I jako Ikaros

Nie zlý politický triler, aj keď od reality je vzdialený a málo vierohodný. Menej ma bavilo kriminálne vyšetrovanie, ktoré dostalo až príliš veľa priestoru, a viac bavili napojenia na pozadí, ktoré mohli i nemuseli určovať následné posuny v príbehu. Chýbalo mi aj viac napätia, naopak, predvídateľný záver nevadil. Yvesa Montanda som v podobných francúzskych snímkoch videl niekoľkokrát, asi mu typizovaná rola prischla. (17.04.2022)

Excelentný konšpiračný triler, ktorý má ale zopár nedostatkov, a to v prípade niekoľkých logických nepresností. Možno vám bude vŕtať v hlave, prečo prokurátor rieši s oneskorením veci, ktoré sa mali dávno riešiť na súde, čo je síce čiastočne vysvetlené, ale skrátka si nedokážem predstaviť, čo sa ten rok riešilo. Verneuil sa rozhodol absolútne vynechať súkromnú líniu, tá sa dostane k slovu až na záver a tam sa pretne s tou dejovou v ten pravý okamih. Pozor, je to oldschool záležitosť a mileniály asi zaspia po polhodine. Berte to ako odporúčanie. (29.11.2021)

Velmi propracovaný, napínavý a temný politický thriller s velkolepým Yvesem Montandem v hlavní roli státního zástupce (Henri Volney), vyšetřujícího atentát na prezidenta po té, co vyslovil nesouhlas se závěry vyšetřovací komise. Pomalu a pečlivě roztáčí kola vyšetřování s novým týmem a vyvrací jedno svědectví za druhým. Právě v těchto malých detailech je síla tohoto thrilleru, postupné odhalování pravdy a zasazování drobných indicií do celého obrazu. Najednou však skládaná mozaika začne vydávat své tajemství, až z toho mrazí a je jasné, že jde o mimořádně nebezpečnou hru. Ovšem závěr s použitou analogií o bájném Ikarovi, byl absolutní špičkou a současně mrazivou tečkou. Fakt jsem si to užil, neuvěřitelná byla scéna v televizním studiu, kde s kamenným výrazem hazardního hráče pomocí "papíru" v deskách dotlačil předsedu vyšetřovací komise k uznání zavádějícího příkazu, které okamžitě znevěrohodnilo celé vyšetřování. Nezbývá, než se poklonit síle díla Henriho Verneuila a přidělit plný počet hvězdiček. (14.10.2010)

Napadla mě neodbytná myšlenka, abych koukl na tento film. Nebylo tedy zbytí, obsese  se musí podobně jako důvěryhodné autority poslouchat. Ale vůbec nelituji. Perfektně vystavěný politický thriller, z něhož postupem času mrazí a mrazí čím dál víc, u experimentů s autoritou už je to pak hluboké zmrazení.  Montand je jako neúnavný buldok, který se žene za odhalením zločinu, podvodu a konspirace, s takovým zapálením, že ztrácí pojem o čase ("co je dnes za den?") a byť jeho postava není opletena žádným pletivem nějakého soukromí, rodiny, lásky a podobných zbytečností nelze než s ním sympatizovat a v závěru, kdy se vlastně krátce poprvé projeví i jako obyčejný člověk s oním pletivem, i soucítit. Méně je holt vždycky více.  Jednodechový thrilller, na začátku nádech a pak už člověk samým napětím ani nevydechne. Pět. (21.12.2021)

I když mám některé jeho režijní práce opravdu rád, obecně mám s Henri Verneuilem dost problém, jeho filmy mi většinou přijdou dost naivní a logika v nich si částo dává dovolenou. Tady bohužel taky, a naivní mi tu přišel i ten zde tolik chválený vědecký pokus. A lákadlo Morricone tu byl absolutně nevyužitý. Moji pozornost v téhle chladné upovídané procedurálce držel jenom můj oblíbený Yves Montand, který sice u nás nikdy nepatřil mezi hvězdy typu Belmonda, či Delona, ale jeho charisma a herecký um byly nezpochybnitelné (např. v ´Doznání´ byl vysloveně strhující). A ta závěrečná pointa? Mno… na zadek jsem si z ní nesedl, byť ten konec JE působivý. (12.01.2022)