Transdarinka

Yeah, I know life is a bitch. God gave me dick! Sean Baker, vycházející hvězda amerického nezávislého filmu, se do širšího povědomí dostal nedávno prostřednictvím slušně obsazeného The Florida Project. Dva roky předtím ale natočil smartfounem, resp. několika smartfouny film, který efektivně civilně uvádí do prostředí, které touží navštívit každý - světa losangeleských šlapajících afro-transek. Opoužívanou šablonu "moment, kdy se osudy protnou", naplňuje natolik originálními charaktery, že divák klišé pohodlně přechází a cestou se dozvídá leccos užitečného, např. že BBBJ znamená bare back blow job, neboli (placenou) felaci bez prezervativu. V hříchu se setkávají arménský taxikář, který potřebuje nutně pokouřit černýho ptáka chlapovi s kozami (zatímco se doma žena s dceruškou a tchyní připravují echt-arménské Vánoce), ebenové krasavice Sin-Dee a Alexandra, jejichž mužné strniště nepřekryje ani nejfortelnější make-up, šlapající ošklivá Annie Hall, pasák, který v tom umí chodit a další figury, na které na české vsi nenarazíte. What have you done to her? You're not Chris Brown, bitch! Baker to niterně tragické trans-pinožení podává s lehkostí, humorem a nadhledem, s níž hlavní postavy nezáviděníhodný identitní úděl přijímají. Lehčí přístup kořeněný cool soundtrackem střídajícím hip hop, electro producenta alb Massive Attack Neila Davidge a klasiku, uvádí do lidského dramatu rozháraného LA obloukem. Místo aby dramatizoval, soustředí se na frašku všedního dne vysvalených šlapajznic, fušky, neplatící štamgasty, kuřby v automyčkách a, inu, lásky. Když no-home-video a štětkobraní všedního dne ve světle stroboskopů hasičských vozů vrcholí, uzříte, že ti chlapi jsou skutečně ženami a nikdo s tím nic nenadělá. What is this. / Its a pussy. / Get back my money and get the fuck out of my car! (01.07.2018)

(1001) Pane jo, na takovou jízdu jsem vůbec nebyla připravená. Drámo antických rozměrů, navzdory slibům hlavní hrdinky. Film má začátek, prostředek, konec a vývoj směrem ku očištění (hehe), což je například něco, co valná většina dnešní mainstreamové produkce směle ignoruje. Nemůžu se rozhodnout, jestli je film absolutně depresivní, jak by se jevil vzdálenému pozorovateli, nebo jestli je to happy end z pozice obou protagonistek, jako když člověk sleduje někoho vlétat do černé díry, tak by se mu to zdálo nekonečné, ale když jí sám prolétává, tak se pro něj běh času nezmění (no jo, koukala jsem tůhle na Interstellar). Zároveň jsem pořád musela myslet na takový ten internetový "fakt"/drb, který tvrdí, že zlaté rybky závojnatky dokážou v paměti udržet pouze poslední tři vteřiny. Rozhodně bych řekla, že je to jeden z nejlepších LGBT filmů, jaké jsem kdy viděla, a to zkrátka proto, že to ve filmu nehraje žádnou roli. Je to příběh o lásce, zlomeném srdci, pomstě a přátelství. Tečka. P.S.: Ještě připomínka k tomu, že při správném překladu/interpretaci by se film měl jmenovat "Oranžové nebe" nebo "Červánky", současný český název nedává žádný smysl. -"Merry Christmas Eve, bitch." (18.12.2018)

"Bitch, you know I don't do downers, bitch! You know I'm an upper ho!" ___________ iPhonem nasnímaná pseudodokumentární slátanina o trampotech jedné losangeleské transgenderové šlapky. Svým způsobem je to taková ta amatérská soda identická s dílem Tommyho Wiseaua, která je svou chaotickou low-budget stylizací a bizarní mystifikací jednoduše tak špatná, až je nečekaně skvělá a neskutečně zábavná. Arménským taxikářům se budu do budoucna raději vyhýbat. (09.06.2020)

