Barva vítězství
Race
Zeit für Legenden
La Couleur de la victoire
Réžia:
Stephen HopkinsKamera:
Peter LevyHudba:
Rachel PortmanHrajú:
Stephan James, Jason Sudeikis, Eli Goree, Shanice Banton, Carice van Houten, Jeremy Irons, William Hurt, David Kross, Jonathan Higgins, Tony Curran (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Sú tridsiate roky 20. storočia a mladý Afroameričan Jesse Owens (Stephan James) ako prvý v rodine ide na vysokú školu. V Ohiu sa zaradí do atletického tímu a trénuje pod vedením Larryho Snydera (Jason Sudeikis). Svojím obrovským bežeckým potenciálom rýchlo zapôsobí a je vhodným kandidátom na Olympijské hry. Je tu však otázka, či sa má Amerika zúčastniť Olympiády 1936 v nacistickom Nemecku. Keď americký vyslanec nájde s Treťou ríšou presvedčivý kompromis, aby odvrátil bojkot, Owens zvádza vlastný morálny zápas. Ísť alebo neísť... (TV JOJ)
(viac)Recenzie (187)
Nedávno som si hovoril, že filmov o rasovej diskriminácii je tak mnoho a pritom každý z nich opakuje stále tú istú myšlienku. S týmto názorom som sa pustil do Race, bez očakávania. Možno práve to ma presvedčilo v to, že som práve tu, tu zmenu našiel. Inú schému nepodobajúc sa žánrom jeho bratom, odlišné algoritmy emócií. Zapôsobil na mňa tak ten beh? Šport obecne? Perfektný Stephan James? Nacisti, ktorých nikto nemá rád a na druhej strane deutschlanďáci milujú? Rok filmu nabitému emóciami? ... Bolo to všetko a ešte oveľa viac. Možno mi tam niečo chýbalo a niečo by som odstránil, ale výsledok ostane taký istý ako teraz. Od kedy black friend navštívil germáncov, pociťoval som sním každú nadávku na jeho osobu. Jeho vyrovnanie sa s árijským tlakom. Chcel som sa sním smiať, piť sním čiernu rakovinu alebo povedať židovi Samovi, aký jeblý nápad je sa vysmievať nazi so židovskou hviezdou pred očami. Film ma prekvapil. Veľmi. Nabudí Vás telom, dušou ukáže aký sme každý iný a nenechá Vás vzdať aj keď budete posledný. ()
Název filmu odkazuje na roztomilý dvojsmysl. To ale nic nemění na tom, že příběhově je film v první půlce poměrně slušná nuda, aby se v Německu alespoň trošku rozhoupal k některým výkonům a konečně začal být i docela zajímavý. Bohužel i tak se jedná o průměrný životopisný film. ()
║Rozpočet $5miliónov║Tržby USA $19,115,191║Tržby Celosvetovo $24,979,245▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $815,535 ║ Tržby za predaj DVD v USA $1,581,131║ športové drámy američanom idú točiť, remeselne zručný Stephen Hopkins opäť zastal svoje remeslo, výborný námet pre film /70%/ ()
Načančaná dobová atmosféra mě nadchla, ale bohužel se to dost vleče a těch dilemat jestli má, nebo nemá závodit bylo moc. Druhá půlka na olympiádě je rozhodně lepší. Nacistická monumentálnost funguje a bavil mě ten Goebbels. Šla z něj mrazivost. Kontrasty mezi rasismem v Německu a Americe nebyly špatně podané, ale bohužel je ten film moc dlouhý a používá všechny propriety cukrkandlového životopisného filmu. ()
,,J.C., DĚLEJ JAK MYSLÍŠ, STEJNĚ NIC NEZMĚNÍŠ“… /// Atletická historie je plná výjimečnejch černochů, ale jen jeden dokázal fašistický elitě znechutit Olympijský hry… Film plnej sportovní a politický historie, životopis (vobčas trochu nuda), kterýmu vyšla sázka na atmosféru OH 1936. Dostaneme to, co známe z dokumentů… reálný silný okamžiky, třeba ze soutěže ve skoku, páč Carl Luz Long připomene olympijský ideály. Nacismu navzdory. Slušný multikulti, ve kterým se černí vobjímaj s bílejma (což je i na Ameriku silný kafe), plný sportovních emocí a politickejch pravd. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dokument „OLYMPIA“ od Leni Riefenstahl mě minul. 2.) Jedu kusy podle skutečnosti. 3.) Miluju černochy. 