Marťan

Moje největší ohromení nastalo v momentě, kdy jsem si četl závěrečné titulky, protože tolik maďarů pohramadě se nevidí ani v Maďarsku. Samotný Mařťan se ničím ohromit nesnaží, sází se "pouze" na výbornou falmařinu a sázka je to přesná, protože co chceš natočit ve vesmíru nebo na "marsu", když by nedokážeš rozeznat umyvadlo od kamery. Ridley totiž dokázal z vesmírných záběrů udělat herce nepotřebující žádný dialog ani mimiku obličeje, aby navodil drama, napětí i dojetí, to je vskutku filmařské mistrovství hodné genia. Matt má samozřejmě ve filmu nejvýraznější prostor i když to nebyla one man show jak jsem očekával, dokázal mě po svém hereckém talentu spolehlivě přesvědčit. Pokud film v něčem ujíždí je to na souznění s Markem, ta postva mně příliš voní papírem. Neberu v potaz všechny ty kosmické a technické záležitosti, protože v tom se nevyznám a tak netuším na kolik je to fakáč od tvůrců a na kolik je to reálný, ale občas jsem si říkal "to jako fakt ? " Vizuální kvalitka na téma člověk a jeho touha přežít. (12.10.2015)

Dlouho se mě nestalo, abych film v půlce zapauzoval a přemýšlel nad tím, že nechci, aby Matt Damon někdy přestal s kolonizací Marsu. Já teda chápu, že žít tam nějakej čas bylo na hlavu, ale kromě toho, že se mu ze začátku všechno vysloveně dařilo, tak k tomu ještě měl hodně ironický a až cynický kecy, což filmu jen a jen prospívalo. Teď už se nedivím, že na Globech film vyhrál ocenění za nejlepší komedii. Sice je to stejně cynické ocenění jako Mark Watney samotnej, ale čert to vem. Marťan je naprosto výborný, realistický sci-fi, které ke každému dalšímu příběhovému posunu přichází naprosto logickou cestou. A přitom celý ten příběh napsal člověk, který si ho psal pro radost na svém blogu. Kam až takový nadšenecký projev dokáže dojít, co? (29.02.2016)

Best Ridley since 1982. Mistr konečně nechal za dveřmi svou megalománii a jedinečný cit pro překombinování čehokoli potenciálně působivého a natočil technicky brilantní, uměřenou a přitom emocionálně výživnou oslavu lidstva jako houževnatého společenství, které veškeré problémy překoná cynickým humorem a pěstováním brambor. Damon je srdcem i duší filmu, který v pozemské linii upadá do modelového sentimentu, ale díky nehasnoucí zásobárně optimismu a hlášek na Marsu drží diváka v nekompromisní kravatě, kterou zúročí v poslední čtvrtině beztížným finále. Ridley Scott nonšalantně cituje sám sebe, když v úvodu nechá zaznít mrazivá echa Vetřelce, aby vzápětí souboj člověk s nehostinným kosmem změnil v něco zcela opačného - ve feel good movie, který nad všemi svými chybami a ztrátami koncentrace triumfuje nezměrným nadšením a inteligencí, která je u čistého "entertainmentu" pořád celkem vzácná. Lidstvo povstane z hoven. Je suis Martian. P.S. Navrhuji, aby se odhlasovalo, že Mistr již našel Ztracený ráj a může odejít do zaslouženého důchodu. (25.09.2015)

Ridley Scott v plné formě nám představil inteligentní sci-fi dokonalé po stránce audiovizuální (Disco pecky 70. podkreslující kolonizaci Marsu? Proč ne!), odlehčené nejednou humornou scénkou a velkou show Matta Damona. Ani na okamžik jsem se nenudila a neměla čas přemýšlet nad tím, jestli tam náhodou nejsou nějaké blbosti, jak se mi často u jiných filmů stává, když umožní mým myšlenkám těkat (mimochodem ano, chyby tam jsou - třeba gravitace na Marsu je 2,5x menší, než na Zemi). (27.11.2016)

Neznám předlohu, takže možná část zásluh patří už panu Weirovi, ale obdiv k tomu, že někdo dokáže v 78 letech vyplodit takhle silně feel-good !!sci-fi!! film, ve mně prostě rezonuje příliš silně. Marťan je pomníkem racionálnímu uvažování a vůli přežít, a asi až tak do třetí čtvrtiny (kdy se začne mluvit čínsky) si udržel moji pozornost bez pochybností o tom, jestli si ze mě jako diváka náhodou nedělá legraci. Od té chvíle už to prostě není ono, protože krom úlitby čínskému impériu (tomu reálnému) se začnou odehrávat ještě různé orbitálně mechanické kejkle, které jsou už trochu za čárou. Jinak je to v technických kategoriích Scottovsky tradičně precizní řemeslo, je tu spousta humoru, sympatických postav, které dobře hrají, a tak dále, a tak podobně. Už velmi, velmi dlouho se mi nestalo, že jsem si chtěl film po skončení okamžitě pustit ještě jednou - a Marťan to i navzdory mým výhradám dokázal. Přesto mu nemůžu dát víc než - sice zatraceně spokojených, ale přece jenom "jen" - 80%. (27.04.2016)