Ma Ma

Smutný a blbě koukatelný film. Takové trochu laciné dramátko o skvělé ženské, která i rakovinu v posledním stádiu zvládne bez mračení, bolesti, a HLAVNĚ utišujících léků, aby SPOILER: stihla odnosit dítě, které ulovila s Luisem Tosarem. Ten od dob Bolševikovy slabiny velmi zestárl. Obrazově je to působivé (bílá v kombinaci s barvami), moc zajimavá byla i technika prostřihů dvou časově nepříliš vzdálených scén, neustále prolínaných. Ten příběh ale, námět a rozuzlení moc pěkné nejsou, ani umělecky, ani lidsky. (15.09.2017)

Shodou okolností se teď v českých kinech s týdenním rozestupem od svých premiér schází dva filmy s výraznou ženskou hrdinkou - tím druhým vedle Ma Ma je Brooklyn. A oba mě naprosto dostaly, byť každý jiným způsobem. Na obou se mi líbí sevřenost, s níž se zaměřují výhradně na osudy hlavní ženské postavy (ne že by tam nebyly i další postavy, ale ty jsou až na druhé koleji) - ta v obou filmech v podstatě nezmizí z plátna a celý film stojí a padá na jejím fenomenálním hereckém výkonu (po této stránce nemám za sebe problém postavit vedle sebe Saoirse Ronan a Penélope Cruz, byť je mezi nimi věkový rozdíl 20 let - každá z nich dokázala vdechnout své postavě neobyčejnou míru přesvědčivosti). Tam, kde je ovšem Brooklyn příjemně civilní a nabitý pozitivní atmosférou, je Ma Ma oproti tomu melodramatická a celkově emočně mnohem vypjatější (jak ostatně u španělského filmu nepřekvapí). Film by však přesto diváka do žádné velké depky uvrhnout neměl - Magda rány osudu přijímá s pozoruhodnou věcností a až do samého závěru neztrácí optimismus, a celý film příjemně oživuje decentní humor. Ma Ma se kromě výborného obsazení vyznačuje i pěknou kamerou, výbornou hudbou a invenčním střihem, který mě velmi zaujal, protože jsem to myslím v žádném filmu ještě neviděl (ve zkratce tam jde o to, že některé scény jsou napojeny na jiné tak, že se v rychlém střihu střídají v různém poměru záběry ze scény ukončené i nadcházející - film to zajímavě ozvláštňuje). Celkově se mi zatím zdá, že Julio Medem svůj umělecký vrchol (který spatřuji v jeho snímku Sex a Lucía) už asi nepřekoná, a stejně si nelze nevšimnout, že na Penélope Cruz jsou čím dál víc znát přibývající roky, ale přes to přese všechno jsem přijal jejich společný film s povděkem, a stíral v závěru slzy dojetí. Za mě velmi pěkný filmový zážitek, který mohu (nejen) všem fandům španělské kinematografie s klidem doporučit. Považuji mimochodem za zajímavé, že toto je už druhý film, v němž Penélope Cruz ztvárnila postavu umírající na rakovinu prsu (tím prvním bylo drama Umírající zvíře). (18.02.2016)

Úplně jiný Medem, než jakého jsem doposud znal. Natočit film o smutných či tragických událostech není jednoduché. Je dobré, aby divák nebyl příliš citově vydírán. Bohužel se to tu občas přihodilo a neubránilo se to ani jisté kýčovitosti. Přesto děj má co nabídnout a závěr přes všechnu smůlu, která hrdiny stíhá vyznívá pozitivně a optimisticky. Penelope - výborná! (25.12.2020)

Melodramatický temný film pro ženy o obyčejném rodinném štěstí, nebo spíše neštěstí. Penelope Cruzová se tímto filmem vrátila na výsluní jako hlavní hrdinka a zároveň producentka filmu. Je to velmi složitá postava. Do našich kin našich kin film přišel v únoru 2016 a zároveň v Praze zahájil festival španělsky mluvených filmů La Película, (31.08.2018)

Penélope Cruz si střihla roli životem těžce zkoušenou ženu, které osud nakládá seč jen může. A ona pro roli udělala opravdu hodně, mj. si oholila hlavu. Možná i proto se stala poprvé producentkou. Fakt je, že snímek nemá skutečný děj. Je o tom, jak se vyrovnat s tragédiemi a jak na ně připravit rodinu. Magda se navíc nevzdává a chce ještě donosit s vážnou nemocí dítě. Jde o velmi komorní drama, které staví především na hereckých výkonech hlavních představitelů. Je to film citlivý, ale svým pojetím také náročný. Slzy střídají pocity optimismu a zdánlivým vyrovnáním se se situací. Mořžná návod pro ostatní? Kdo ví. Přeci jen my moře nemáme a ono na mě tak trochu působilo jako spojovací článek nějakého vnitřního klidu a světlé budoucnosti... (07.06.2023)