Když jsou ty Vánoce, tak mi aspoň podrž koule. Dno LA a tři postavy z něj, jež s dokumentární věrností, kterou umocňuje natáčení na mobily, sledujeme. Transvestita Sin-Dee je propuštěna z vězení a místo milostného shledání s Chesterem se dozvídá, že ji podvedl s jinou ženou a chce se mstít. Novinu ji oznámí taktéž transvestitní kamarádka Alexandra a přes všechny sliby, že hledání Chestera nebude drama, to drama je. Jejich cesty se v rámci síťového narativu místy rozdělují a umožňují nám sledovat osamocenou Alex, jak zve všechny známé na své večerní pěvecké vystoupení a Sin-Dee jak „nedělá drama“ při hledání Chesterovy milenky. Síťovost je ale zásadní ve chvílích, kdy nás film přenáší k jistému taxikáři. Zprvu se zdá, že se jedná o onoho Chestera, ale později zjišťujeme, že tomu je jinak a celou dobu jsme sledovali arménského taxikáře Razmika, jehož vazba k ostatním dvěma postavám se vyjasňuje, když se potká s Alex a stává se dalším pozvaným na vystoupení. Linie těchto postav se tedy zároveň různě proplétají a zase rozplétají. Zajímavě spolupracují také skrze zvuk - mohou být v kontrastu, kdy jednu z nich doprovází agresivní hudba, zatímco druhá je bez hudby nebo je může zvuk propojovat - Razmik uspokojuje Alexandru orálním sexem, když jeho taxíkem projíždějí myčkou aut, jejíchž zvuk se prolíná do paralelní linie Sin-Dee.  Střídání linii, natáčení na tři iPhony a mnohdy výrazný energický hudební doprovod vytváří agresivní tempo, které ale někdy ustupuje do pozadí, aby nechalo naplno proniknout melancholii postav - Razmekovo utíkání od rodinných oslav Vánoc k trans prostitukám; Dinah unesená Sin-Dee z hotelového pokoje, kde se oddávala skupinovému sexu, kam ji po té nechtějí vzít zpět a nebo Sin-Dee, která zjistí, že kromě Dinah spal Chester také s Alex…  Poslední zprávu se Sin-Dee dozvídá po scéně, kterou lze chápat jako vrchol oné sírovosti narativu, kde se všechny postavy setkali v podniku Donut time, kde celý film také začínal. Namísto idylického usmiřujícího se setkání u jednoho stolu, kterým by jako vánoční film Transdarinka mohla končit, ale dostává vrchol dramatu, kdy se Ramzikova rodina dozvídá o jeho v vztahu s prostitutkami a téměř zachráněný vztah Sin-Dee a Chestera (dozvídáme se o jejich zasnoubení) je opět v troskách, stejně jako její přátelství s Alex. Jako vánoční film ale nakonec přece jen končí, kdy po opětovném rozdělení všech postav je to právě Alexandra, která Sin-Dee polité močí v prádelna půjčuje svou paruku. Duch Vánoc opět spojil dvě odcizené osoby. (30.06.2024)

Veľmi iný film, kde to výrazne vidno aj v rámci scenára aj réžie. Veľmi uveriteľné, veľmi silné a veľmi naturalistický dizajn robí z filmu veľmi zaujímavý námet a funguje to veľmi dobre. Musím povedať, že je to rovnako aj veľmi dobre zahrané. Páči sa mi aký je film neustále špinavý, silný, nedáva si žiadnu servítku pred ústa a vznikajú tam vskutku zvláštne situácie... no súčasne je to asi aj to, čo pre mňa film robí skutočne len jednorazovou záležitosťou. Neviem si sám seba predstaviť vidieť tento film ešte raz. Napriek tomu, že som ho veľmi rád videl. Ale nie všetky filmy sú také, ktoré by človek potreboval vidieť viackrát. A tento tam ja rozhodne viem zaradiť. (01.11.2015)