4.) Thx za titule „sonnyboy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Rasa nebo Závod, pokud za celý film Carice van Houten neukáže ani jednou kozy, český distributor to může pojmenovat jak chce a stejně to nepomůže. Takřka evropský film o americkém černošském atletovi, který se snaží ukázat hrůznost nacismu a především jeho nestoudnou propagandu, což OH v roce 36 především byla. Zároveň ovšem ukazuje i paradoxní situaci, kdy Američané měli na oko problém s nacistickou ideologií o nadřazenosti vybájené a neexistující árijské rasy a zároveň si u nich doma "negr" nemohl umýt ruce ve stejném umyvadle jako běloch ještě dlouho po skončení druhé světové. Ta kritika na americkou rasovou segregaci je v celém filmu patrná a dá se říci, že hraje prim. Nacismus se pak bere pouze za extrémní měřítko toho samého přístupu a tím dělá z Američanů té doby regulérní imbecilní pokrytce. Problém filmu spočíval v tom, že byl celý protkán lacinými CGI efekty, závody byly zachycené totálně nepřehledně, většinu děje tvořil balast o osobním a rodinném životě Owense, chyběl sebemenší náznak po masovějším komparzu u papírově masovějších scén a především dobové záběry, kdy jsem měl chuť vidět jak to ve skutečnosti bylo a nikdo mi to neukázal ani v závěrečných titulcích. Nacistické figurky jako Goebbels, který zde vypadá jako model předvádějící XS velikosti po konci kariéry a Riefenstahlová, dvorní režisérka nacistické propagandy, která je zde zase sexy liberální milfka, rovněž nevylepšují dojem. Vraždená stopáž pak ten dojem ubíjí úplně a typický nalinkovaný děj ohledně sportovních dramat jakbysmet, ovšem s tím rozdílem, že Owens si to vodí od začátku filmu až do jeho konce, takže zde chybí ten typický zábavný dril a postupné zlepšování se za prolínajících krátkých záběrů znázorňující velké časové období a enormní úsilí v něm vynaložené.60% ()
"Negr může mít oblek, ale nebude z něj gentleman." Nepovažuju se za rasistu, ale stejně nemám žádnou velkou radost z černocha v obleku hlásícího zprávy, vietnamského zahrádkáře pěstujícího marihuanu, arabského svolávače k modlitbám a ani z indočecha odcházejícího z pošty s dávkami v kapse. Jesse Owens byl prý jiný. Poctivě dřel na bavlnové plantáži, svědomitě trénoval, olympiádu bez Führerova souhlasu vyhrál a ještě k tomu hrdě kráčel na svou oslavu bočním vchodem pro barevné. Tak dokonalý prý byl a já mám takový nepříjemný pocit, že mi kdosi vráží klíny do hlavy. Dokonce i ty jeho zálety byly totiž natočeny s takovým pochopením, že jsem měl chuť prohlásit ho za svatého. Přesto mě Jesse při sportování bavil, ale to míchání politiky do sportu, a zejména do olympiád, už mi trošku leze krkem. ()
Na jednu stranu je třeba říct, že historie LOH má mnoho velkých příběhů, takže můžeme být rádi, že Owens dostal svůj film, na druhou je potřeba uznat, že byl jedním z prvních hrdinů a dodnes se k němu přiblížil jen málokdo. Otázkou zůstává, jak by film dopadl, kdyby do něho napumpovali víc peněz, protože i tato chudší verze vlastně docela funguje, i když masy zřejmě neohromí. Až na konci života se mu dostalo uznání, takže filmovou poctu si jistě zaslouží. Většina diváků bude mít problém s obsazením Goebbelse, který je tady za hezouna a není vůbec slizký. Riefenstahlová je zase díky Carice van Houten až příliš sexy a ještě k tomu vykreslena jako čistě kladná postava, což se vzhledem k jejím týmovým barvám skousává dost těžko. ()
Jesse Owens, Berlín, 1936. Troufám si tvrdit, že v olympijské éře už nikdy nenastal tak specifický souběh okolností kdo, kde a kdy.. Slavná sportovně-politická historie podaná někdy až tak čitelně, že bez problému odhadnete další záběr či repliku. Detaily, co to mohly trochu rozcuchat (denacifikovaná madam Riefenstahl, Dasslerovy křusky, přátelství s Luzem Longem) nedostaly odpovídající péči, paralela rasové segregace v Americe a Německu byla podána stylem, jako kdyby tu byl předpoklad, že o ní divák nemá ani tušení. Sudeikis jako bodrý kouč s lidstvím pod ochrannou slupkou byl s tím svým hackmanovsko-costnerovským projevem docela dobrou volbou.. ()
Jednohubka, ktorá neurazí, naopak ostro zapôsobí na dušu skrze temnú dobu, no čiste z filmárskej stránky nezanechá v pamäti mnoho scén. U mňa zostala len tá o skokoch do diaľky... ()
