Drahá neznámá
Chère inconnue
I Sent a Letter to My Love
I Sent a Letter to My Love
Réžia:
Moshé MizrahiKamera:
Ghislain CloquetHudba:
Philippe SardeHrajú:
Simone Signoret, Jean Rochefort, Delphine Seyrig, Geneviève Fontanel, Dominique Labourier, Madeleine Ozeray, Marius Laurey, Gilette Barbier, Pierre Gallon (viac)Obsahy(1)
Invalidní muž středního věku nevědomky začne osamělou korespondenci se svou vlastní neprovdanou sestrou, která se o něj celý život stará. Jak jí píše víc a víc, začíná se zamilovávat, a ona, protože ví, že je to její bratr, kdo píše, objevuje jeho novou, něžnou stránku. Problémy však nastanou, když ji požádá o osobní setkání... (HonzaBez)
(viac)Recenzie (12)
Možná jsem ještě nenarazil na snímek, který by obsahoval tolik výrazných pasáží se čtením dlouhých dopisů... a musím říct, že mi přes mou nechuť k dlouhým voiceoverům připadaly jako zajímavý a celkem netuctový prostředek pro čtení psychologie ústředních dvou postav. Divák si během čtených dopisů na základě vnímaných skutečností dokáže oddělovat pravdu od výmyslů, jež jsou formulované vzhledem k jednomu tajemství mezi svobodnými stárnoucími sourozenci... a zatímco od jednoho z protagonistů pocházejí slyšená slova, z obličeje toho druhého často vyčítáme emoce z obrazu a je v tom zachycený kus silného prožitku. I druhá spolupráce izraelského režiséra Mizrahiho se Simone Signoret nabídla prostor pro další působivý výkon legendární francouzské herečky, mimořádně se však připojuje i Jean Rochefort, který dokáže mistrovsky kloubit charakterní a komediální herectví a vtisknout své invalidní postavě s tělesným postižením zároveň ohromně vyzařující energii a svérázný humor... a Delphine Seyrig po četné účasti v hodně stylizovaných artových filmech jsem snad zatím v podobné pozitivní roli ve zcela „tradičním“ dramatu neviděl. Silná herecká sestava, skvělý scénář a zajímavý vztahový příběh s motivem jednoho tajemství a silně gradujícím napětím, které drží takřka do konce a během pozitivně šťastného završení opadá tak pomalu, že v poslední minutě uprostřed tiché výměny pohledů tajíte dech. [90%] ()
Drahá neznámá mě dostala emocionálně do kolen. Po celou dobu filmu jsem nevěděla, koho více z těch dvou sourozenců mám vlastně litovat. U každého bylo plno důvodů. Byl to herecký koncert Signoret i Rocheforta a moc jsem si je užívala. I když Louise měla naprosto šílený až nebezpečný nápad, rozuměla jsem mu, a závěr filmu byl prostě úžasný, smířlivý, přirozeně dojemný. ()
„Nemáte pre mňa dopis? A priniesli ste si so sebou občiansky preukaz, slečna Béatrice Deschampsová?” • Komplikovaný vzťah súrodeneckej dvojice: Telesne postihnutého, Gillesa Martina [Jean Rochefort] a starej panny, Louisy Martinovej [Simone Signoretová], kdesi na francúzskom pobreží, ku ktorým sa ešte následne, a k tomu azda i postupne pridávala, táto šarmantná pekárka, Yvette [Delphine Seyrigová], ktorá im vskutku prinášala „Chlieb náš každodenný daj nám dnes,” aby povedzme predsa trocha zmierňovala dusnejšiu atmosféru, týčiacu sa práve nad týmto minimalistickým prostredím, odkiaľ bolo v podstate [do]vidieť až kamsi na šíre more, ktoré teda určite nejedného zamysleného človeka privádzalo na úplne iné myšlienky. • Ústrednú zápletku, tentoraz dokonca ani vôbec nenaznačím, maximálne tak sotva napoviem iba to, že som netrpezlivo očakával, ako sa napokon daná situácia vlastne vykryštalizuje, keďže nasledujúca línia udalostí mávala akýsi "nonšalantnejší charakter," smerujúca do nejasného výsledku, no musím so značnou