavou žánrovkou, která nešlape vedle řemeslně a vlastně ani scenáristicky. Sem tam si možná řeknete, že se mělo to či ono víc vytěžit nebo že se dalo v lecčems přitvrdit. Natahování by ale Marťanovi spíš uškodilo, takhle tu máme svižnou vědátorskou jistotu, ze které dozajista bude evergreen. Scott už takovou trefu vážně potřeboval. (25.09.2015)

Fajn vesmírný survival, kde Robinson Damon odmítá zhebnout sám na Marsu, dokumentuje to s humorem na GoPro, taky pěstuje bio brambory z hoven. Nikdy jsem se nezajímal o fyziku a možná i proto jsem si nenechal zkazit dojem řadou očividných kokotin, podaných neprůstřelnou hollywoodskou logikou. Bowieho "Starman" zhruba v půlce stopáže mě definitivně utěšil v tom, že ať už se odtamtud pirát katapultuje jakkoli, tohle celkem užiju od začátku do konce. Ledová pouštní krajinka nádherná, možná jen škoda, že Scott ošidil epičtější rozměr - vítězí INTERSTELLAR. (23.12.2015)

"Nechci znít nafoukaně, ale jsem ten nejlepší botanik na téhle planetě." Zatím mne ještě nikdo nikdy nezapomněl na cizí opuštěný planetě, ale pokud se tak jednou stane, tak taky budu nejlepším botanikem. Ale nejdřív budu v souladu s úvahami astronauta Watneyho přemýšlet o tom, zda mne zabije dřív dekomprese, nepřítomnost kyslíku, nedostatek jídla, díra v břiše či disco kapitánky Lewisové. Já jsem se při pokusu kolonizátora Marsu o přežití celkem pobavil při sklizni bioorganických marťanských brambor, právní definici vesmírnýho pirátství i při odlehčování modulu. K dobru navíc přičítám i to, že jsem byl ušetřen zbytečnýho dramatizování některých scén a v podstatě mi pobyt na Marsu připadal zábavnej. Jen mi celé to zachraňování, výpočty neznámýho génia, úpravy modulu či využívání gravitačního pole planety připadalo nějak povědomé. (29.04.2016)