Olympijské ideály good, nacisti a segregace bad. Pochopili jste to? ()
Sportovní filmy, které se váží k Berlínu 1936, jsou pro mě naprosto zásadní téma. A do této podskupiny patří obrovská množina životopisů, dokumentů, polemik a dalších materiálů, protože právě tylo letní olympijské hry ovlivnily život nespočetných osobností té doby a staly se tématem analytického výzkumu odborníků napříč mnoha obory. Tentokrát tu máme životopis Jesseho Owense (1913-1980), toho legendárního Afroameričana, který to neměl snadné doma v USA (mějme na paměti, že ještě jeho prarodiče byli otroci) a ve Třetí říši o něj také nebyl zájem. Přesto zvítězil. Což je materiál na skvělé drama samo o sobě. Přesto Stephen Hopkins nešel po povrchu a nenatočil líbivý kýč ani agitku, ale naopak šel po hranách tématu. A tak tu máme kromě příběhu Owensovy kariéry v podání výtečného Stephana Jamese, také geniální zobrazení Leni Riefenstahl, kterou Carice van Houten zahrála poprvé jako skutečného člověka, který si našel cestu ke svému filmu navzdory věčným půtkám s nacistickou elitou. A v neposlední řadě je tu luxusní výkon Jeremyho Ironse, který hraje Averyho Brundage, což byla opět nesnadná postava člena Mezinárodního olympijského výboru, který nahradil Ernesta Lee Jahncke (odpůrce proti konání her ve Třetí říši). ()
Rozhodne viac ako len o športe. Ja osobne som bol najviac zvedavý ako si tvorcovia tohto snímku poradia, respektíve podajú údajne odlišné vnímanie farebných ľudí v USA či židov v samotnom Nemecku. Rozdiel medzi politikou vtedajšej doby vo fašistickom štáte či pohľade na černochov v bohom zasnúbenej zemi bol len minimálny. O tom svedčí aj samotný záver. To že je tento film propagandou vykresľujúcou húževnatý boj za spravodlivé vnímanie židov národom z poza oceánu, ktorý bol počas športových podujatí v samotnom srdci tretej ríše oslavovaný úhlavným nepriateľom rovnako emotívne ako Rocky v Moskve po víťazstve nad Ivanom Dragom je jedna vec, no na druhej, toto je história opierajúca sa o fakty, pričom človeku naozaj neostáva nič iné len skonštatovať, že pri spracovaní obdobných snímkov s podobnou tématikou to americká produkcia s pohrávaním emócií diváka skrátka vie. ()
Že Jesse Owens dokázal získat před očima Adolfa Hitlera v Berlíně v roce 1936 zlatou olympijskou medaili, to víme. Že získal ty zlaté olympijské medaile dokonce čtyři, to asi taky většina z nás ví. Ale jaká byla jeho cesta za medailemi, průběh olympiády i život tohoto atleta po jejím skončení? To už nám prozradí tento film, který mapuje život a cestu jednoho fenomenálního atleta za sportovní nesmrtelností. Je fascinující zjistit, jak to vlastně tehdy mohli mít sportovci těžké, a ještě více znepokojující je zjištění, že jeden černošský běžec mohl být Američanům dost dobrý na to, aby pro ně získával zlaté olympijské medaile, ale ne dost dobrý na to, aby byl vymaněn z rasové segregace, která v Americe vesele bujela. Každopádně film jako takový má bezesporu své opodstatnění a já jsem vděčný, že jsem se opět dozvěděl něco více z historie olympismu. Tento velikán sportovní historie si bezesporu svůj film zasloužil a já doufám, že se někdy dočkám filmu o dalším čtyřnásobném olympijském vítězi v běhu, našem legendárním Emilu Zátopkovi. Tento film každopádně hodnotím jako povedený, zajímavý, a kvalitní, a jako nadšenec do olympijských her jsem za něj vděčný. Je to za čtyři hvězdy. ()
Další z těch solidních filmů, z něhož se vyklube zatraceně sympatický příběh. ()
Nakonec slabý 4* s odřenýma ušima a to především za silné téma, jehož zpracování, ale mohlo být lepší a mít větší drajv. Owensův příběh je určitě zajímavý a o zfilmování si říkal, nicméně byl jsem zvědavý především na samotné zápolení na OH v Berlíně a tak mi první polovina filmu i když měla něco do sebe přišla trochu únavná a natahovaná, ale souhlasím s tím ústředním mottem a sice, že do sportu by se politika opravdu tahat neměla. Jinak jak moc pravdivé jsou některé zde uvedené historické detaily netuším (já tam nebyl) ale přijde mi to občas trochu idealistické a potřebně upravené, ale ok abych nepíčoval, tak jako příběh šampiona mnohými vnímaného jako loosera který to všem nandal to i přes všechna ta klišé funguje.70% ()
