Strata pamäti

Ježiš, tak oni to nenatočili Němci! Noale to je teda blamáž, omlouvám se, páč jsem celou dobu trošku nadávala, že jsem se na tohle dala a spílala těm skopčákům za to, že kdyby neobsadili toho hezouna, tak by na to nikdo ani nemrk.. Noale řekla jsem si, že to dokoukám, abych se dobrala nějakého konce. Takže jsem se dozvěděla, jak to nakonec dopadlo, což je podstatný a víc už o tom nebudeme mluvit. (16.03.2019)

„ Představte si svůj život jako skládačku jejichž díly někdo zamíchal, žádný se neztratil, jenom je musíme poskládat dohromady, na svá místa, ve správném pořadí.“ Skládanka je to rozhodně zajímavá, zvlášť, když v okamžiku, kdy puzzle jakž takž pasují, vám do nich někdo (něco) drkne a můžete začít znovu, z jiného konce. (06.01.2006)

Škoda toho zbabělého konce, jinak by se mi to líbilo o dost víc. Atmosféru to má slušnou, příběh mě zaujal hodně, nenudil jsem se a dlouhou dobu jsem chtěl dát 4*, ale ten konec je bohužel skutečně takový nijaký... Navíc ne vše mi zde zapadalo dohromady, třeba čas smrti 20:02 zde nemá žádné větší opodstatnění (krom roku, samozřejmě, ale jinak?). Chtělo ještě zamakat na scénáři. I tak je mi Ztráta paměti celkem sympatická, ačkoli nevím přesně proč. Asi tou atmosférou. Silné 3* (12.09.2020)

Thriller taziaci s lakavej temy straty pamate. zaujimavo zamotany dej, kedy nevedno co je skutocnost a co vyplod fantazie. Film sa cely odohrava v sanatoriu, kde sa Ryan Phillippe lieci zo svojej amnezie. Zacne sa mu zdat, ze niekto usiluje o jeho zivot a navyse zena, ktoru mu predstavili ako jeho manzelku, sa k nemu zrazu nehlasi. Za pozretie to stoji, ale nie je to ani Memento ani Identita (08.02.2005)

Ryan má za sebou rozhodně lepší léta a upsat se zhovadilosti a hrát si na nemocničního blázna není zrovna košér. Zprvu jsem měl celkem jasno, jenže pak můj myšlenkový pochod zkazila (no, spíše zlepšila) Piper Perabová, které mě, jak se lidově říká ,okouzlila. Ona hraje hůř, než babičky dřevák, ale její krása všechno komplikuje. Ovšem nejsme na miss krásy, abychom hodnotily za vzhled. Naštěstí pro někoho, právě ona nahodila nový prut a nové čekání na nějakého toho dravce. Dravci se už chytat nenechali, ale hromada pavučiny představující zapeklitý, ale konstruovaný děj, ano. Ovšem i pavučina se v tom nejlepším přetrhne, tak i tady se "I inside" přetrhnul nečekaně a já dál nemohl hltat tak povedený kousek. (23.03.2010)