Hollarovi

Krásný přesvědčivý snímek o rodině čelící krizi. Ta krize ční v rodinných vazbách jednoho na druhém, porozumění a štěstí v době, kdy byl jednoho dne mamince po omdlení v koupelně nalezen v mozku nádor. Upřímný pohled na věc všedního dne s porozuměním a citelností. Lidské emoce tu představené odpovídají skutečným situacím a rozhodně nejsou smyšlené. I ten přístup maminky je věrohodný. Chová se jakoby měla jen chřipku, avšak přesto s ní cloumá strach a beznaděj. Stále má starosti hlavně o rodinu. Příběh je smutný a veselý zároveň. Nehraje si na něco co není a nenechává nic na lehkou váhu. Rodinné vazby jsou v životě to nejdůležitější co může být a to za každých situací. A to maminka moc dobře ví. A podle toho se také před náročnou operací chová. Konec je takový, jaký má být. Chytne za srdce a vyvolá úsměv i slzy zároveň. Příběh který emocionálně pohladí a snad i připomene, že ti nejbližší lidé jsou nám skutečně nejdražší. (22.10.2017)

Není to špatné, ale žádný zázrak. Milý, ne příliš vtipný film o obyčejných lidských radostech a starostech, přičemž ty starosti jsou v převaze. Optimistické na tom je, že téměř všechny problémy (tedy až na ten největší) jsou nakonec vyřešeny. U mě je přesně na 50%, nutnou půlhvězdu přihazuji za krásnou Mary Elizabeth, která se tam, bohužel jen mihla. (16.07.2017)

Rodinná dráma, kde sa zbytočne netlačí na pílu, čo bolo mimochodom najväčšou prednosťou filmu. No zároveň mi celý dejový rámec prišiel taký obyčajný, viacmenej priemerný. Miestami to bola naozaj trochu nuda, hoci to malo aj viacero silných momentov či ironických poznámok. Ale napríklad tá vetva s Johnovou bývalou Gwen a zdravotným asistentom Charliem tam nehrala akosi vôbec žiadnu rolu, a okrem tej návštevy sa to nijako ďalej nevyvíjalo (čo som práve myslel, že tam by mohlo dôjsť aj k nejakej ďalšej zápletke). Na druhú stranu tie rodinné vzťahy v rámci Hollerovcov boli obstojnou kostrou celého príbehu, vďaka ktorej film neupadal do podpriemernosti, takže 3*. (03.01.2017)

Sílu hudby si člověk uvědomí, když ho z ní mrazí po zádech, ale bohužel i v situacích, jako je Hollars. Lehce nadprůměrný kousek od Krasinskiho byl stržen do vod WTF tím nejkýčovitějším a nejpřeslazenějším soundtrackem všech dob. Ta hudba tam doslova transformuje řadu scén do patosu a uplně je ničí. (05.04.2023)

Moc pěkná oddechovka, na nedělní poledne jako dělaná. Všeho tak akorát, no možná spíš přesně tak akorát, aby to nepřesáhlo hranici, kdy by to bylo moc bláznivé a přiblblé a moc sladkobolné a dojemné. Navíc klobouk dolů, vypadá to, že si Margo Martindale opravdu nechává oholit hlavu a nesnížila se k nalepovací plešce, která i z rukou hollywoodských maskérů vždycky působí blbě (a pokud ne, tak je to zatím nejlépe namaskovaná pleška, co jsem kdy viděla). (01.01.2017)