S. Hopkins akoby z filmového revíru vycúval a posledné roky sa venuje skôr seriálom. Dúfam, že po tomto úspechu sa vráti a bude točiť filmy. Berlínsku olympiádu z roku 1936 nám ukázal z niekoľkých uhlov a to nielen vďaka talentovanej režisérke Leni Reifenstahlovej, ktorú vo filme hrá C. van Houtenová známa z filmu Čierna kniha. Máme tu černošského pretekára, rasizmus, bojkot a hlasovanie o účasti USA na olympiáde, ale i pohľad z nemeckej strany, ktorá popri zdobení ulíc stíha vyháňať i nakladať na nákladné autá Židov i všetkých nepriateľov nacistickej strany. Film je urobený kvalitne, obsadený zvučnými menami, hlavne vo vedľajších úlohách a to hlavné - je skutočný. Atmosféra vtedajšej doby sa vydarila, niektoré zábery z berlínskeho štadióna pôsobia trochu umelo, ale to je len malá vada na kráse. Najväčší problém vidím v obsadení Goebelsa, ktorého by som jednoznačne preobsadil, herecky nič moc a podobnosť veľmi slabá presnejšie takmer nulová. 80%. ()
Pôsobivá snímka je inšpirovaná neuveriteľným pravdivým príbehom legendárnej bežeckej hviezdy Jesseho Owensa, ktorý sa ako prvý z rodiny dostal na vysokú školu. Svojím obrovským bežeckým potenciálom rýchlo zapôsobí a je vhodným kandidátom na Olympijské hry. Je tu však otázka, či sa má Amerika zúčastniť Olympiády 1936 v nacistickom Nemecku. Keď americký vyslanec nájde s Treťou ríšou presvedčivý kompromis, aby odvrátil bojkot, Owens zvádza vlastný morálny zápas. Ísť alebo neísť. A nakoniec kvôli týmto udalostiam sa stalo to, čo nik nečakal. A to že po výhre v nacistickom Nemecku Owensovi samotný Hitler podal ruku a zablahoželal a keď sa vrátil domov, do milovanej Ameriky, nikto ho na letisku nečakal a dokonca mu ani Roosevelt nepodal ruku ani nenapísal dopis. Toto všetko sa môžete dozvedieť aj v Owensovej knihe, ktorú napísal o svojom živote. ()
Rasismus prosvětlený na známém příběhu geniálního atleta Jesse Owense ze všech myslitelných stran. Sympatická je i postava Leni Riefenstahlové, která je zde uchopená možná mnohem objektivněji než mnohé dokumenty. ()
Jesse Owens je opravdová legenda světové atletiky. Jsem moc rád, že o jeho životě natočili film. Za svého života si tu slávu zase tolik neužil. V USA sice neměli rasové zákony jako v Německu, ale tradiční předpojatost a diskriminace černejch byla až do 60. let velmi silná. Např. Roosevelt Owensovi nikdy nepogratuloval. Je docela zajímavý paradox, že životopisný film o jednom z nejslavnějších amerických sportovců se natočil až po tak dlouhé době a navíc v koprodukci Kanada-Německo. A na IMDB má také podezřele nízké hodnocení. ____ Já si užil z filmu každou minutu. Od těch tréninků na univerzitní dráze, až po olympijský závod. Od malých osobních rozhodnutí každého člověka, až po tu velkou mezinárodní politiku nasáklou morem nacismu. Film se úspěšně vyhýbá nejrůznějším klišé. Nestrefuje se jen do nácků, ale i do amíků. Plyne tak nějak přirozeně, jednoduše a uvěřitelně. Každá postava byla uvěřitelná. Každé rozhodnutí každé postavy bylo přirozené a pochopitelné. Chvílemi mě to tak vtáhlo do dění, jako bych měl sám pocit, že jsem ve 30. letech. No a když Jesse poprvé vstoupil na Berlínský olympijský stadión, zatajil se mi dech. Jen ten hukot 100tis davu se nepodařilo do filmu dostat. Ale to už bych chtěl moc. A co říci na závěr? Je jasné, že skutečnost byla asi trochu jiná a film nepopisuje události zcela přesně, ale celková atmosféra je natolik pohlcující, že jakékoli faktické nedostatky přebije. Pro mě jedno z nejpozitivnějších filmových překvapení roku 2016. (Děkuji uživateli Valkyra za dobrý typ.) ()