radosťou skonštatovať, že tento izraelský autor v podaní Moshéa Mizrahiho, svoj dramatický ladený titul, naprosto odzbrojujúcim spôsobom zakončil, ktorý ma možnože i z rovnováhy máličko vyviedol, a zároveň si rovnako napravil i mierne "pošramotenú reputáciu" po predchádzajúcom nepodarku; v tomto prípade sa totižto naplno využil herecký potenciál nielen zo strany tejto ústrednej predstaviteľky, ale súčasne sa aj z hľadiska ústredného predstaviteľa, dostavila nefalšovaná spokojnosť, pričom z ich spoločných strán sa jednalo o predvádzanie famózneho, hereckého koncertu, na ktorý by som si určite niekedy s veľkou chuťou zašiel, ak by bola avšak taká možnosť, o čom môžem naostatok jedine len tak snívať, a tak si zavše možno vysnívam - nejaký spoločný zážitok. • V súčasnosti jestvujú [a]sociálne siete, kde sa kľudne môžete "zoznámiť," no v minulom storočí po takýchto zoznamovacích praktikách, nebolo chýru ani slychu, a tak na rad automaticky prichádzala - trebárs i novinová inzercia, čo predstavovalo úvodnú vstupenku naprieč spletitým dianím v podobe Chère inconnue → keď vrelo iba každému divákovi odporúčam, ak vás podobné záležitosti zaujímajú, ale nie presne v takom zmysle, aký máte teraz asi na mysli... ()
Simone Signoretová a Jean Rochefort patří k mým oblíbeným už dlouhá léta a opětovně potvrdili, že dokážou zahrát cokoli a zcela podmanivým způsobem.. Příběh dvou stárnoucích sourozenců mě chytil hned od začátku, žít ve společné domácnosti s tělesně postiženým človíčkem není nic jednoduchého, stejně tak jsem chápala, že by bylo zapotřebí k životu ještě i jiných lidí, ne jen sestru/bratra.. Moc pěkné komorní drama, stálo to za to vidět, posílám poděkování Willymu.. ()
"Copak není na téhle zemi nějaká žena se srdcem Popelky, opuštěná duše, snící o hodném klukovi." Postava Simone Signoret, postarší svobodná žena starající se vzorně celý život o svého invalidního bratra, takovou opuštěnou duší vlastně je. Proto ten inzerát, a proto to "divadlo" s Beatrice Dechamps, které Luisa až do samého konce bezostyšně hraje, ač možná sama neví proč. V tom příběhu Luisina vztahu ke svému bratru zůstane na konci možná něco nevyřčeného. Pohledy, které si ti dva v samém závěru vymění, jsou však silnou a dojemnou tečkou. Kromě skvělého herectví obou hlavních protagonistů (Jean Rochefort umí být i vtipně ironický), musím ocenit též velmi příjemně melancholickou klavírní hudbu, která můj již tak silný dojem z tohoto filmu jen dále umocnila. ()
Zaujímavosti (3)
- Film se natáčel ve francouzských městech Quimper, Douarnenez, Sainte-Anne-la-Palud, Plonevez-Porzay a Châteaulin ve Finistère. (classic)
- Snímek byl začátkem 80. let zakoupen do československých kin, tehdejší Ústřední půjčovna filmů k němu vytiskla a rozeslala plakáty, ale na plátna se film nikdy nedostal, zřejmě kvůli herecké účasti Simone Signoret (veřejně nesouhlasící s okupací ČSSR v roce 1968). K vidění u nás nebyl ani na VHS, DVD, v televizi nebo na některé z filmových akcí. (charles3)
- Zatímco vztahy mezi Jeanem Rochefortem (Gilles Martin) a Simone Signoret (Louise Martin) byly při natáčení velmi složité – herec v roce 2007 prohlásil, že podle jeho názoru se Signoret od třetího dne natáčení chovala tak, že se „nenáviděli“ a dva měsíce spolu nemluvili – Simone Signoret navázala přátelství s Delphine Seyrig (Yvette), což zřejmě Yvese Montanda (manžela Simone) rozčílilo, zejména poté, co byla nominována na Césara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli místo Signoret. (classic)
Reklama