Dobrú noc, mami

Rakouské drama Michael z roku 2011 představilo dost aktuální a dost znepokojivou hru s nefér pravidly. To Hanekeho filmy jsou znepokojivé pravidelně. Rakouské filmy opakovaně sbírají festivalové ceny, aktuální propojení uměleckého a žánrového filmu v dramatu Dobrou, mámo je zlověstné i velmi zajímavé zároveň. Matka dvojčat se vrací po operaci obličeje domů do odlehlého stylového sídla, na základě jejího podivného chování se ovšem do jejich mysli vkrade nejistota, zda je pod obvazy opravdu jejich milovaná bytost. Hodně se tu vypráví obrazem, hodně se střídají žánry (horor, thriller, psychologické drama), vyskytují se mnohé symboly, nejednoznačné indicie. Dětská fantazie vs. duševní vypětí ženy, která zřejmě leccos zkusila – zbytek je na divákovi, pro kterého je přichystaná poměrně přitažlivá, ač často nemluvná látka. (02.09.2015)

Od počátku průhledná pointa dává tušit, že se k ní tvůrci dopracují skrze vymazlenou psychologickou hru ústřední trojky, jenže chyba lávky a divák dostává nemluvný biják, kde nefunguje krom bratrské herecké souhry absolutně nic, tudíž je z toho stominutová nuda k uzoufání, která vyvrcholí v nechtěný gejzír směšnosti, protože ta exploatace je po nulových motivacích absolutně mimo. (11.08.2015)

Zvláštne, ale pritom zaujímavé spojenie filmového umenia s prvkami klasického hororu, prípadne thrilleru. Snímok predstavuje niečo úplne iné ako som u bežného hororového thrilleru zvyknutý. Predovšetkým je to náročná hra tieňov so svetlom, pričom nemôžem zabudnúť ani na perfektnú kameru, ktorá mi v niektorých momentoch doslova vyrážala dych. Niektoré klasické hororové prvky sú tu okýptené, ako keby sa im autori vysmievali, niečo síce naznačili ale už nedotiahli, hm... zvláštne, ale väčšinou to fungovalo. Tu máme krásnu ukážku toho, že aj s pomerne jednoduchým a k záveru i predvídateľným dejom, ale po technickej stránke so sofistikovaným prístupom, je možné film dotiahnuť až na úroveň nadpriemernosti. Hnacím motorom nepríjemnej, kvázi hororovej atmosféry, je až pod kožu lezúca neistota ohľadom identity matky oboch chlapcov (pravda, alebo iba detská fantázia a predstavivosť?) a všadeprítomná ponurá opustenosť, skrátka atmosféru tu vidím na jedničku s hviezdičkou. Na hlavnú otázku síce film neodpovie, ale myslím, že to ani nie je podstatné, výsledný dojem je veľmi pozitívny, príjemné prekvapenie. 80/100 (19.08.2015)

Artová fantasmagorie, která se v závěru snaží tvářit jako hluboké psychologické drama. Už jsem si tak nějak zvykl, že Rakušani jsou divní.... Divné filmy mám rád, ale tenhle mě prostě nebavil. Podobně nezáživné jako Funny Games, zato taková Pianistka, hmm, to je úplně jiné kafe. Nakonec se přikloním k mizerným třem hvězdám za výtvarnou kameru, výkon hlavní herečky (kluci ne, ti hráli hůř jak Formani v Homolkách), mučeníčko (i když na Rakušáky to zas nebyl takový odvaz) a pointu (byť jsem ji vytušil o něco dříve). Horor to není, spíše pokus o existenciální drama, které jakoby se zrodilo v experimentálních 60.letech... Možná z toho bude někdo paf, ale kdo žije filmem, tak se na zadek neposadí. (25.07.2015)

"Skrývala se za fáče, odmítala hrátky, teď jen hořce zapláče, vychovala spratky." Kde udělala soudružka z Rakouska chybu? Aneb klasický příklad zanedbané výchovy, zralý pro sociálku. Kočka nepatří do akvária, šváb mumii do pusy a vteřinové lepidlo není vhodná pomůcka pro konstruktivní dialog! Taky synáčci dost zanedbávali školní učivo, řekl bych, zejména přírodovědu, pročež si spletli maminku s mravencem, když dělali domácí úkol z bdsm-fyziky, pokus s lupou a slunečními paprsky. Jen škoda, že duo Franz/Fiala jsou ještě větší trotli, než Elias s Lukasem dohromady, takže to velké tajemství, průhledné jak prázdná sklenice na šváby, mi nacpali přímo pod nos hned v úvodních minutách a pak chtěli abych s nimi celý film hrál diváckou hru na velkou šťastnou rodinu, což byl dost opruz. Hvězdu chudince kočičce a druhou za hustý pustý les a strašidelně se houpající rašeliniště v úvodu. (31.05.2022)